Polemika s textem Karla Dolejšího Děs a hrůza v České televizi

Děs a hrůza v České televizi?

7. 10. 2016 / Daniel Veselý

Dyčka nejdříve hovořil o zveřejnění nizozemské vyšetřovací zprávy o sestřelení letu MH17, přičemž zkritizoval údajně liknavou práci vyšetřovacího týmu a zdůraznil, že výsledky vyšetřování na průběhu konfliktu na Ukrajině nic nemění.  Podle něho Rusko během dvou let, než byla zpráva zveřejněna, konsolidovalo své územní zisky na Ukrajině, čímž potvrdil angažovanost Kremlu tamtéž. To tedy nelze vnímat jako kontroverzní záležitost.

Dyčka zdůraznil, že Rusko nebylo členem vyšetřovacího týmu (Na rozdíl od Ukrajiny – pozn. DV), a proto je nesouhlas Moskvy s jeho poznatky nutno brát v potaz. Na druhou stranu bezpečnostní expert považuje tento tým za důvěryhodný a závěry jeho vyšetřování za relevantní, avšak to samo o sobě neukazuje prstem na viníka sestřelu letu MH 17.

Karel Dolejší ve svém textu píše o ruských dezinformačních operacích, které ztížily rychlejší postup vyšetřování této tragédie, nicméně Dyčka poukazuje na dezinformační kampaň obestírající hybridní konflikt na Ukrajině bez ohledu na to, zda je jejím původcem Rusko nebo Západ.  Prý viděl řadu nepravdivých amerických satelitních snímků. Nemohu věrohodně posoudit, zda tyto snímky skutečně existují a zda si Dyčka nevymýšlí, nicméně v dezinformační kampani okolo konfliktu na východě Ukrajiny se neangažuje pouze Rusko, ale podílejí se na ní západní a ukrajinská média.

Dyčka, který se rovněž vyjádřil k válce v Sýrii, konstatoval, že Rusko, které bylo svědkem intervencí Spojených států a jejich spojenců v Srbsku či v Libyi, tedy ve státech, které byly nějakým způsobem na Rusko navázány, nyní v Sýrii nemíní jakkoliv couvnout a nebude ochotno se své tamější pozice vzdát. S tímto tvrzením se dá bezezbytku souhlasit.

Dolejší je otřesen Dyčkovým hodnocením ruského útoku na humanitární konvoj pro obležené východní Aleppo, protože bezpečnostní expert spekuloval o tom, zda konvoj nevezl také zbraně pro ozbrojené povstalce. To už se přirozeně pohybujeme na tenkém ledě nepodložených hypotéz, neboť pan Dyčka nemá pro svůj soud pádný důkaz, snad vyjma snímku údajně pořízeného ruským dronem, který samozřejmě může být falešný. Brát jako bernou minci jakékoliv „důkazy“ dodané aktivním aktérem válečného konfliktu je pro objasnění konkrétní události naprosto irelevantní, a toho by se měl každý analytik vyvarovat.

Lukáš Dyčka vzbudil pohoršení Karla Dolejšího tvrzením, podle něhož se přílišné zdůrazňování vysokého počtu obětí mezi civilisty v Aleppu míjí účinkem, jelikož nám tak uniká širší pohled na dění v Sýrii. To sice můžeme vnímat jako nedostatek taktu, nicméně Dyčka není lidskoprávní aktivista, nýbrž bezpečnostní analytik, a proto jsou jeho priority o něčem jiném. Na druhou stranu i bezpečnostní analytik musí brát v potaz mezinárodní právo, zvláště když jsou zabíjeni nevinní civilisté.

Za zásadní ale považuji Dyčkovo stanovisko, že v Sýrii, co se bojujících stran týče, neexistuje nikdo, kdo by byl dobrý a kdo by byl špatný, a že žádná strana, kterou zde Západ podporuje, naše hodnoty rozhodně neprosazuje. Dokonce i západní mainstreamová média informují o džihádistických elementech operujících společně s "umírněnými" rebely ve východním Aleppu, a ty se stejně jako "umírnění" rebelové stávají cílem ruských a syrských náletů.

Válku v Sýrii podle Dyčkova mínění může vyhrát jen špatná strana, nikoliv ten, komu jde o humanistické ideály. Tím „špatným“ je samozřejmě míněno i Rusko, potažmo syrský režim a jeho íránští a libanonští spojenci, a z toho jednoznačně vyplývá, že Dyčka zločiny ruské a syrské armády v Sýrii ani v nejmenším nepopírá.

Karel Dolejší má za to, že ruské a syrské válečné zločiny v Aleppu nemají, alespoň za posledních 25 let, obdoby. S tím rozhodně nemohu souhlasit; stačí si vzpomenout na americké bombardování povstalecké bašty v irácké Fallúdži, kde během dvou velkých ofenzív v roce 2004 zůstaly uvězněny desítky tisíc civilistů. Americká armáda bombardovala město napalmem, bílým fosforem či střelami z ochuzeného uranu; zhruba 36 tisíc z 50 tisíc domů ve městě bylo zničeno, včetně 60 škol a 65 mešit a svatyň. Celková bilance dvou masivních amerických útoků na Fallúdžu si podle odhadů mohla vyžádat až 6 tisíc životů, z valné části civilistů. V důsledku nasazení střel z ochuzeného uranu lékaři ve Fallúdži a na řadě jiných míst v Iráku zaznamenali strmý nárůst vývojových vad u novorozenců (Ve Fallúdži byla zaznamenána 14x vyšší míra těchto onemocnění než v Hirošimě a Nagasaki po atomovém výbuchu), rakovinného onemocnění a jiných chorob.

Periodické izraelské invaze v Gaze se vyznačují nemilosrdným bombardováním civilních oblastí, často za použití mezinárodně zakázané munice, totéž lze říct i o stávajících útocích na Jemen vedených Saúdskou Arábií, kde bylo s kruciální vojenskou podporou Washingtonu a Londýna zničeno 70 nemocnic a klinik. Zejména v důsledku Rijádem iniciovaných leteckých úderů a blokády stojí Jemen na pokraji hladomoru.

Bylo by tedy příliš krátkozraké se domnívat, že Západ a jeho spojenci na rozdíl od Rusů a Syřanů válčí v "rukavičkách".

 

 

Vytisknout