Mám výhodu, že mám vlastního právníka, banku, atd., kde mě lidé znají - tak se mohu třeba zaručit aby vydali úvěrovou kartu pro ně neznámým lidem z ČR. Lidi, u nichž si banky nemohou ověřit jejich creditworthiness, tedy spolehlivost při splácení půjček, úvěrovou kartu nedostanou, nebo až po určité době, řekněme po roce, kdy se prokáže, že měli u dané banky pravidelné konto, pravidelně do něho ukládali svůj plat a vybírali ho.

Při žádosti o úvěrovou kartu se vyplňuje dost podrobný dotazník, asi na tři strany, včetně místa bydliště, předchozího bydliště, pokud jste ho změnil za poslední tři roky, včetně vašeho příjmu, atd.

Kolega český občan si mohl koupit byt, protože už několik let žije a pracuje na zdejší univerzitě a je tedy znám spořádaným životem - to je ověřitelné. Musíte mít trvalou adresu - jinak může být prokazování vaší spolehlivosti obtížné.

Udávání falešných informací je trestné a stíhá se to, kromě toho je lhaní (o závažných otázkách) či defraudace peněz společensky diskreditující, takže si to málokdo dovolí.

Celkem je nutno říci, že Británie je daleko méně "papírovací společnost" než Česká republika (aspoň pro britské občany, pro cizince a žadatele o azyl bývá situace jiná, obtížnější).

Na poště stačí pro vyzvednutí doporučeného dopisu, přinesete-li lístek, jímž vám pošťák oznámil, že si ho máte doporučený dopis vyzvednout. (Běžně se ale praktikuje to, že na poštu zavoláte s tím, kdy by vám doporučený dopis doručili znovu, kdy budete doma, a oni to udělají.

Na úřady se v Británii nechodí, všechno se vyřizuje telefonem. Telefonem se zjišťuje vaše totožnost například dotazem na vaše datum narození anebo na křestní jméno vaší matky, atd., které jste kdysi ve formuláři pro získání příslušné finanční služby uvedli.)

Uvědomte si, že se na Západě běžně kupují i docela drahé předměty (např. letenky) telefonem, kde pouze uvedete do telefonu číslo své úvěrové karty a svou adresu. K mé velké frustraci to v ČR obchodníci odmítají dělat.

Jinak k identifikaci v těch málo situacích, kdy to potřebujete (nevzpomínám si už dlouho, kdy by po mně někdo chtěl, abych prokázal, kdo jsem) stačí jeden nebo dva různé dokumenty vydané na vaše jméno (třeba kartička do knihovny či bankomatová karta). Když jsem se před dvaceti lety přistěhoval do Británie, stačilo jako průkaz totožnosti ukázat ofrankovanou obálku s vaší adresou - argumentace byla: vzhledem k tomu, že dostal dopis, na němž je tato adresa a toto jméno, je to on. Skláním se před zemí, která dokázala za takovýchto podmínek fungovat.

Před nedávnem jsme zapomněli v BL opravit můj výrok, že v Británii nikdy neexistovaly občanky. Jak na to správně upozornil jeden čtenář, existovaly během druhé světové války, byly ale zrušeny v roce 1951, v zájmu větší efektivnosti práce policie. Bylo totiž zapotřebí, aby občané s policií přátelsky spolupracovali a to by nečinili, kdyby měli pocit, že jsou jí označkovaní jak dobytek a že je policie násilně nutí, aby se jí prokazovali průkazy.