Věra Čáslavská, uprchlíci a normalizace

31. 8. 2016 / Boris Cvek

Paní Věra Čáslavská je jako člověk pro tento národ nejdůležitější v tom, jaké hodnoty zastávala, jak zosobňovala vzdor proti okupaci Československa a útlaku obludných normalizátorů, jak její život kontrastuje se šedou zónou a masovou kolaborací, se zbabělým sobectvím populistů a xenofobů. Takový postoj je více než všechny olympijské medaile. Zrcadlí se v něm skutečná hodnota člověka. Byla taková vždycky a až do konce. O tom jednoznačně svědčí tato její téměř přesně rok stará slova:

„Jen solidarita a spolupráce dokáže udělat náš svět snesitelnějším. O lidskou důstojnost nepřichází lidé na útěku, ale připravujeme se o ni my sami tím, že jim odmítáme pomoc, tím že necháváme vyčerpané uprchlíky před zavřenými dveřmi. Pomoc jim znamená i pomoci sobě, své občanské a lidské hrdosti před Evropou, před světem, ale především před sebou samými. A mějme na paměti, jak se dnes chováme my k nim, mohou se příště chovat oni k nám, ocitneme-li se v nouzi. A kdo o životě něco ví, ví také, jak snadno a rychle se lze do nouze a zoufalství propadnout.

Na svůj národ jsem byla celý život hrdá. Prožívala jsem neopakovatelné okamžiky mezinárodní solidarity v roce 1968, prožívala jsem ojedinělé chvíle nenásilné revoluce 1989, která této zemi přinesla sebevědomí a celosvětový respekt. Vím proto, jaké dobré vlastnosti dokážeme projevit. Prosím, zbavme se strachu a lhostejnosti a nedopusťme, aby jediné hlasy, které bude z České republiky slyšet, byly hlasy populistických politiků, extrémistů a xenofobů. Nedopusťme, aby se za naše chování musely naše děti stydět. Prosím, navažme na to dobré, co tomuto národu pomáhalo přežít i ty nejtragičtější chvíle v jeho historii a pomožme těm, kteří to potřebují.“ ZDE

Vytisknout