Olympijská hysterie dokazuje, že se z Británie stal sovětský stát

18. 8. 2016

Vysmívali jsme se komunistům, že používali sportu jako náhražky za hospodářský úspěch. Nyní, kdy britský stát vrhá obrovské množství peněz na výcvik sportovců a atleti jsou prohlašováni za "hrdiny", Británie Sovětský svaz napodobuje,

Tu a tam se s potěšením dívám v televizi na olympijské hry, píše komentátor Simon Jenkins. Většinou jsou to dlouhé hodiny nabubřelých zaměstnanců BBC, kteří se interviewují navzájem, a mezitím je vždycky pár sekund většinou nepochopitelné hysterie. Moderátorka Clare Balding (plat: 500 000 liber ročně, pozn. red. BL) trvale vyřvává: "Panebože, myslím, že naše vynikající britská barva schne rychleji než ruská a kolumbijská barva, ale musíme počkat na rozhodnutí porotců."

Pak, v úterý večer, televize BBC zešílela. Ve 22 hodin odmítla vysílat hlavní televizní zprávy. Namísto toho jsme museli čekat půl druhé hodiny na tři minuty chaosu, kdy britští cyklisté zase šlapali rychle. Museli jsme se dívat, jak BBC vysílá záběry svých vlastních komentátorů, jak v euforii řvou. To už nebyli novináři, ale státní roztleskávači.

Během studené války používaly státy sovětského bloku sportu jako náhražky za hospodářský úspěch. S němým souhlasem Mezinárodního olympijského výboru proměnily to, co býval amatérský sport, v ekvivalent státní vojenské obrany, vrhaly peníze a postavení na sportovce, zatímco Mezinárodní olympijský výbor proměnil olympiské hry v luxusní zlaté pole - na úkor nějakých ubohých daňových poplatníků.

Západ komunisty za to kdysi zesměšňoval. Jejich sportovci byli terčem posměchu, že to byli státní zaměstnanci a podvodníci. Samozřejmě mnoho z nich bralo drogy. Zvítězit, na tom Sovětům záleželo, státní média tak přesvědčovala lidi, že jejich "systém" je lepší.

Od Atlanty v roce 1996 to teď dělá Británie. Tehdejší špatné výsledky britských sportovců považoval premiér John Major za komentář k jeho vládě. Chtěl medaile, hodně medailí. Dotace na sport se zdesetinásobily, z 5 milionů liber na 54 milionů liber, zatímco sportovní areály pro občany se uzavíraly.

V roce 2012 vydala Británie na olympijský sport 264 milionů liber, což přineslo 64 medailí (jedna medaile tak stála více než 4 miliony liber). Na Rio se vydalo 350 milionů liber. Samozřejmě, ono to funguje.

Jsem nadšen úspěchem jednotlivých sportovců. Je radost se na ně dívat. Ale jaké jsou národnosti, to je mi úplně jedno.

Nacionalizace sportu - neobratné halení se do anglické vlajky - naprosto shazuje individuální sportovní úspěch. Od Hitlerových olympijských her v roce 1936 zahlcuje takový šovinismus demokratické i autoritářské režimy. Olympijské hry jsou jako války, zahraniční dobrodružství poskytují režimu odvedení pozornosti od domácích problémů. Sportovci jsou verbováni k vlajce jako vojáci. Jsou prohlašováni za "hrdiny" a dostávají státní vyznamenání.

Dlouhá léta byly olympijské hry zkorumpovány podváděním a drogami. Mezinárodní olympijský výbor, včetně britských zástupců, věděl naprosto přesně, co se děje, ale ignoroval to. Nejpoctivější zlatou medaili měla dostat britská média, která jediná neunavně odhalovala korupci a podvádění v mezinárodním sportu. Avšak britský lord Coe je obvinil, že "vedou válku proti mému sportu". Když se ukázalo, že to je nesmysl, neodstoupil. Byl prohlášen expertem na etiku sportu a jmenován do Mezinárodního olympijského výboru. Ti Rusové, kteří odhalili doping v atletice, se nyní musejí skrývat kdesi v Americe. To je realita "hrdinství" dnešních olympijských her.

Číňané měli pravdu. Mívali ve zvyku věnovat své medaile Čínské komunistické straně a lidu, kteří, konec konců, si je zaplatili. Co se týče obvinění proti britským cyklistům, reakce je prostá. Kdo potřebuje podvádět s drogami, když se udělují medaile penězům? Možná by bylo nejlepším řešením, aby země, které nemají peníze, měly povoleno používat drogy, aby lidi soutěžili za stejných podmínek. Bylo by to levnější.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.8. 2016