Ano, většina muslimů je velkými obdivovateli sebeurčení, pluralismu a svobody, a zdůrazňuje, že tyto hodnoty nejenže jsou slučitelné s islámem, ale tvoří samotný základ slavné islámské civilizace. Tito lidé poukazují na rozrůzněnost, snášenlivost a harmonické soužití, jaké vládlo na vrcholu islámské civilizace, a v tom hledají důkazy pro své tvrzení.

Jak stoupá islámské povědomí v postkoloniálních muslimských společnostech a jak se islámští aktivisté snaží znovu vybudovat svou civilizaci, zjišťují, že největší překážkou svobodě, demokracii a sebeurčení je hospodářsky motivovaná spolupráce mezi světskými autoritářskými režimy v muslimském světě a mezi Západem, zejména Spojenými státy. Alžírsko, Saúdská Arábie, Bahrain, Kuvajt, to je jen několik příkladů, kde se dobře vede nedemokratickým režimům, které potlačují lidová hnutí s americkou podporou. Vládě Spojených států se zdá pohodlnější dominovat regionu tím, že si vyjednají podmínky s malou skupinou příslušníků elity než aby se snažily vyrovnat se s veřejným míněním v tomto regionu, kdyby tady zakořenila demokracie.

V roce 1953 svrhl puč, který zorganizovala CIA, demokraticky zvoleného Mossadeqa Hussaina v Íránu a nahradil jeho vládu monarchií, aby se Írán mohl stát lokajským státem, sloužícím americkým zájmům na Blízkém východě. V Alžírsku financoval a legitimoval Západ vojenský převrat, který zabránil islámistům, aby se dostali k moci, poté, co vyhráli volby.

Od té doby, co převzal v Afghánistánu moc Talibán, americký establishment silně kritizuje jeho porušování lidských práv a to, jak tento režim zachází se ženami, ale proti Saúdské Arábii, které se v tomto ohledu od Afghánistánu zase tak moc neodlišuje, Američané nikdy nemají nic. Dokonce i nyní, jediné, co americký establishment napadne jako alternativa pro Talibán v Afghánistánu, je nastolení starého krále, nikoliv vytvoření demokracie.

Světem také koluje falešná představa, že jsou islám a demokracie neslučitelné. V současnosti žije v demokratických zemích téměř 650 milionů muslimů (v Turecklu, v Bangladéši, v Indii, v Indonésii, v Íránu, v Evropě, v severní Americe, Malajsku, v Austrálii.) Existují dvě muslimské země, kde jsou šéfem státu ženy! Indonésie a Bangladéš. Spojené státy neměly ženu - prezidentku ani jednou za celých 220 let! (JE zajímavé, že dokonce i nynější celosvětová ředitelka organizace Amnesty International je muslimská žena.)

Není to nenávist demokracie a svobody, ale naopak touha po demokracii a po svobodě, která způsobila, že mnoho muslimů nenávidí Spojené státy, které obviňují z toho, že prosazují ve svém světě nedemokratickou politiku. Jistě, na světě existují muslimové, kteří argumentují, že demokracie, jako všechno západní, je "neislámská" a že je to zlo. Naštěstí je takových zmatenců jen málo a v muslimském světě mají jen minimální vliv.

Absolutní absence pokojných možností protestovat a názorově se odlišovat v celém arabském světě pomalu zradikaliovalo i tu nejmírnější islámskou opozici. Vzhledem k tomu, že světské režimy užívají brutální síly, vyvolává to další reakční násilí od islámských bojůvek. Mnoho muslimů v této části světa je přesvědčeno, že se Spojené státy chovají pokrytecky, když tvrdí, že si cení demokracie. Tito muslimové jsou také přesvědčeni, že se Spojené státy svou podstatou stavějí proti vzniku demokracie v muslimském světě, a že tedy Spojené státy sdílejí vinu za útlak a autoritářství, které působí jejich spojenci.

Rostoucí frustrace nad svou neschopností přivodit změny ve vlastním světě vede mnoho muslimů k tomu, aby přijali militantní cesu a nyní se zaměřují na Spojené státy, které jsou podle jejich názoru největší překážkou politické svobodě.

Znamená to, že je rozhněvaným muslimům dovoleno páchat "vedlejší škody", jejichž součástí je smrt 5000 nevinných Američanů? V žádném případě. Účelem tohoto článku není omlouvat to, co se stalo 11. září. To, co se toho dne stalo, bylo strašlivé, nelidské a neislámské.

Avšak reflexe nad frustrací muslimů nám může pomoci pochopit, jak mohou být i zbožní lidé dohnáni k tomu, aby páchali terorismus. Systematický útlak připravuje lidi o jejich lidství a vede je k tomu, že páchají nelidské činy.

Američané musejí brát tuto frustraci vážně a v dobré víře se jí zabývat. To, podle mého názoru, je nejlepším způsobem, jak bojovat proti resentimentům, hněvu a následnému násilí.

Autor vyučuje politologii a je ředitelem mezinárodních studií na Adrian College, Ml.