Prosba

16. 4. 2017

Vážený pane Čulíku,

píšu Vám tak trochu s rozpaky. Nikdy jsem nebyla zvyklá o něco žádat. Prostě si vše zařídit sama, to je přesně to, co mě definuje. Ale někdy není zbytí.

Jsem samoživitelka s třemi dětmi. Na mateřské. Mateřská, jak je všeobecně známo, je velmi malá. Vyžít s ní, jen s ní, opravdu nejde, píše Lucie Součková, email: souckova.lucien@gmail.com.

Proto si přivydělávám copywritingem. To jest psaním většinou marketingových textů. Sem tam to nějaký peníz na přilepšenou hodí.

Vím, že psaní mi jde. Jsem v něm přinejmenším dobrá.

Naučila jsem se pohybovat i v různých tajích a záhadách copywritingu, zabrousila jsem do SEO, do PPC, naučila se o linkbuildingu i ghostwritingu. Prošla jsem snad vším, čím se v copywritingu projít dá.

A teď k mé prosbě. Ze samotné mateřské bych nikdy s dětmi nevyžila. Takže na mém copywritingu v poslední době záleží čím dál víc. Ovšem péče o děti mi nedává dostatek prostoru, abych mohla práci aktivně vyhledávat. Potřebuji se uchytit u někoho nastálo. Abych mohla v noci zasednout ke klávesnici a prostě plnit zadání. Takhle většinu času trávím tím, že se snažím oslovovat společnosti, hledám příležitosti, odpovídám na inzeráty. Ale vždy narazím jen na jednorázové práce, které jsou dobré, jsem za ně nesmírně vděčná, ale jakmile práci udělám, musím se zase vrhnout do hledání nových zakázek.

A tak Vás prosím, zda byste nemohl tento e-mail uveřejnit v Britských listech. Třeba si jej všimne někdo, kdo potřebuje nastálo člověka k textům. Stačil by vlastně jen jeden jediný.

Vím, nejste pracovní agentura. Má prosba Vám může být zcela ukradená. Přesto Vás oslovuji, vědoma si toho, že jste člověk sociálně cítící a solidární. A že pochopíte, proč oslovuji právě Vás a Vaše médium.

S pozdravem

Lucie Součková

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 18.4. 2017