Pavel Čadil: Srovnání PL a Breitbart News je dost problematické. PL jsou podle mého pozorování multiplatformní s nejednotnou editorskou politikou, která nekontroluje, zda je zveřejněný obsah (většinou vyjádření nějakého politika nebo osobnosti) pravdivý, a bulvarizačními titulky nebo návodnými redakčními otázkami (při rozhovorech). Je tam zřejmý tlak na odolávání západnímu pojetí politické korektnosti a zjevné je i protiislámské a euroskeptické zaměření. Redakce ale dává prostor různým názorům politického spektra, včetně krajní levice. Dá se říct, že snad žádná strana zastoupená v parlamentu se jim programově nevyhýbá. V každém případě se vymykají běžné představě seriózního média. Rasistické titulky (někdy více, někdy méně, někdy prostě jen politicky nekorektní), které se citují v odkazovaném textu, jsou prakticky vždy citacemi (někdy parafrázemi), ne vyjádřený názor redakce/redaktora. Na rozdíl od PL je Breitbart jednostranně zaměřenou platformou pro protiimigrační, protiislámské, protiglobalizační, pro-brexit, protilevičácké hlasy. Je to rasistický server? Ani na to rozhodně není jednotný názor. Zároveň Jan Čulík opomíjí, že se běžně děje něco v opačném gardu. Evropští odboroví předáci určitě dávají rozhovory médiím s krajně levicovým až komunistickým zaměřením. Odbory jsou v mnoha zemích poměrně radikální hnutí, rozhovory pro “rudá” média určitě nebudou výjimkou.

Bob Kartous: Fakt, že Parlamentní listy maskují svou orientaci za údajnou pluralitu (neredigovaný chaos, v němž převažuje názorový proud blížící se produkci Breitbart), nevylučuje srovnání. Tzv. alternativní média, za která se oba servery vydávají, používají různé strategie. Tato námitka je irelevantní. O rasismu serveru Breitbart jistě může mít řada lidí pochybnosti, seriózní média příliš nepochybují. Argument o tom, že odboroví předáci dávají rozhovory levicovým médiím, nezakládá jejich morální pochybnost.

Aktualizace: Z rozsáhlé diskuse na Facebooku vyšlo najevo, že Josef Středula publikoval na Parlamentních listech rozhovorů víc, přestože byl údajně upozorňován, co je to za server. Ohromující je, že Josef Středula na svou obranu na Facebooku odkazuje na bláboly, publikované na Parlamentních listech. Vůbec nechápe a nedokáže připustit, že vysoký činitel odborů nemůže spolupracovat s xenofobním serverem, šířícím nenávist a pochybné "informace".

Pavel Čadil: Proč by dokonce “nesměl” dát Josef Středula rozhovor, komu uzná za vhodné? Je Jan Čulík soudce?

Bob Kartous: Čulík nenapsal nesmí, nýbrž nemůže, když jsme u té přesnosti. Vysvětluje vcelku pochopitelně, proč by to vysoký veřejný činitel neměl dělat.

Kdyby pan Středula přiznal svou chybu a veřejně se od Parlamentních listů distancoval, výrazně by posílil svou autoritu a přispěl by k zlepšení atmosféry v České republice.

Pavel Čadil: Celý text na mě působí dojmem tlaku na cenzuru jak z jiných dob. Jiné názory než ty, které JČ považuje za správné, jsou nepřípustné, tak takové označíme za xenofobní, rasistické, za které by lidé měli chodit za mříže na 3 roky (neuvádí, že v Tr. zák. je uvedeno rozpětí trestů) a kdo se s takovými médii baví, nemá základní etické a morální vlastnosti. To je útok na charakter, který je z mého pohledu na hraně, ne-li za ní (samozřejmě ne zákona, serióznosti).

Bob Kartous: Cenzura je mocenský nástroj potírající svobodu slova. Čulík není z podstaty věci cenzor, argumentuje, proč je chybné legitimizovat Parlamentní listy jako seriózní médium. O tom, že Parlamentní listy šíří konspirace a rasismus, není pochyb. Středula se tím pochopitelně řídit nemusí. Je to názor poukazující velmi jednoznačně na morální relativismus českých opinion makerů, kterým nevadí kompromitovat se s mediálním brakem.

Text č. 2: Skutečně odradí progresivním zdaněním zaměstnanců Sobotka tzv. české "střední vrstvy"?

K příspěvku Karla Dolejšího o "sobotkismu" mám několik drobných připomínek. Je asi pravda, jak píše Karel Dolejší, že "Hlavní politickou dělicí linií dneška ve světě už není levice versus pravice, ale globalisté versus antiglobalisté, respektive příznivci otevřené versus uzavřené společnosti". Není ale tak úplně pravda, jak píše Karel Dolejší, že "Tradiční levicoví voliči, američtí běloši z řad modrých límečků, vloni zvolili prezidentem xenofobního a ultrapravicového Donalda Trumpa, jenž jim nabízí to co skutečně chtějí bez liberální omáčky, o niž ztratili zájem. Tradiční levicoví voliči v Británii hlasovali pro brexit. Tradiční francouzští levicoví voliči se chystají volit Marine Le Pen." URČITÁ ČÁST zhrzených amerických manuálních pracovníků skutečně hlasovala pro Trumpa a nikoliv pro Clintonovou. Nikoliv však zdaleka všichni. To je nepřípustná generalizace.

Pavel Čadil: Zde kritizuje Jan Čulík generalizaci Karla Dolejšího jako nepřípustnou, přitom v předchozím textu se jí sám 2x dopustil.

Bob Kartous: Ano.

V Británii hlasovala drtivá většina levičáků a labouristů pro setrvání Británie v Evropské unii. (Že labourističtí poslanci v Dolní sněmovně v tamější atmosféře hysterie nyní nejsou schopni najít odvahu, aby své voliče, kteří jsou proti brexitu, řádně zastupovali, je jiná věc.) Je značnou otázkou, do jaké míry bude francouzská levice skutečně hlasovat pro Le Penovou. A odradí skutečně Sobotka od hlasování pro ČSSD tzv. "české střední vrstvy", pokud zavede progresivní daň a zdaní oněch 9 procent českých zaměstnanců, kteří vydělávají více než 50 000 Kč hrubého měsíčně, tedy pouhých 215 000 lidí z celkového počtu 3,7 milionů zaměstnanců v ČR? Bude případná zhrzenost těchto 215 000 lidí při podzimních všeobecných volbách opravdu rozhodující? Nenahradí ji podpora zbývajících 91 procent zaměstnanců, jimž chce Sobotka na daních ulevit? Je dost dobře možné, že na podzim budou lidi hlasovat proti sociální demokracii a všechny hlasy (pro mě nepochopitelně) dají Babišovi, avšak pokud to učiní, zdá se mi, že to bude z jiných důvodů, než že Sobotka zdanil 215 000 osob. Viz tento šokující graf rozložení příjmů zaměstnanců v České republice.

Pavel Čadil: Nevím, co je na vloženém grafu rozložení příjmů šokujícího.

Bob Kartous: Užil bych asi spíše slovo „varovný“, ale rozložení ukazující výši mezd skutečně není povzbudivé.

Poukaz Karla Dolejšího na to, že vedení sociální demokracie je v trvalém spiknutí s velkými nadnárodními i národními českými firmami proti obyvatelstvu, a že je skandální, že společně s jinými stranami ČSSD zablokovala zveřejňování smluv, to je jiná věc.

Pavel Čadil: Slušná a poměrně věcná osobní polemika s článkem jiného redaktora BL. Nic moc proti. Míru a způsob zdanění považuji za věc názoru. Mám jiný než Jan Čulík, ale ten jeho považuju za legitimní.

Bob Kartous: Souhlas.

Text č. 3: Hackeři vidí i esemesku, kterou jste ještě nikomu neposlali

Karel Dolejší zesměšňuje varování Edwarda Snowdena, že tajné služby si mohou přečíst esemesku na vašem mobilu už když ji píšete, tedy ještě před tím, než jí odešlete. Myslím, že se Karel Dolejší mýlí. Při počítačovém provozu my běžně používáme např. software TeamViewer, které umožňuje přístup ze vzdáleného počítače na vaši počítačovou plochu. Tedy uživatel TeamVieweru si může přečíst emailovou zprávu, kterou na ploše vašeho počítače teprve píšete, i ještě předtím, než jste ji odeslali. Totéž platí i o vašem mobilu. Jistě existují i hackerské programy, které toto umožňují bez souhlasu vzdáleného uživatele (TeamViewer to umožňuje jedině s jeho souhlasem.) Snowden se snaží upozornit uživatele, že hackeři mají běžný přístup do operačního sytému vašeho počítače, případně mobilu, nikoliv jen k datům, které posíláte po internetu. Je samozřejmě velkou otázkou, zda a do jaké míry je možné takovéto sledování činit hromadně. To však, pokud tomu rozumím, ani Snowden netvrdí. Jde o to, že výzvědné služby (tedy NEJEN CIA, ale třeba i výzvědné služby ruské) se mohou zaměřit individuálně na vás. Že to pravděpodobně u drtivě většiny lidí nedělají (viz níže), to je jiná věc. Není ovšem vyloučeno, že to u důležitých objektů dělat mohou. Jak upozorňuje list Guardian, z dokumentů zveřejněných WikiLeaks vyplývá, že CIA je schopna právě takto hackersky běžně pronikat do zcela běžných počítačů používajících Windows i Linux a chytrých telefonů, používajících iOS i Android. Popsané nástroje umožňují CIA získat ze vzdáleného počítače téměř úplnou kontrolu nad vaším telefonem a proměnit ho v kompletní špionážní nástroj, který posílá data zpět do výzvědné agentury. Děje se to zřejmě ale jen u nejdůležitějších objektů sledování a nepoužívá se to příliš často, protože pokaždé, když je to odhaleno, výrobci aktualizují operační systém mobilního telefonu či počítače tak, aby příští hackerské útoky nebyly možné. Přesně k tomu došlo v srpnu 2016, kdy firma Apple vydala globální aktualizaci operačního systému iOS poté, co byly objeveny tři hackerské útoky proti iPhonu jednoho arabského aktivisty za lidská práva. V dokumentech zveřejněných WikiLeaks je také debata o tom, jak je možné proměnit televizní přijímače firmy Samsung, připojené na internet, v odposlouchávací zařízení. I takovýto hackerský útok by musel být velmi striktně cílený jen na několik málo osob. Vyžaduje fyzický přístup k danému televiznímu přijímači, protože malware se do televizního přijímače dává prostřednictvím portu USB. Jiný dokument hovoří o hackerském přístupu do systémů automobilů. CIA má zřejmě zájem proniknout do nejnovějších automobilových značek se sofistikovanými počítačovými systémy. Firma Apple v úterý vydala prohlášení, v němž konstatuje, že mnoho zranitelností, popisovaných v dokumentech zveřejněných WikiLeaks, už bylo v poslední verzi mobilního operačního systému iOS odstraněno a že firma pracuje na odstraňování i ostatních mezer. "Doporučujeme zákazníkům, aby si vždycky stáhli nejnovější verzi operačního systému, aby tak měli nejnovější bezpečnostní aktualizaci." Microsoft i Samsung konstatovaly, že zveřejněné dokumenty zkoumají. Výrobce aplikace Signal, která posílá šifrované zprávy, upozornil, že nástroje, popisované v dokumentech zveřejněných WikiLeaks napadají mobilní telefony jako takové, nikoliv však jednotlivé aplikace či šifrovací protokoly. Výrobce populární aplikace pro posílání zpráv mobilem Telegram také zdůraznil, že za bezpečí mobilních telefonů jsou odpovědní jejich výrobci a výrobci jejich operačních systémů, tedy firmy Apple, Google a Samsung. Zveřejněné dokumenty neobsahují žádné informace o tom, že by zašifrované aplikace pro posílání zpráv jako WhatsApp a Signal byly hackersky narušeny. Avšak pokud je hackersky napaden operační systém mobilního telefonu, tedy jádro telefonu, ani ta nejbezpečnější aplikace nemůže zajistit jeho bezpečnost. Protože, právě, hacker vidí, co je na obrazovce telefonu, i když to uživatel ještě nikam neposlal.

Pavel Čadil: Další polemika s Karlem Dolejším. Podle mého názoru věcná a korektní, odborně erudovaná a bez chyb, částečně převzatá z deníku Guardian. Odkazovaný článek z Guardianu bohužel odkazuje na jiný text, než o kterém je tento článek (o syrských imigrantech ve švédském Malmö), takže nemůžu zkontrolovat autentičnost překladu, ani jaká část textu je autorství Jana Čulíka. Guardian v té době o problematice vydal článků víc.

Bob Kartous: Souhlas. Špatné odkazy nejsou záměr, ale jsou dány nutností redakce pracovat často v napjatých časových podmínkách a bez možnosti důkladné kontroly. Stává se to i mně.

Text č. 4: O kvalitní novinářskou práci možná není zájem v ČR, ale mezinárodně není situace zdaleka ztracená

Glosa Karla Dolejšího o tom, že končí nezávislá novinářská práce, protože o ni nikdo neprojevuje zájem, zdá se přehnaně pesimistická. Je možné, avšak neprokázané, že se v ČR nechává lživými a manipulativními servery ohlupovat drtivá většina společnosti, směrem na Západ od České republiky to však zdaleka není tak špatné.

Pavel Čadil: Polemika s Karlem Dolejším. Nevím, z čeho Jan Čulík (a tím pádem i Karel Dolejší) vychází. Pokud z toho, že drtivá většina české společnosti nemá zájem na trvalém přijímání muslimských imigrantů či uprchlíků, tak asi jeho vysvětlení chápu. Jinak běžné zpravodajské servery mají stále řádově větší čtenost než ty “lživé a manipulativni” a v posledních letech po koupi Mafry Andrejem Babišem vzniklo několik nezávislých zpravodajských serverů, které se drží a mají slušnou čtenost, takže to možná není tak špatné ani v ČR. Myslím, že na pluralitu názorů a množství nezávislých zpravodajských serverů si v ČR nelze moc stěžovat (subjektivní dojem).

Bob Kartous: Jde o polemiku, která pracuje s určitým obecným dojmem založeným na kvalifikovaném názoru. V celkovém kontextu a z dlouhodobého hlediska ale BL poukazují na rozdíl mezi kvalitou novinářské práce v ČR a v anglosaském světě. Fakt, na který poukazuje Pavel Čadil, že vzniklo několik tzv. nezávislých serverů, není sám o sobě důkazem toho, že to jakkoliv zlepšilo kvalitu novinářské práce. Servery jako Svobodné fórum nebo Echo24, vedené bývalými šéfredaktory mainstreamových médií, jsou důkazem opaku. První je trucpodnik útočící na Babiše, druhý je propagandistickým nástrojem ODS.

V Německu poklesla popularita ultrapravicové strany Alternative fuer Deutschland na 8 procent.

Pavel Čadil: Německá AfD podle asi všech politologických měřítek nepatří mezi ultrapravicové strany.

Bob Kartous: Hranice toho, co je „ultrapravicové“, není přesně stanovena, ale např. komentátor pro Bloomberg hovoří o anti-imigrantské a nacionalistické straně. To jsou znaky radikální pravice, takto bych to vyjádřil já.

Americké deníky New York Times a Washington Post, které ostře kritizují lži a nesmysly Donalda Trumpa, od jeho zvolení výrazně zvýšily počet svých předplatitelů. Začátkem února 2017 byla zveřejněna zpráva, že New York Times od zvolení Donalda Trumpa získal 276 000 nových - platících - předplatitelů. V prosinci 2016 měl deník New York Times 2,5 milionu předplatitelů. Výsměch Donalda Trumpa mainstreamovým médiím vedl v USA k velkému vzrůstu jejich podpory ze strany veřejnosti. Například časopis Vanity Fair také zaznamenal podstatné zvýšení počtu předplatitelů. Deník Washington Post najímá letos na jaře 60 nových žurnalistů, počet jeho zaměstnanců vzroste o 8 procent na 650. Deník Guardian má 22,6 milionu unikátních čtenářů měsíčně. Přístup na server deníku Guardian je ovšem zadarmo. Jinou věcí je samozřejmě skutečnost, že je část společnosti, k níž se tato média nedostanou. Breitbart v Americe a v ČR jeho následovníci, jako jsou Parlamentní listy, mesmerizovaly část společnosti polopravdivou či otevřeně lživou mediální manipulací a cílenou propagandou, jejímž cílem je přesvědčit prostší občany ve společnosti, že "profesionální média lžou". Většinou oslovují tato manipulativní média občany, kteří nemají kritické schopnosti k tomu, aby rozlišili fakta od lží a manipulativních polopravd. Jedním z nejdůležitějších imperativů dneška je tedy výchova k mediální gramotnosti, která se v ČR nepraktikuje.

Pavel Čadil: Jan Čulík zde jen vyjadřuje svůj osobitý názor na to, co je správné a co ne, a přísně škatulkuje všechny servery a politiky do příslušných přihrádek na dobré a zlé, pravdu a propagandu. Asi každý ví, že tak jednoduché to dnes rozhodně není. Jak se názory polarizují, je čím dál větší chybou čerpat jen z jedné správné škatulky.

Bob Kartous: To není osobitý názor. Relativismus, podle kterého jsou NY Times, Washington Post či Guardian snad ve stejné kategorii jako Breitbart či Parlamentní listy, nedává žádný smysl. Jan Čulík zde prostě konstatuje distinkci mezi nimi. Neznamená to, že by jmenovaná seriózní média nedělala chyby, ale nestojí na konceptu záměrného zneužívání společenských stereotypů a utvrzování v demagogii. To je naprosto zjevné.

Výmluvným důkazem toho, jak výchova ke kritickému myšlení a k mediální gramotnosti chybí, je skutečnost, že občané jsou schopni považovat za nejdůvěryhodnější politiky Babiše a Okamuru a jsou ochotni podporovat demagoga, populistu a lháře Miloše Zemana. Samozřejmě, bojuje se o to, zda za se prokáže, že za Donalda Trumpa je americká demokracie natolik odolná, že se proti Trumpovi ubrání. Totéž se samozřejmě nyní řeší i v západní Evropě. Je možné, že na rozdíl od USA a od západní Evropy je situace v postkomunistických zemích, které například odmítají trestně stíhat pachatele nenávistných rasistických trestných činů, už ztracena. 

Pavel Čadil: Nevím o příkladu, že by postkomunistické země odmítaly trestně stíhat pachatele nenávistných rasistických trestných činů, jak tvrdí Jan Čulík. On má ale samozřejmě výklad rasismu, na který se vztahuje trestní zákoník, jiný než české soudy. Například Adam Bartoš, Martin Konvička, Muneeb Hassan Alrawi nebo Vladimír Sáňka stíháni byli. Pravomocně odsouzen ovšem nebyl zatím nikdo z nich. Pravda je, že v prostředí internetu se často objevují nenávistné projevy, které pokud by byly proneseny na veřejnosti by možná byly předmětem trestního stíhání. Za projevy na internetu ale pokud vím nestíhá téměř nikoho ani zbytek Evropy.

Bob Kartous: Ano, stejný problém, Jan Čulík mluví o trestných činech. Problém je jinde, a to v tom, že za současné situace nejsou nenávistné trestné činy v podstatě vůbec řešeny, neboť při jejich množství na internetu právní systém prostě selhává.

Text č. 5: Jak se bránit proti oblbování neseriozními médii

Tu a tam nám někdo pošle odkaz na nějaký materiál kdesi na internetu, který má dokazovat, že "lžeme" a že "uprchlíci a muslimové jsou vrazi a zločinci", že "ve Švédsku vládne peklo", atd., atd., všechno podle lživého mustru, který do České republiky přinášejí Parlamentní listy a které jsou mnohá ostatní média z komerčních důvodů ochotna více než nadšeně napodobovat.

Pavel Čadil: Bylo by dobré ukázat, které články to jsou. Takové, které tvrdí to, co zde cituje Jan Čulík (muslimové a uprchlíci jsou vrazi a zločinci), by ale lživé určitě byly. Obvinit bez důkazu je tak snadné. Problém je, že u Jana Čulíka je špatně i když se řekne, že vrah křičící “Allah je největší”, je muslim a uprchlík. To už je pro něj rasismus, viz níže.

Bob Kartous: Je-li příkladů skutečně hodně, pak se určitá skutečnost bere za common sense, ale i tak je dobré použít odkaz. Stejně tak ale chybí odkazy u některých tvrzení Pavla Čadila (a v mnohých mých článcích též). Vždy záleží na kontextu. Ten, který vytvářejí Parlamentní listy, je skutečně záměrně lživý a spoléhá se na relativní neinformovanost jeho čtenářů.

Mimochodem je pozoruhodné, jak obdobná je v tomto smyslu v ČR situace tomu, co se dělo v Čechách koncem devatenáctého století, kde v tisku - a dokonce i v literatuře - také vládla rasistická hysterie. Tenkrát byla zaměřená proti "zločincům židům". Židé přece údajně vraždili panny, cedili jim krev a dávali ji do macesů. Byly to úplně stejné nesmysly, jaké šíří o muslimech a uprchlících dnešní česká média.

Pavel Čadil: “Česká média” (další generalizace, kterou Jan Čulík ostatním tak často vyčítá) se v takové podobě, o jaké mluví Jan Čulík (démonizace Židů/muslimů), podle mého pozorování dopouštějí minimálně. Bylo by dobré uvést příklady. Srovnání se situací před více než sto lety s Židy je časté ale podle mého názoru nepřesné. Židovská populace byla populačně stabilní, nenásilná a tolerantní. Nad zbytkem společnosti spíš vyčnívala ve schopnostech, znalostech a bohatství. To neznamená, že v Evropě nebyly rozšířené protižidovské nálady. Byly, a zdaleka ne nejvíc v českých zemích. I dnes je míra antisemitismu v ČR jedna z nejnižších v Evropě. Dnes je všude ve světě víc než dost příkladů, že soužití muslimů a jiných náboženských skupin nebývá mírumilovné a většinové názory muslimů na stěžejní západního pojetí života - na svobodu vyznání, demokracii, svobodu slova, sexuální svobodu nebo rovnoprávnost pohlaví, bývají vzdáleny neislámské populaci a že její schopnost podléhat radikalizaci vedoucí k terorismu nebo jeho schvalování, je neúměrně vysoká, stejně jako prevalence názoru, že správná společnost se má řídit náboženským právem a nikoli světským. Všechny tyto postoje navíc mají příklad v jejich svaté knize, kterou drtivá většina muslimů považuje za zjevené slovo boží a své náboženství za konečné zjevení pravdy pro veškeré lidstvo, ačkoli na obsah té knihy má asi každý muslim svébytný názor. Takový pohled v jiných náboženstvích považujeme za náboženský fundamentalismus, který je pokud ne nebezpečný, tak minimálně podivínský a u mnohých hodný posměchu. Těžko hledat důvody, proč si přát větší podíl muslimů ve společnosti, dokud vyznávají takové postoje, kromě dobrého pocitu, že jsem tolerantní a nejsem rasista. Dnes vidíme, že společenské pnutí, které vyvolává rostoucí přítomnost netolerantní části muslimské populace v Evropě, se přelévá i do zemí, kde je jejich zastoupení v populaci v řádu desetin procent, jako v České republice. Zde zatím jen ve formě větší radikalizace názorů, jinde už ve formě násilí jak muslimů tak odpůrců větší islamizace Evropy. Nejde ve většině případů o rasismus nebo barvu pleti. Jde o pochopitelné předsudky a obavy z neschopnosti některých kultur a náboženství žít spolu v klidu v prostředí demokracie a svobody (které je na Západě postupně čím dál míň, i z důvodu zvýšeného nebezpečí terorismu a násilí).

Bob Kartous: Jan Čulík poukazuje na iracionalitu, s jakou nenávist generalizuje přístup podle vyznání či etnika. Je možné to samozřejmě interpretovat různě. Je pozoruhodné, že Pavel Čadil, jenž nesdílí Čulíkovu interpretaci, vlastně pouze klade svůj vlastní názor a opírá se o tvrzení, která nedokládá (míra antisemitismu v ČR) a zkušenosti, které nemá (soužití s muslimy).

Česká společnost má už od pádu komunismu doslova patent na víru nesmyslům. Pamatujete, jak všichni věřili začátkem devadesátých let Václavu Klausovi, který národu říkal "chovejte se tržně", čímž všichni vstoupí do kapitalisticko-konzumeristického ráje a "budou mít plat až 20 000 Kč"? (Že existuje něco jako inflace, už nedodal.)

Pavel Čadil: “Všichni věřili” - další generalizace, tentokrát dokonce absolutní (je mi jasné, že to není myšleno doslova, ale Jan Čulík generalizace nemá přece rád). Zvláštní příklad “doslova patentu na víru nesmyslům”. Tržní ekonomika je jedním z pilířů západní prosperity. Na máločem je tak široká odborná shoda. Na tento nesmysl tudíž zřejmě skočil celý Západ. A kdo na něj neskočil, žije asi v ráji, kde se lidi tržně nechovají. Že Václav Klaus slíbil i utahování opasků už Jan Čulík samozřejmě nezmínil.

Bob Kartous: Ano, generalizace opět není na místě. Nicméně není možné z intepretace Čulíkova textu záměrně odstranit souvislost s Klausovým pojetím „tržního chování“, na které poukazuje. Západní pojetí tržní ekonomiky není totéž, co Klausovo bezpodmínečné podřízení.

Původně byla ta nekritická víra hloupostem asi dána především čtyřicetiletou izolací od vnějšího světa za komunismu, určitě také závislostí na "exotickém" českém jazyku, který většině obyvatelstva znemožňuje sledovat informace ze zahraničí a nechává je tak závislé, na Novinkách či na Mladé frontě dnes. (Nevěřícně jsem před pár lety sledoval na jedné české univerzitě kandidáty na erasmovský pobyt v Británii, kteří údajně "čtou v seminářích Shakespeara v originále", jak nebyli schopni přeložit jediný odstaveček z náhodně otevřených britských novin na internetu.) Musí to být zvláštní pocit, být na informace odkázán jen na české zdroje. Právě proto asi dnes tolik lidí věří neseriózním serverům.

Pavel Čadil: Zkuste si místo Čechů dosadit Čulíkovy oblíbené muslimy, Pákistánce, Romy či jinou exotičtější skupinu obyvatel. Už se to nečte tak dobře, že? Přitom česká “bílá” společnost je prakticky ve všech ohledech jako celek i v průměru lépe fungující a vzdělanější než tyto Janem Čulíkem chráněné skupiny lidí.

Bob Kartous: Není možné z kritiky vůči určitému převládajícímu rysu české kultury usuzovat, že Čulík má v oblibě Pákistánce, Romy či muslimy. To je falešná implikace. Kritika dovnitř vlastní kultury je zcela přirozená a potřebná. A legitimní. Samozřejmě, že se problém týká i jiných kultur, dokonce silněji. Oblíbený český postoj je na to poukázat a tím se rehabilitovat.)

Chtěl bych stručně vypočítat několik málo rysů, podle nichž okamžitě poznáte, že to, co nám případně posíláte jako důkazy o "zločinnosti muslimů a uprchlíků" je naprostá blbost a není možné to brát vážně. Rasová profilace osob podezřelých z trestných činů. Česká média tohle dělala vždycky a vždycky tím vyvolávala rasismus ve společnosti. Míním titulky jako "Rom ukradl v tramvaji peněženku." Zvláštní, že už se v českých médiích nepíše, že "Čech zpronevěřil při privatizaci miliony".

Pavel Čadil: Pokud Čech něco provede v cizině, určitě se jeho národnost napíše i v Česku. Pokud cizinec zde, stejně tak. Padni, komu padni. Český rasismus a předsudky vůči především Romům nepochybně existují. Ale je tomu tak všude, kde Romové žijí. Má to své důvody, které tu nechci popisovat. Rozhodně je špatné někoho hodnotit jen podle příslušnosti k etniku či náboženství, do kterého se narodil. Za každou cenu zdůrazňovat původ nějakého pachatele určitě není správné, ale není ani správné, aby docházelo k druhému extrému jako ve Švédsku, kde neoficiální statistiky říkají, že cca 90 % pachatelů znásilnění jsou imigranti s muslimským pozadím a oficiálně se úřady tváří, že je všechno v pořádku.

Bob Kartous: Padni, komu padni je výrazně nepoučený přístup, kterak přistupovat k veřejnému diskursu. Když společnost trpí na stereotypní přístup k určitému etniku a média záměrně toto etnikum ostrakizují tím, že mu jmenovitě připisují kriminální povahu, je to trestuhodné zneužití společenské situace. Odpovědná média to nedělají. Právě kvůli těm důvodům, o nichž Pavel Čadil nechce psát. Opírat se o neoficiální statistiky a nedokladovat jejich validitu je nevěrohodné.

Je nutno jasně říci: Trestné činy páchají jednotlivci, nikoliv etnické skupiny. Jestliže mladík někoho zmlátí nebo napadne, je to jeho individuální trestný čin. Nic to nevypovídá ani o jeho náboženství, ani o jeho etnickém původu. Pokud zatknou Čecha za to, že krade ve Vídni v supermarketu, neznamená to proboha, že Češi jako takoví kradou! Pokud něco spáchá uprchlík či muslim, neznamená to proboha, že uprchlíci či muslimové jsou kriminálníci! Články s titulky "Muslim znásilnil křesťanku" jsou výronem rasismu. Rasová profilace je výrazným varovným signálem, že je nemůžete brát vážně.

Pavel Čadil: Každý ví, že trestný čin koná jednotlivec. Muslim ale není etnická skupina, stejně jako uprchlík není etnická skupina. Navíc islámská víra s určitými vzorci chování často souvisí. Sebevražedné atentáty dnes v Evropě nikdo jiný než muslimové nepáchá, aspoň pokud vím, stejně tak nikdo jiný než muslimové neprovádí ženskou obřízku nebo nenutí dívky k zahalování, ať jde o hidžáb nebo o něco horšího, nebo si nevynucuje násilím zákaz zobrazování svého “proroka” nebo házení své “svaté knihy” do koše Obavy Jana Čulíka ze zveřejňování etnika či náboženství pachatelů trestných činů či podezřelých zřejmě vyplývá z obav, že by se ukázalo, že by lidé na základě zveřejněných informací mohli zbytečně generalizovat. To je pravda, ale problém je potom spíše v nesprávné generalizaci než v tom, že se napíše pravda. Islám jako převládající náboženství země je prakticky v každém regionu známkou menší svobody a nedodržování lidských práv. Liberální demokracii tam nepěstují prakticky nikde. Většina islámských zemí ani nepřijala Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, mají svoji káhirskou založenou na šaríi. To by Jan Čulík mohl jako sympatizant Human Rights Watch vědět. Nedůvěra k islámu, a tím pádem i jeho vyznavačům, je zcela racionální. Nejsou země, kde je tato nedůvěra největší, naopak známkou toho, že tam kritické myšlení naopak funguje?

Bob Kartous: Tvrzení, že islámská víra souvisí „s určitými vzorci chování“ má úplně stejnou hodnotu, jako tvrzení, že křesťanská víra souvisí „s určitými vzorci chování“. Největších masakrů se v moderní historii dopouštěli křesťané. Stavět na tom kritiku postoje, jenž pouze odmítá permanentní porušování základních lidských práv, notabene jakýsi „racionální“ přístup k muslimům, je nepřijatelné. Nijak to neřeší ani zcela objektivní konflikt se západními hodnotami, který sppolečenské principy některých muslimských komunit reálně představují. Kritiku muslimských zemí a porušování lidských práv v nich přinesly BL mnohokrát.

Potrhlé postoje či potrhlá interpretace známých faktů. Kdosi nám poslal článek zveřejněný na Neviditelném psu, který má být údajně od věrohodného "Čecha", žijícího ve Švédsku. Jeho věrohodnost okamžitě mizí, jakmile zjistíte, že autor kreslí atmosféru v zemi, kterou vytvořily za desetiletí tamější sociálnědemokratické vlády, téměř jako "vládu teroru". Důvěryhodnost textu okamžitě mizí, stejně jako tvrzení, že v "sedmdesátých letech nebyla ve Švédsku skoro žádná zločinnost a teď je nesmírně vysoká". Je tomu tak skutečně? Jsou trestné činy, například znásilnění, které je ve Švédsku v posledních letech definováno velmi přísně (což ví Julian Assange) dnes definovány stejně jako byly v roce 1970? Pokud tomu tak skutečně je, jaké jsou důvody? Jsou jednoduché, anebo složité? Je skutečně město Malmö uprchlickým peklem a pokud ano, proč ho OECD jmenuje jako čtvrté podnikatelsky nejoriginálnější evropské město s obrovským počtem nových podnikatelských projektů? Kde je pravda? Citace nedůvěryhodných zdrojů. Jestliže někdo vážně cituje na podporu svého argumentu Breitbart News nebo Parlamentní listy, o nichž je prokázáno, že lžou jako když tisknou, končí jakákoliv diskuse. Citace Breitbartu jako důvěryhodného zdroje vám autora definuje jako člověka, který vám bude tvrdit, že se každý večer setkává s malými zelenými mužíčky z Marsu. Totéž platí o nezdokladovaných tvrzeních na internetu (třeba o podvodu, že se prý o muslimech vyjadřoval Jan Werich) anebo o nejrůznějších videích pochybného zdroje a charakteru.

Pavel Čadil: Myslím, že situace ve Švédsku se postupně ukazuje jako poměrně vážná nejen v porovnání s opravdu mírumilovným Švédskem minulého století ale i oproti zbytku západní Evropy. Není na místě tvářit se, že je všechno v pořádku, ani že Švédsko je “rape capital of the world”.

Bob Kartous: Chybí zdroje. Situace ve Švédsku je skutečně jiná, protože tamní společnost tvoří ze čtvrtiny přistěhovalci. Něco, co běžný Čech těžko chápe a s čím by se pravděpodobně česká společnost vyrovnávala mnohem hůře než ta švédská. Démonizace Švédska v českém diskursu je založena na urbánních legendách. Nejde o to, že by ve Švédsku neměli problémy. Jde o to, jakým způsobem si Češi, kteří tu zemi většinou ani nenavštívili, ani neznají jiné než české zdroje, vytvářejí představu o ní.

Emocionální manipulace Jakmile vám článek nebo email vnucuje "To musíte vidět!" "Rychle, než to zcenzurují", anebo má-li článek "šokující" emocionální či vulgární nadpis - můžete si být jisti, že to, co se vám tady nabízí, je blbost, blbost a blbost. Vždyť je to přece pod vaši úroveň, nechávat se manipulovat neseriózními jedinci. Nebo ne?