K uctění památky paní Věry Čáslavské

Coubertinovo procitnutí v Lausanne

1. 9. 2016 / Václav Dušek

Před lety jsem užasl nad výkony amerických hvězd a ejhle, zobali, milánkové, zobali a s nimi i brabci obaly. Nebyli sami, zobalo se v bloku východním, západním, jižním i severním; komisaři dbající na čistotu těl sportovců bývali hodně pozadu za výrobci žádaných pastilek, injekcí, okysličení krve a dalších zakázaných prostředků. Zločinec má jaksi větší nápady, které mají dopady až po letech; ne každý vědec je milec čistoty, prachy jsou a budou prachy. Chudý šlechetný šel světem, k smíchu ostatním a oči pro pláč...

Pesimisté říkají: Zobali, zobou a zobat budou. Nenechme ze sebe dělat volky, pokud chtějí hazardovat účastnící OH se zdravím i za cenu nejvyšší, aby získali medaile a proměnlivou slávu, nebraňme těmto pionýrům zvrhlého pokroku a povznesme se nad prchavou ochablostí mozků; zobání, neduhy prý zahání, zobání - je lék.

Nu, na panely napišme pravdu - sprintér Všeslav Ládovač po požití látky takové a takové, učinil opět rekord. Stovku běžel pod osm vteřin v záklonu. Vzpěračka Bohumila Lívancová konečně zvedla v dvojboji rovných pět set kilo...

Optimisté věří, od toho jsou optimisté. Bez optimismu tento svět ztrácí smysl. Nechceme a nepotřebujeme rekord. Nám stačí, že hry jsou mírové - lepší hry malinkato propírané, než perfektní válka, humanitární ničení nepřítele, použití nových zbraní, vycvičených kolohnátů do první linie, politruků a kazatelů. OH se vyvíjejí, jako ostatně vše pozemské. Přijde den a čistota se prosadí - musíme věřit, důvěřovat... I když - důvěřuj, ale prověřuj, jak nabádal Felix Edmundovič. Pravda může být podobna kluzké ještěrce.

Hry vydělávají peníze. Fabrika úspěchu - trvalý přínos do vyfutrovaných kasiček zúčastněných kmotrů; výrobci sportovního tovaru mají nadité kapsy, žurnalističtí povadlí mágové podporují sport, no hurá, mládenci! Komentátorské bludičky bývají nasebáci, přifouknuté figurky plnící zadání zaměstnavatele - a my poplatníci hezounky a fešandy platíme, divíme se a čučíme, že omluvný panýlek trčící na obrazovce oznamuje, proč se nemohou vysílat jisté záběry - a tihle mamuti si podávají tlapy s těmi, kteří neschopností zabránili královně rychlobruslení zúčastnit se závodů na kole...

Výmluvy, pomluvy - ptakořitní nechápou, nu, nedivme se, jsou ptakořitní. Výjimeční.

Olympijské ostudy. Plavci prý pomluvili domorodce. Byli okradeni, mířili jim na hlavy krátké palné zbraně. Neprokázáno. Fuj, hoši, čertví, co vám naházeli do bazénu - v brčálovníku se hrálo polo, ale skokani si také užili a akvabely utajeny pod hladinou. Nadřízení olympioniků se omluvili, ano, ale pachuť z lhářů zůstane zakotvena ve vzpomínkách pamětníků.

Rozhodčí se povedli. Těch nečekaných přehmatů! Někteří mají i špatný zrak, nevidí kam zmizel kolík, předávka štafety Spokojených států severoamerických vstoupí do dějin; výklady a rozklady pravidel a úhel pohledu rozesměje více, než komické sestavy v televizi.

Škoda, že v atletice nestartují Rusové, krapítko se to mohlo rozdělit, že? Ovšem z atletů země kde včera znamená zítra a pozítří startovala pouze krásná Klušina, modelka, carevna krásy – jenže žije na Floridě, takže dejte pokoj s výmysly, že krasavice inteligentní měla po odběru jakési divné vzorky, prý zjištěny dvojí geny. No a? Někdo má v moči i geny tři, šťourové!

OH budou a my nebudeme. A pokud nebudou, přestali se lidičkové hejbat, vrostli do křesel a židlí, přetekli ve fotelech a postelích a OH si budou připomínat v historických knihách. Mnohé otázky. Dosti otazníků, pár vykřičníků. Kdo byl Emil Zátopek? Lokomotiva. Opravdu? A Čáslavská? Královna gymnastiky a....

Prófa absolutní antisportovec jest nesmlouvavým fandou všech sportů. K čemu zdržovat, ale naše tenistka, která dokáže brnkat na nervy fanoušků od něho měla slíbeno pár bolestivých tělesných trestů - ukáply jí slzy, děvuše, a prófa hlesnul: dostala mě, srdcařka, servis má vybroušenej, skoro samý eso!

Odvolávám, co jsem řekl, chlapi. Dej nám, kamaráde, stohy piv a poctivý drtínky, roztomilé hafánky - kořalka neublíží : Na vítězství, na zdraví - na krásu olympioniček!

U piva jsme kabrňáci. Nic nám není cizí. Vletíme do trenek značka Chapito a řveme a řveme – pak utichneme... nevyhrál, nevyhrála, kdo se na to má dívat, sakra!

Pane barone Pierre de Coubertine, příteli milý, OH se změnily k nepoznání. Zakladatelství věc nevděčná. Přesto díky. Upřímně, přátelsky, vy nám snad nevěříte, že doping je jen náhoda. Věřte, dnešní život je pohoda.

Vytisknout