Trojí perverze profesionálního sportu

1. 9. 2016 / Bohumil Kartous

Kryštof Kozák upozorňuje na to, že sport je krajně bezpříznakový, pokud jde o ideje. Leni Riefenstahlové se podařilo vytvořit skutečně unikátní dílo, v němž na pozadí obrazů "síly a vůle" stojí nacistická ideologie. Nacistická propaganda dokázala těchto ikonických obrazů nadřazenosti a dominance skvěle využít. 

Na olympiádě v Riu nemohli startovat atleti z Ruska. Prokázalo se, že v Rusku funguje státem řízený program dopingu, stejně jako kdysi v Německé demokratické republice a pravděpodobně v dalších zemích. V jednotlivých sportovních odvětvích, jako třeba v cyklistice, dochází k témuž. 

Perverze profesionálního sportu je trojí. Jednak je to přetrvávající relikt národního sebe-vědomí, vůbec jeden z posledních. Státy, které potřebují upevnit tuto identitu, jako právě Rusko, se snaží využít sportu k témuž, k čemu ho využíval Hitler. Proto organizovaný doping. Pro velmoci je sport prostředkem nepřímé války a počet medailí z olympiády je vyjádřením válečných úspěchů. I proto tolik hysterie ve Velké Británii, která byla extrémně úspěšná. No podívejte se, oni nám po Brexitu předpovídali úpadek a teď jsme vítězové. Je to sentimentální, pomatené, ale společensky funkční.

Cyklistika, kde byly programy řízené jednotlivými stájemi, je obrazem druhého typu perverze. Kozák poukazuje na ten obrovský rozdíl mezi výkony sportovců v první polovině 20. století a dnes. Sport je ovládán businessem a pro něj je nutné vytvářet dojem stálého "posouvání lidských možností", což je jedno z nejčastěji používaných klišé ve spojení se sportem. Proto je třeba - za vynaložení extrémních prostředků, neustále vyvíjet absurdní snahu o posun v časech, vzdálenostech a skórech, kterých je možné dosáhnout. Jen tak lze udržovat pozornost a transponovat ji ke značkám a zájmům, které okolo sportu rotují, ať už v přímé nebo nepřímé vazbě.

Třetí perverzí je způsob, jakým se vyvinula a posléze zdegenerovala struktura, která profesionální sport zajišťuje. Podívejme se na nabobtnalost různých sportovních svazů a na to, kolik stát do těchto struktur směřuje peněz. Fotbalový svaz, tragikomický obraz degenerované organizace, je největším příjemcem dotací ze státního rozpočtu pro tzv. neziskový sektor. Tento fakt není možné vysvětlit jinak, než že v pozadí udržují tuto strukturu nejasné mocenské vazby. Vzhledem k vysoké společenské afinitě ke sportu je "lid" ochoten to tolerovat.

V souvislosti s touto trojí perverzí jsou kecy sportovních komentátorů a politiků o různých "olmypijských idejích", dokazovaných na naprosto ojedinělých případech, smutným svědectvím o pokrytectví a intelektuální omezenosti, v různém poměru.

Vytisknout