Otevřený dopis Radku Bangovi

29. 11. 2016 / Boris Cvek

U nás je zvykem klást věnce, velkohubě kecat o hrdinech, o nezapomínání na minulost, ale jakmile dojde na nacismus zde a nyní, např. na zohavení malé Natálky, tak se mlčí. Jako by mezi nacismem tehdy a nacismem dnes byla jakási nekonečná propast, jako by si všichni ti činitelé říkali sami pro sebe: ale ty naše řeči u pomníků přece nikdo nemůže brát tak, že by měly něco – kromě zviditelnění se a postavení se na tu správnou stranu – znamenat pro dnešek. Nacismus jako doba z nějaké hrůzostrašné pohádky, která ve střízlivé současnosti, připravené vzdát hold vítězům podle osvědčené národní tradice, nemá žádné místo.

Ještě tak koncentrační tábory a Hitler slouží veřejným činitelům k tomu, aby k nim přirovnali kdeco, s čím nesouhlasí. Např. předseda údajně konzervativní a evropské politické strany TOP09 přirovnal vládní agendu tzv. elektronické evidence tržeb (EET) ke koncentračním táborům. Jak dlouho by asi Josef Čapek váhal mezi oběma alternativami, kdyby mu nacisté dali na výběr mezi Dachau a EET?

A zde se ocitáme u poslední věci, kterou bych chtěl zmínit: nenávistné reakce, vyhrožování smrtí, urážky, tedy to, co pane Bango dnes zažíváte, zažívali i bratři Čapkové a mnoho lidí, kteří se přihlásili k humanismu. Byli to nejlepší lidé tohoto národa. Byli to vzdělanci i dělníci, byli to umělci, inženýři, rolníci, křesťané i ateisté, byli to Romové, Češi, Němci, Židé, Poláci, Maďaři, byli to lidé, kteří odmítli tápající nejistotu, mlčení a mlžení, ale přes nenávist lůzy a mlčení většiny se postavili na stranu rovnosti a důstojnosti všech lidských bytostí.

Já osobně jsem nikdy nedostal tolik nenávistných a výhružných mailů, jako když jsem veřejně psal proti českému anticiganismu. Je to naprosto normální stav. Stejně jako je normální, že v takových případech mlčí prezidenti, vlády a všichni ti zbabělí pokrytci, kteří jsou jindy tak výřeční, když o nic nejde. Je to paradoxní, neboť ve skutečnosti většina společnosti spíše čeká na to, kudy se vydat, na to, kdo ji strhne, než že by čekala jen na to, aby odsoudila konkrétní a důsledně aplikovaný antinacismus. Ve skutečnosti jsou to na zemi ležící politické body.

Ta slepota, netečnost, neurčitost našich veřejných činitelů pramení z jakési mentální lenosti, indolence, omezenosti rozhledu na bitvy o koryta, ale možná i zděděných „lidových“ představ z dob normalizace (co tě nepálí, nehas… nevěř žádným ideálům a hodnotám, žij jen pro sebe a svou rodinu). Možná jde také o postoj: nechejme to být, nedělejme tomu reklamu, buďme nevyhranění a neteční. Jenže to už nyní nejde. A za to bych Vám chtěl poděkovat. Jsem hrdý na to, že v této zemi žijí i lidé, jako jste Vy.

Vytisknout