Zoufalství v Teheránu

17. 8. 2016 / Karel Dolejší


Článek 146 ústavy Islámské republiky Írán výslovně zakazuje jakoukoliv přítomnost cizích vojsk na íránském území, a to i za účelem mírových operací. Přesto od včerejška ze základny Hamadán působí ruské bombardéry Tu-22M podnikající nálety na Sýrii.


Íránský režim se ovšem nenamáhal měnit ústavu, aby zlegalizoval dočasný pobyt ruských vojsk. A kdo zná historii íránských pozemních sil po dekády se chvástajících, že žádné letectvo nepotřebují, dokáže teprve plně zhodnotit hloubku zoufalství, v níž se musí íránské vedení nacházet.

V Iráku kontroluje Írán na 100 000 ozbrojenců a v Sýrii bude po opotřebování Hizballáhu brzy hlavním proasadovským aktérem. Momentálně masivně přisouvá posily k Aleppu, aby zabránil hrozícímu zhroucení fronty po proražení blokády východní části města. Vedle toho je Teherán také hlavním sponzorem Húsiů v Jemenu.

Místo aby režim využil zrušení sankcí a uvolnění zahraničních rezerv k nastartování ekonomiky, zabředá stále hlouběji do tří válek. Za takových podmínek jsou ovšem očekávané úspěchy reformního prezidenta Rúháního velice hubené a jeho úřadování (neříkejme tomu vláda) může skončit už napřesrok.

Pokud se podaří porazit IS v Iráku, brzy může vypuknout konflikt mezi šíitskými milicemi a iráckými Kurdy. Pokud bude poražen IS v Sýrii, válku to neukončí. A ovšem Saúdská Arábie, pokud existuje, se nikdy nesmíří s proíránským režimem v těsném sousedství.

Teheránský režim je v prekérní situaci, místo posílení a prosperity očekávaných po uzavření dohody o jaderném programu se ocitl v ještě hlubší krizi. A tato krize je výsledkem výhradně jeho vlastních rozhodnutí.

Írán
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.8. 2016