Kurdská utopie, čili O vylepšování demokracie
17. 8. 2016 / Karel Dolejší
Poslední větší evropský konflikt, který lze považovat za skončený, představovala válka v Jugoslávii v 90. letech minulého století. V této válce se v různých fázích přímo nebo nepřímo angažovalo čtrnáct různých aktérů (Srbové, Bosenští Srbové, chorvatští Srbové, Chorvati, bosenští Chorvati, bosenští muslimové, kosovští Albánci; mezinárodní islamističtí bojovníci, Egypt, Německo, Spojené státy, soukromá společnost MPRI, Albánie a NATO). Ve srovnání s probíhajícím konfliktem v Sýrii, kde jen hlavních opozičních politických formací je 34, se jednalo o válku mimořádně uspořádanou a přehlednou.
V Jugoslávii se Západ nejprve soustředil na tezi, že vinu za válku nesou výlučně Srbové a podporoval jejich protivníky - ovšem nerovně. Chorvatsko se těšilo hned od počátku diplomatické podpoře Německa, postupně od něj získalo vojenskou pomoc v podobě zbraní bývalé Národní lidové armády NDR - a nakonec si vedle individuálního najímání žoldnéřů na evropském komerčním trhu (což se dělo od počátku konfliktu) zajistilo také služby kontraktorů z americké společnosti MPRI. Slepá podpora Chorvatska, kterou nevyvažovala žádná západní podpora bosenským úřadům, vedla kromě chorvatských válečných zločinů na Srbech během a po operaci Bouře v srpnu 1995 také k chorvatským a srbským masakrům muslimů na bosenském území. Sarajevskou vládu dlouho podporovali v bojích pouze mezinárodní džihádisté a dodávkami výzbroje v omezené míře Egypt. Teprve po masakru ve Srebrenici v červenci 1995 se začala měnit americká politika a postupně došlo také k prosazení vojenské podpory bosenských muslimů, která omezila sílící vliv džihádistů na Balkáně.
Stále stejné chyby
Představte si mnohonásobně složitější situaci a opakování téhož zaslepeného přístupu: Nejprve podporujete v komplexním konfliktu prioritně jediného aktéra, teprve až začne páchat rozsáhlé válečné zločiny na ostatních pochopíte, že děláte něco špatně, korigujete politiku ve prospěch rovnováhy sil atd. Tak vypadá současný americký přístup k válce v Sýrii - ovšem s tím, že fáze přiznání chyb zde ještě ani nenastala.
Takřka výlučným příjemcem americké vojenské pomoci v Sýrii, alespoň pokud jde o aktivity Pentagonu, je kurdská milice YPG, fakticky odnož turecké PKK. Současně je YPG jediná z frakcí, kterou systematicky podporují americké letecké síly - a podle některých analýz vysvětluje tato blízká letecká podpora (CAS) až 70 % bojové efektivity kurdských ozbrojených formací. Na frontách, kde se americké letectvo ve prospěch Kurdů neangažuje, si YPG zajistila leteckou podporu od Rusů.
Vedle toho existuje omezený separátní program CIA, který lze s programem CENTCOMu stěží srovnávat. Zahrnuje důkladné prověřování politických afiliací a následné školení operátorů protitankových řízených střel, většinou staršího amerického typu TOW-2, v menší míře starších sovětských typů skupovaných pod rukou na Balkáně. Tento program, jehož přesný vztah k podobným programům organizovaným Saúdskou Arábií a Katarem je z otevřených zdrojů sotva možné podrobně prozkoumat, má nepochybně výrazný vliv na boj sunnitských arabských povstalců s Asadovou obrněnou technikou - nicméně srovnávat jej s velkorysou pomocí, jaké se dostává kurdské YPG, není dost dobře možné. Každé nasazení dodané řízené střely musí být dokumentováno videonahrávkou a je následně podrobeno rigoróznímu vyhodnocování; často dochází k zastavení dodávek protitankových střel v rámci politického nátlaku na opozici, zatímco YPG má plnou pravomoc kdykoliv přivolat americká letadla k úderu na libovolný cíl v předem definovaném operačním prostoru. Takže zatímco sunnitští Arabové bojují bez letecké podpory proti mezinárodním intervenčním silám podporovaným ruským letectvem, Kurdové útočící na islamisty, ale stále častěji také na arabské povstalecké formace, nikdy nemusejí bojovat za jiných podmínek než za faktické nadvlády spojeneckých sil ve vzduchu.
"Islamisté" z Amnesty International
Mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International vloni v říjnu obvinila kurdskou milici YPG z válečných zločinů na civilní sunnitské arabské populaci v oblastech, které YPG obsazuje a snaží se začlenit do vlastního kvazistátního útvaru. ZDE
Následovalo otevřené vyhrožování YPG na adresu Amnesty International. ZDE
Lobbisté YPG zorganizovali v dějinách AI bezprecedentní petici, která žádala odvolání hlavní autorky kritické zprávy Lamy Fatih. ZDE
Lama Fatih ovšem zdaleka není jediným pramenem informujícím o zločinech YPG. O politickém útlaku, zatýkání a mučení opozičních kurských aktivistů pravidelně informují konkureční kurdské formace a o řadě dalších "problematických" činů syrská sunnitská arabská opozice. Po každé takové zprávě následuje mimořádně agresívní mediální reakce YPG usilující o zdrcující delegitimizaci kritiků. Každý syrský Arab, který nadšeně nespolupracuje s kurdskými okupanty na arabských územích, je označen za "islamistu". Každý Kurd, který nepatří k nadšeným příznivcům YPG, je označen za agenta turecké vlády.
V této souvislosti je velice výmluvné, že YPG nekritizují jen opoziční kurdská uskupení nebo sunnitští Arabové. O zabíjení svých příslušníků a loupení jejich majetku otevřeně hovoří také asyrští křesťané, za jejichž ochránce se kurdské milice rády vydávají. ZDE
Staré kousky starého psa
Blízkovýchodní analytik Kyle Orton před několika dny publikoval rozsáhlou analýzu situace v Sýrii nazvanou "The West’s Kurdish Allies in Syria Can’t Escape Their Authoritarian Legacy" (Kurdští spojenci Západu v Sýrii se nemohou zbavit autoritářského dědictví). ZDE
Text shrnuje cestu syrské odnože kurdské PKK od neostalinistické ideologie k "samosprávnému anarchismu" inspirovanému americkým teoretikem Murrayem Bookchinem a zmiňuje také četné problémy spojené s deklarovanou transformací.
Mezi nimi je třeba zdůraznit především fakt, že deklarované oddělení syrské YPG od mateřské turecké teroristické organizace PKK není dokonce ani tak věrohodné, jako nedávno deklarované oddělení syrské odnože al-Kájdy, Fronty an-Nusra, od mateřské teroristické sítě. V případě rebrandované Nusry (nově Džabhat Fatáh aš-Šám) je třeba dál pozorně sledovat, do jaké míry rozhodnutí její šúry ovlivní faktickou politiku organizace, jaký bude napříště podíl zahraničních bojovníků ve srovnání se Syřany, atd. Na místě je značná skepse, zrovna tak jako uměřená dávka přiznané výhody pochybnosti. V případě YPG je ale již dávno mimo veškerou pochybnost, že nadále vládne kult osobnosti vůdce PKK Abdullaha Öcalana přezdívaného Apo, že stejní lidé, kteří řídí operace PKK, velí i YPG - a asi třetinu ozbrojeného personálu YPG v Sýrii tvoří bojovníci turecké PKK, mezinárodně uznané teroristické organizace.
Ideologie nepopisuje reálný režim
Pro studium libovolného politického režimu je klíčové neomezovat se na ideologii, kterou se režim sám snaží legitimizovat. Ideologie typicky připisuje moc jiným instancím, než které ji ve skutečnosti vykonávají. Abychom pochopili skutečné fungování režimu, musíme mít k dispozici popis reálných mocenských struktur. A ten z pouhé ideologie nikdy neodvodíme. Potřebujeme nezávislé zprávy.
Podle původní ideologie v SSSR vládly rady dělníků a rolníků; ve skutečnosti šlo o diktaturu jediné politické strany, která v praxi sdílela moc se špičkami armády, průmyslu a bezpečnostních služeb. Podle oficiální ideologie v Titově Jugoslávii existoval samosprávný socialismus; ve skutečnosti lidé volení zdola do podnikových struktur museli být nejprve shora schválenými členy partajní nomenklatury, která se významně nelišila od politicky mnohem tvrdších režimů východního bloku. Podle deklarované ideologie Zelené knihy vládly v Kaddáfího Libyi lidové výbory; ve skutečnosti moc držela úzká vrstva napojená na vládcovu rodinu a klan. Podle velkohubé ideologie "socialismu pro 21. století" vládne ve Venezuele samosprávný režim; ve skutečnosti jde o nedokonalou variaci kubánského monopartijního systému směřujícího tak jako na samotné Kubě k vojenské diktatuře se sílícím angažmá armády v ekonomice. Kurdská PKK/YPG pro změnu deklaruje, že se řídí demokratickým konfederalismem; abychom pochopili, jak tento režim funguje, je nezbytně nutné mít i nadále k dispozici nezávislé zprávy o jeho fungování, porovnávat je s těmi, které o sobě režim vydává sám, a kriticky je vyhodnocovat.
Knedlíkový konsensus
Češi mají samozřejmě mizivou šanci ovlivnit americkou strategii v Sýrii, ostatně stejně jako kdekoliv jinde. Dotýká se jich nicméně jeden rozměr současné syrské krize - nekritické přijímání válečné propagandy jediné ze zúčastněných stran válečného konfliktu.
YPG je v českém prostředí masivně idolizována, podporují ji společně krajní levice i krajní pravice, anarchisté jako islamofobové. Vznikl zde širší konsensus, podle nějž se kurdská milice prostě nekritizuje - a basta fidli. Pro islamofoby představuje syrská odnož PKK ikonu "boje proti islamizaci", přičemž vůbec nevadí, že naprostá většina Kurdů se hlásí k sunnitskému islámu a současná verze ideologie PKK se distancuje od západního sekularismu. Pro levičácké fetišisty zase neexistuje rozdíl mezi oficiální ideologií a reálným režimem; je tedy povinné hovořit o demokratickém konfederalismu, který překonal nacionalismus, třebaže v praxi jde o centralizovaný nacionalistický a autoritářský systém s kultem osobnosti.
V konfliktu tak složitém jako syrský rozhodnutí přijímat nekriticky válečnou propagandu jedné ze stran a programově odmítat informace s ní nesourodé představuje rozhodnutí pro starý známý ideologický systém jediné možné pravdy, na němž rozhodně není nic levicového ani demokratického.
Zkušenosti ze SSSR, Jugoslávie, Libye nebo Venezuely ukazují, že oficiální ideologie hovořící o "překonání" západní reprezentativní demokracie velmi často zakrývají mocenskou praxi nedosahující standardů "překonaného" ani zdaleka. To zajisté neznamená, že by bylo namístě držet se fukuyamovské teze o konci dějin a liberální demokracii jako jejich konečném stádiu. Na současné demokracii je rozhodně co zlepšovat - ale potom je vždy třeba, aby sociální experimenty probíhaly v otevřeném politickém prostředí a výsledky byly hodnoceny kriticky. Fetišismus YPG tyto nároky ani zdaleka nesplňuje.
VytisknoutObsah vydání | Pátek 19.8. 2016
-
21.8. 2016 / HRW: Islámský stát napadl dnes Prahu. - Vlastně ne. Byli to islamofobové. Několik lidí bylo zraněno21.8. 2016 / Drzá poznámka k 21. srpnu21.8. 2016 / Czech islamophobes attempted to stage an Islamic state invasion in Prague, several people were hurt21.8. 2016 / Dva měsíce po britském hlasování pro brexit nemají briští ministři tušení, jak to udělat21.8. 2016 / Maďarský europoslanec Schopflin navrhuje dát na pohraniční plot prasečí hlavy, aby to odstrašilo uprchlíky20.8. 2016 / Desetiletý Omranův bratr zemřel v nemocnici21.8. 2016 / Uprchlíci zadržovaní v řeckých táborech jsou obětí kriminality místních mafiánských gangů20.8. 2016 / Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 196819.8. 2016 / Liberalizace začala Stalinovou smrtí21.8. 2016 / Střední škola v Polsku zahajuje "národně-matematickou výuku" na obranu studentů proti uprchlíkům20.8. 2016 / Prosíme, pomozte finančně dětem v Sýrii20.8. 2016 / Prior to Angela Merkel's visit to Prague, Czech politicians have condemned her pro-refugee policy19.8. 2016 / Aleppo: Mrtvé děti se usmívají, živé pláčou19.8. 2016 / Donald Trump zkouší novou taktiku - omluvit se19.8. 2016 / Trump "ztrácí podporu bílých mužů"19.8. 2016 / Rakouský politik přirovnal hábity jeptišek k burce18.8. 2016 / New York Times: USA se podílejí na vraždění v Jemenu18.8. 2016 / Gramofonové závody Loděnice znovu v Guardianu18.8. 2016 / Povodeň zničila dům křesťana, který tvrdil, že povodně jsou Božím trestem za homosexualitu18.8. 2016 / Protest proti zločinům Ruské federace v Sýrii18.8. 2016 / Fuck off?18.8. 2016 / Merkelová: Uprchlíci nepřinesli do Německa terorismus. Islám, který respektuje ústavu, patří do Německa18.8. 2016 / Ruské vraždění v Aleppu pokračuje18.8. 2016 / Buranské snobství českých ekonomických elit obrazem18.8. 2016 / Obavy Klause ml.10.8. 2016 / Bombový útok na jihovýchodě Turecka17.8. 2016 / Proč dál vyzbrojují Spojené státy armádu Saúdské Arábie, která v Jemenu vraždí civílisty?17.8. 2016 / Francouzská vláda hájí zákazy "islámských plavek"17.8. 2016 / Požádá Nigel Farage o německé občanství?17.8. 2016 / Šílenství zahraniční politiky založené na víře17.8. 2016 / Má Putin "rozporné pocity" vůči Západu?1.8. 2016 / Hospodaření OSBL za červenec 2016