15. 8. 2016 / Daniel Veselý
Photo Credit: torbakhopper via Compfight cc
Mnohokrát se v našich končinách setkáváme s názorem, že teroristické útoky páchané muslimy vycházejí ze samotného islámu. Nechceme přijímat uprchlíky a bráníme se migraci, neboť my zde v Evropě prý máme čisté svědomí: Nikomu jsme nic neudělali, nepodíleli jsme se na rozvratu blízkovýchodních států, za vše mohou Spojené státy, a tudíž jsme z obliga. Nepříliš zevrubný historický exkurz ale ukazuje, že jde o účelovou lež, jež má obhájit maně tutlaný rasismus těch, z nichž se jako mávnutím kouzelného proutku stali neústupní obránci „západních hodnot“.
Přestože zahraniční politika Spojených států hraje klíčovou roli v rozmachu radikálního islamismu, bylo by nadmíru pokrytecké ignorovat spoluvinu jejich spojenců včetně České republiky, jejíž mnozí občané toto odmítají vidět a snaží se ze své vlasti vytvořit jakýsi skanzen uprostřed turbulentního světa.
Abychom mohli pochopit, proč se z původně okrajového fenoménu islámského extremismu stal postrach západního světa, musíme se vrátit do 80. let minulého století do Afghánistánu. Vpád Sovětského svazu do této země v roce 1979, která byla několik dekád v podstatě sekulárním státem, kde se ženy těšily téměř stejným právům jako muži ZDE, zažehl mohutný ozbrojený odpor, v jehož čele stanuli radikální islamisté - takzvaní mudžahedíni. Administrativa amerického prezidenta Jimmyho Cartera ovšem začala mudžahedíny podporovat již půl roku před sovětskou invazí, o čemž v rozhovoru otištěném v týdeníku Le Nouvel Observateur hovořil Carterův bezpečnostní poradce Zbigniew Brzezinski ZDE. Sovětskou intervenci do Afghánistánu proto nelze vnímat v dějinném vakuu, ačkoliv je jasné, že byla poměrně brutální a zanechala za sebou ohromné množství mrtvých.
Avšak zásadní finanční, vojenskou a diplomatickou podporu poskytl mudžahedínům čelícím sovětským invazním vojskům Carterův nástupce Ronald Reagan, a to ve spolupráci s pákistánskou tajnou službou ISI a Saúdskou Arábií. Dlužno dodat, že pákistánská vláda v čele s diktátorem Zia-ul-Haqem, který proslul islamizací země a podněcováním náboženské netolerance ZDE, získala od Spojených států zbraně a vojenský materiál v hodnotě několika miliard dolarů. Poté, co sovětská vojska v roce 1989 opustila Afghánistán, začaly o moc v zemi bojovat různé islamistické skupiny, jež Reaganova administrativa oficiálně přestala podporovat. Nakonec za cenu desítek tisíc mrtvých a téměř se zemí srovnaného Kábulu zvítězil dnes nechvalně známý Taliban.
Vláda Ronalda Reagana hodlala vejít do historie jako vítěz nad komunismem a v Afghánistánu vsadila na nejradikálnější islámské elementy, které byly do té doby mocensky marginální, neboť se domnívala, že tito nekompromisní bojovníci neuzavřou se Sověty ani s jejich klientem v Kábulu mír ZDE. Tato krátkozraká politická agenda ovšem posílila islamisty, již svůj hněv posléze obrátili proti svým dřívějším spojencům.
Jedním z mudžahedínů byl také dnes již legendární terorista a bývalý lídr Al-Kájdy Usáma bin Ládin, s nímž v roce 1993 zveřejnil list Independent interview z pera reportéra Roberta Fiska s názvem „Protisovětský bojovník svou armádu nasměroval na cestu k míru: Saúdský byznysman, který rekrutoval mudžahedíny, je nyní využívá při obrovských stavebních projektech v Súdánu“ ZDE. O pět let později Ládinova Al-Kájda provedla dva bombové útoky v areálu amerických ambasád v Tanzanii a Keni, při nichž zahynulo více než dvě stě lidí. O tři roky později káidisté zavraždili zhruba 3000 osob v New Yorku během děsivého incidentu, který vešel do dějin jako teroristické útoky z 11. září 2001.
Historik a expert na terorismus Eqbal Ahmad vysvětluje Ládinovu proměnu z „bojovníka za svobodu a mír“ v arciteroristu na pozadí dějinných událostí ZDE. Spojené státy v předvečer války v Zálivu v roce 1990 rozmístily svá vojska v Saúdské Arábii, aby mohly efektivně porazit Saddáma Husajna. Bin Ládin tehdy mlčel. Ozval se až poté, co americká armáda v zemi dvou nejsvatějších míst islámu – Mekky a Mediny – zůstala. Američtí vojáci se nacházeli dokonce v jednom z nejposvátnějších míst; v Kaaba v Mecce. Ládin psal dopis za dopisem, v nichž se tázal: „Proč jste tady? Vypadněte! Přišli jste nám pomoct, ale zůstali jste tady.“ USA své jednotky ze Saúdské Arábie stáhly až dva roky po teroristických útocích v New Yorku.
Ahmad také uvádí, že džihád coby mezinárodní násilnický fenomén o sobě nedal vědět zhruba 400 let, aby byl nakonec resuscitován Spojenými státy a jejich spojenci v Afghánistánu osmdesátých let minulého století.
Dalším významným faktorem, který stojí za „rozkvětem“ islámského fundamentalismu, je angloamerická invaze do Iráku v roce 2003, na níž se aktivně podílela Armáda České republiky. Ze studie vypracované experty na terorismus Paulem Cruickshankem a Peterem Bergenem vyplývá, že tato intervence sedminásobně zvýšila počet džihádistických útoků na celém světě ZDE. Před invazí v Iráku Al-Kájda de facto neoperovala, a jak víme ze zasvěcených ZDE i politicky exponovaných zdrojů ZDE, kdyby angloamerická vojska nevpadla do Iráku, neměli bychom tu „čest“ nyní čelit Daeši a jím inspirovaným útokům v Evropě a jinde.
Nedávno se objevila informace o tom, že východoevropské země včetně České republiky během uplynulých čtyř let prodaly na Blízký východ zbraně v hodnotě více než jedné miliardy eur ZDE. Tyto zbraně a munice směřovaly do Saúdské Arábie (kolébky extrémistické náboženské doktríny wahhábismu), Jordánska, Spojených arabských emirátů a Turecka – klíčových exportérů vojenského materiálu do Sýrie a Jemenu, kde zuří válečné konflikty. Zbraně jako útočné pušky, protitankové střely, raketomety, minometné granáty nebo těžké kulomety se ocitly v rukou ozbrojené syrské opozice a benefitovali z nich také extrémisté z Fronty an-Nusrá, Ahrar aš-Šám či Daeš.
Snažíme-li se tedy zmapovat náš strach z radikálního islamismu, nemůžeme cynicky vinit podstatu islámu, jehož vyznavači jsou z drtivě většiny mírumilovní lidé. Naopak musíme poctivě analyzovat kořeny tohoto fenoménu, jenž byl dlouhá staletí pouze marginálním hnutím a pozapomenut.
Vytisknout18.8. 2016 / Daniel Veselý
Ummah Welfare Trust via Compfight cc. Snad nikdo soudný, kdo západní propagandu oportunisticky nevyměnil za propagandu ruskou, nezpochybňuje, že syrský prezident Bašár Asad za asistence svých spojenců páchá otřesné válečné zločiny, ačkoliv...