Sýrie a bída antiimperialismu

19. 10. 2016


Zjednodušování a manicheismus. Faktická podpora diktátorských a utlačitelských režimů, "kampismus" (sklon dovádět do extrému princip "nepřítel mého nepřítele je můj přítel" spočívající v tomto případě ve schvalování jakékoliv politiky, jež se zdá oponovat "hlavnímu nepříteli", Spojeným státům, a v podpoře příslušníků vlastního tábora, ať dělají cokoliv a ať je to kdokoliv). Teorie spiknutí. Krátkozraký sekularismus... Primitivní islamofobie, charakterizuje militantně levičácký postoj k válce v Sýrii profesor politologie Paul Delmotte.


Některé pozice ze stránek a listů prohlašujících se za levicově "radikální" nebo "revoluční", zejména týkající se syrské tragédie, způsobují závrať...

První "zpráva" zní: Směšujeme všechny komponenty syrské ozbrojené opozice. "V Sýrii neexistuje `umírněná` opozice!"

Druhá zpráva: Ozbrojená opozice vůči syrskému režimu, všechny tendence jsou vyvolány strýčkem Samem úplně stejně, jako Washington platí (nebo "vytvořil") organizace jako Fronta an-Nusra či Islámský stát. Z toho vyplývá, že Syřané nejsou schopni (nebo ještě lépe, neměli důvod) vzbouřit se proti režimu Bašára Asada.

Je přitom nepodstatné, že organizace jako Fronta an-Nusra nebo Daeš učinily Spojené státy hlavním předmětem své nenávisti. A že se USA snaží zdecimovat jejich počty a lídry prostřednictvím náletů. Komplotismus se u takových "detailů" nezdržuje... Každopádně ani tím, že dokonce ani Rusko už neháže všechny povstalce do jednoho "teroristického" pytle...

Olivier Roy připisuje tento nedostatek jasnosti u přízraku "terorismu" tomu, co označuje za "metafyzický a abstraktní model nového zla". To znamená percepci "strašidla" hrozícího a bloudícího v temnotách... Mimochodem, taková percepce je ideální pro organizovanou názorovou "krátkozrakost".

Tato mánie používat "metafyzický a abstraktní model" je k nalezení na internetu na mnoha "alternativních" stránkách.

Jak nevidět mezi určitými kritiky amerického imperialismu přístupy zuřivě lpící na studené válce, založené na kampismu, kde vše co vadí Americe nebo s ní bojuje musí být nutně podporováno?

Jde o druh autistické iluze geostratégů uzavřených kdesi v jedné místnosti. Kampismus zdá se pro samou útočnost proti kapitalistům zapomíná na chybějící revoluční projekt, což je do určité míry významné.

Tento kampismus nakonec často propadá pochybenému internacionalismu, kromě jiného svým exkluzívním zaměřením na mezistátní vztahy. A v neposlední řadě se mýlí v předpokladu, že "antiimperialismus" syrského režimu je těžké prokázat... Pokud nespočívá jen v řečech.

Na "levici levice" tedy nacházíme jistý druh amnézie (nebo záměrného zaslepení) vůči skutečné povaze vztahů, jaké dlouhodobě existují mezi Damaškem a hlavními západními mocnostmi, včetně Izraele.

Pro levici zůstává nepříjemné připomínat, jak konzistentně Asadova rodina působila v roli nezbytného prostředníka Západu na Blízkém východě, spojence proti Saddámu Husajnovi a subkontraktora CIA pro mučení džihádistů - a také nejlepší záruky míru na syrsko-izraelské hranici od roku 1973.

Ve srovnání s Izraelem je režim v Damašku také hlavním soupeřem židovského státu, pokud jde o zabíjení Palestinců. Poslední epizoda? Jarmúk...

Ačkoliv existuje jasně definovaná americká politika obratu k Asii, levičáci "vysvětlují" syrské povstání jako součást plánu na "trvající dobyvačné tažení" na Blízkém východě.

Ignorance často doprovázená podivným přeceňováním role a kapacit amerického imperialismu často vede k prezentování představ o americké všemohoucnosti a kapacity intervenovat v celoplanetárním měřítku. To zčásti fantazie, ale také jde o přesný protiklad maoistické vize "papírového tygra"...

Velká část sekularismu prezentovaného v podobných pramenech je asociologická a ahistorická.

Můžete očekávat takovou indiferenci vůči osudu lidí v populaci již tak zdevastované půlstoletím baasistického "socialismu"? Podpora, kterou poskytují někteří radikální levičáci režimům jako je Asadův ve jménu "antiimperialismu" není jen nechutná. Je také sebevražedná.

Dokonce i brigády "umírněné" islamistické opozice, někdy financované Spojenými státy, nejsou imunní vůči barbarskému chování, jak nedávno ukázalo zabití palestinského chlapce členy skupiny Núredín az-Zinki (která již delší dobu před zmíněnou událostí nedostávala americkou pomoc - KD). Ale takové zločiny se dějí v mnohem menším měřítku než ty, jichž se dopouštějí režimní síly.

Levičáci často oprávněně kritizují skutečnou manipulaci, ale sami mají až příliš často sklon propadat pozici přesně opačné vůči tomu, co prezentují "zavedená" média.

A přitom také propadají některým zjednodušením a fantaziím...

Podrobnosti ve francouzštině: ZDE

Sýrie
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.10. 2016