16. 4. 2017 / Boris Cvek
Velikonoční doba bývá příležitostí ke vzývání tzv. tradičních hodnot, zejména v oblasti rodiny. Mnohé „tradiční hodnoty“ jsou ovšem starší než křesťanství, např. ženská obřízka, prováděná některými křesťany v Africe. Předkřesťanskou hodnotou je také závislost ženy a dětí na otci, který je de facto jediný plnoprávný občan státu. Když si žena špatně vybere, má smůlu, neboť sama za sebe žít nemůže. Když se dítě narodí mimo manželství, má smůlu, je to bastard, který si nezaslouží společenskou plnoprávnost.
A tradiční křesťanská Evropa tyto předkřesťanské hodnoty ztělesňovala. Zatímco ale třeba tak tradiční a po staletí zcela „osvědčený“ princip pána a poddaného dnes téměř nikdo nechce vracet a všichni se shodnou na rovnosti před zákonem (stejně jako téměř nikdo nechce vracet pronásledování lidí na základě náboženské víry nebo křížové výpravy), nad tradiční rodinou stále existuje pohádková aura. Přitom je jasné, že k tradiční rodině se nelze vrátit jinak, než tím, že se zakážou rozvody a ženám se vezme volební právo a možnost samostatného uživení se (o zákazu antikoncepce a potratů nemluvě).
V moderní společnosti se také dospělo navzdory tradičním hodnotám k tomu, že dítě není nějaké vlastnictví rodičů a že společnost musí dbát na kvalitu jeho života bez ohledu na to, jakým rodičům se narodilo. Nikdo není bastard (mimochodem: jako dítě z mimomanželského svazku poměrně tvrdě trpěl ještě i nedávno zesnulý kardinál Vlk). Dítě za rodiče nemůže, nemůže být trestáno za to, že bylo třeba zplozeno nezodpovědnými lidmi. Je povinností státu nad tímto bdít. Naopak pro tradiční (předkřesťanské) hodnoty je typické, že za všechno mohou ti nejslabší.
Tak třeba Jiří Čunek se domnívá, že žena musí nést zodpovědnost za to, s kým zplodila dítě. Stát jí nemá pomáhat zálohovaným výživným. Pokud dojde k problému, a priori je vinna žena. O dítěti dokonce nepadne ani slovo. To je vinno jak za svého otce, tak i za svou matku. A stát nemá ženy co rozmazlovat.
Taková tvrdá výchova žen, tím spíše ve stále ještě nerovné společnosti, kde ženy mají výrazně horší přístup ke zdrojům, nemluvě o tom, že se musejí starat o děti, je prostě pokus o cestu zpátky: za špatnou volbu nesou vždycky zodpovědnost ženy (a jejich děti), proto by neměly volit vůbec, ale měly by se podřídit privilegovanému postavení mužů, kteří naopak za špatnou volbu nenesou zodpovědnost, kteří navíc mají vyšší platy a lepší přístup ke zdrojům. Jinými slovy: buď ráda za chlapa, i kdyby tě a tvoje dítě měl mlátit od večera do rána. Čunek navíc už dříve mladým mužům místo vzdělání doporučil krumpáč a vojnu, což je vynikající průprava pro tradiční zacházení se ženami i dětmi.
Čunek: copak stát těm ženám říkal, s kým mají spát?
Vytisknout28.10. 2014
Podle letošní analýzy genderové nerovnosti Světového ekonomického fóra se situace v ČR výrazně zhoršuje. Česká republika se umístila na 96. místě ze 142 zemí světa, dokonce i za Maďarskem (93. místo) a za Slovenskem (90. místo). Polsko je na 57...