Nemůžeme si dovolit více, jsme malá země, a technika se nám rozpadá před očima. Můžeme si ale dovolit jedno: Trhat lepicí pásku a přelepovat ústa těm, kteří se odváží mít něco proti Americe a jejímu způsobu kultury nebo politiky. V tom už máme praxi, a navíc nás neuvěřitelně baví zahrnovat přehlcené vyšetřovatele a soudy ještě dalšími prkotinami.

Kde nic není, ani smrt nebere. V Česku platí jiné úsloví: Kde nic není, tam problém vytvoříme. Tři letáky v Liberci, napsané fixkou, jsou předmětem policejního vyšetřování. To jsme dopadli. Nebude trvat dlouho a české výzvědné služby budou zjišťovat, kdo píše křídou po zdech.

A zatímco my hledáme ve vlastním písečku výkaly, Američané předkládají nevyvratitelné důkazy, které ale vlastně nemohou předložit, protože jsou přísně tajné. Nepodstatný detail, a ačkoliv je bin Ladin odsouzeníhodný za své předešlé útoky (ehm, s podobnými důkazy?), není možné bombardovat Afghánistán, protože zahraniční politika Spojených států zcela selhala. Strýček Sam je přitom ješitný, a každý vlastní neúspěch si nechává tvrdě zaplatit cizími. Bohužel, prochází mu to. Celý útok na teroristy je americkou bubblegumovou bublinou. Jako obvykle nehledá největší světová velmoc příčinu, ale mstí se za důsledek. A má proti sobě hráče, kterého sama vyzbrojovala.

Každé americké dítě se učí Sic semper tyrannis. "Tak vždy tyranovi," vykřikl údajně J.W.Booth, když vystřelil na Abrahama Lincolna. Možná by toto heslo měly nést bomby Spojených států, dopadající na muslimy. Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Amerika a Afghánistán však musí vyřešit hlavní otázku, která zní: Kdo je ten tyran?