Strach? Jako bývalý aktivista proti radaru jsem získal zcela jinou zkušenost než Petr Glivický

14. 4. 2017 / Karel Dolejší

Nejenom že byla organizace Greenpeace, kde jsem pracoval, poté co vystoupila proti radaru otevřeně kontaktována ruskými a íránskými představiteli. V jednom případě nás kontaktoval v Praze pobývající ruský profesor medicíny a předal nám v hotelu před konferencí "varovný" materiál ohledně "rakovinových" účinků radarového signálu. Stařičkého profesora přitom doprovázela velice rezolutní dáma kolem čtyřicítky a hned jak materiál rozpačitě předal, odvlekla jej stranou.

Po přečtení materiálu jsme nemohli uvěřit, že by kterýkoliv vědec na světě riskoval reputaci podpisem pod podobnou věc. Pro jistotu jsme ovšem ještě odeslali přeložený text výzkumnému oddělení Greenpeace v britském Exeteru. V krátké době odepsalo, že tvrzení obsažená v textu jsou z vědeckého hlediska zcela neobhajitelná. Jinak řečeno, to co jsme dostali byla zcela jasná deza (v ruském zpravodajském žargonu dezinformace).

Jedna z bývalých aktivistek proti radaru z prostředí intelektuálně blízkého Václavu Klausovi krátce po skončení kampaně onemocněla velmi vzácným typem nádoru. Když v roce 2010 umírala v pražské Vojenské nemocnici, přiznala se mi během návštěvy, že ona i její zahraniční přítel ultrapravicových názorů zaměstnaný ve Vídni pracovali pro Rusy již několik let před radarovou kauzou.

Nikdy během radarové kampaně jsem se nesetkal s výhrůžkami a nadávkami, o nichž se zmiňuje Glivický. Naopak, obojí se dostavilo v množství a kvalitě doslova neuvěřitelných v okamžiku, kdy jsem začal vystupovat jako veřejný kritik Miloše Zemana a ruské invaze na Ukrajinu. Dokud jsem byl jen politickým protivníkem Schwarzenberga a Kalouska, bylo se mnou jednáno z dnešního pohledu téměř v rukavičkách. Opravdová politická lůza přišla na řadu teprve mnohem později.

Je na každém novináři, jaký materiál použije při zpracování svého textu a jak ho interpretuje. A je na každém z bývalých aktivistů proti radaru, co si chce pamatovat a na co naopak raději zapomněl. Osobně o existenci ruského vlivu na někdejší protiradarovou kampaň naprosto nepochybuji. Nevidím důvod považovat situaci v ČR za výrazně odlišnou od toho, co popsal bývalý maďarský zpravodajec Ferenc Katrein ZDE. Také česká vláda zpravidla hází varovné zprávy BIS pod stůl a zneužívá skutečnosti, že rozvědka nemůže o své vůli publikovat materiály podléhající režimu utajení. - Odmítám interpretaci, podle které jsou pesimistické názory ohledně současného rozsahu ruského vlivu v ČR vysvětlovány neopodstatněným strachem.

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout