Když se Polsko zdvihalo z kolenou, zle se uhodilo do hlavy o hranu stolu

Proč už nepíšu o polské politice

11. 4. 2016 / Tomasz Oryński

Jeden čtenář se mě zeptal, proč už nepíšu o polské politice pro Britské listy. Psal, že se toho přece děje v Polsku tolik a že informace z českých médiích jsou chaotické. Faktem je, že jsem nepřestal o těchto událostech psát pouze nejen pro Britské listy. Důvod je následující: nikdo není schopen vyložit, co se to vlastně v Polsku děje. Události v Polsku by posloužily lépe jako scénář pro novou epizodu Monty Python Létajícího cirku než pro seriozní deník. Ale pojďme si tedy shrnout události posledních týdnů.

1. Ke krizi ústavního soudu - všichni respektovaní odborníci, od polských právnických asociací, přes univerzity k nejvyššímu soudu, od evropských institucí k senátu USA odsoudili snahy vládnoucí strany Právo a spravedlnost paralyzovat ústavní soud. Strana se zasekla jako poškozená nahrávka na tom, že neustále dokola opakuje: "To vše je vina Platformy" (vládnoucí strana před volbami) a cituje názory některých z jejich "expertů", což jsou povětšinou jejich vlastní politici nebo právníci, vydělávající na tom, že reprezentují stranu. Celé mi to připomíná jeden starý žert o blonďaté řidičce, která slyší z rádia v autě, že "nějaký idiot jede v protisměru na dálnici". Při snaze vyhnout se dalšími protijedoucímu autu nadává: "Jeden idiot? Jsou jich stovky!" 

2. K protestům proti současné vládě: Komitet Obrony Demokracji pravidelně organizuje demonstrace v městech po celém Polsku. Ačkoliv se zdá, že ztrácejí politický tah na branku, částečně kvůli chybnému kroku, kdy nechali zkompromitované politiky předchozí vlády připojit se k jejich protestu kráčet bok po boku se stranou Nowoczesna, protesty jsou stále velmi silné a pravidelně se jich účastní desítky tisíc lidí (nedávný protest ve Vratislavi). Sociálně demokratická strana Razem pořádá vlastní protesty, a to velmi chytrým způsobem: promítají verdikty ústavního soudu na vládní budovy. 

3. V jedné věci je strana Právo a spravedlnost velmi úspěšná: štve více a více skupin Poláků. Snahou zpřísnit zákony týkající se potratů, už tak nejpřísnější  v Evropě, se jim podařilo vyvolat pouliční protesty tisícovek žen. Šťourání se v zákonech o přerušení těhotenství je jedním z mnoha symptomů o splácení dluhu, který strana má ke katolické církvi za roky trvající podporu. Jiným příkladem je nový zákon o farmaření, zakazující nefarmářům a velkým farmářským společnostem kupovat novou půdu. Nehorázný způsob, jakým je zákon formulován, znemožňuje třeba lidem z města koupit si malou farmu s malým pozemkem a usídlit se tam, stejně jako znemožňuje dětem farmářů, kteří zvolili jinou životní dráhu, dědit půdu po rodičích. Tedy pokud nejsou katoličtí kněží (katolická církev je jedním z největších pozemkových vlastníků v Polsku), kteří mají výjimku. Takže pokud je váš otec farmář a zůstane po něm půda, nemůžete ji získat, dokonce ani tehdy, pokud opustíte to, co právě děláte, a stanete se po vzoru otce farmářem či farmářkou. Půda vám bude vládou vyvlastněna za cenu určenou lokálními úředníky z vládní agentury pro zemědělskou půdu.

 4. … co to podle Práva a spravedlnosti znamená. Vládní strana nejprve zrušila služební zákon, jenž požadoval po lidech ve veřejné správě určité dovednosti, kvalifikaci a odbornost, což jí následně umožnilo provést čistky v každé jednotlivé instituci od podporovatelů opozice. Nic nebylo ušetřeno, příklad stájí arabských koní, jež ztratily reputaci doslova přes noc, je jen vrcholkem ledovce. Veřejná služba byla v Polsku s velkým úsilím budována po 25 let a tato snaha byla během okamžiku zničena. Místo toho vznikl útulný skleník pro pěstování nepotismu a korupce.  

5. Vedle čistek zajišťujících, aby byl každý významný post, od farní rady až po ředitele největší rafinérské polské společnosti Orlen, obsazen reprezentanty Práva a spravedlnosti, je tu taky velká touha po pomstě.  Přední státní zástupci, kteří byli zapojeni do vyšetřování proti některým z členů strany Právo a spravedlnost, byli přesunuti na regionální státní zastupitelství řešit přestupky. Vojenští prokurátoři, kteří vyšetřovali leteckou tragédii ve Smoleńsku, byli odejiti z vojenského soudního systému a převeleni k nějakému zapomenutému tankovému praporu někde uprostřed pustiny. Armádní mluvčí prohlašuje, že "to je zcela normální, jelikož vojáci nemohou vykonávat stejnou službu příliš dlouho a potřebují změnu". Znamená to, že loďmistři z ponorek nyní budou létat s našimi F-16, pečovatelky budou opravovat motory v tancích a kuchaři budou deaktivovat výbušná zařízení?  

6. Nicméně pokud jste znepokojeni dopady těchto kroků na polský armádní potenciál, ostatní události vás ujistí, že je všechno v pořádku. Ministr obrany, paranoidní Antoni Macierewicz, jenž je předním kazatelem konspiračních teorií týkajících se letecké tragédie ve Smoleńsku, pracuje na vytvoření domobrany, která posílí obranný systém Polska tím, že bude "postavená na křesťanských a patriotických zásadách".  Je mimo mé chápání, jak může být tato "paramilitární organizace" vyzbrojená automatickými zbraněmi "aby zabránila protivládním akcím" odpovídat křesťanským hodnotám. Nicméně já očividně nejsem expertem na poli vojenství. Mezitím vysoce vycvičení členové ozbrojených sil, aby byli klasifikováni jako "nejhorší kategorie vojáků", odcházejí z armády po stovkách. Totéž se děje u policie nebo na místních státních zastupitelstvích. Soudím, že je to k dobru věci, že asi  nejsou dostatečnými křesťany?

7. K mediální frontě -  poté, co strana Právo a spravedlnost převzala státní televizi a proměnila ji v nástroj propagandy, sledovanost donedávna předního zpravodajského pořadu, hlavního vysílání Wiadomości, dramaticky klesla. Řada lidí, kteří dříve zprávy nesledovali, to začala dělat a považuje to za zábavu. Nestoudné lži a v neposlední řadě záměrné opomíjení událostí vytváří surrealistický obraz na pozadí amatérské práce nové gardy "důvěryhodných novinářů", poloamatérských blogerů, utuberů a publicistů z pravicových novin, kteří přebrali místa zkušených novinářů. Jacek Kurski, Kaczyńského "bullteriér", jak sám sebe hrdě označuje, očividně nemá potuchu jak vytvářet moderní televizi, pročež se utíká do minulosti, doufaje v to, že přiláká diváky, kteří se touží vydat zpět po stopách vzpomínek.  Návrat nejvíce oblíbených televizních show z 80. a počátku 90. let už byl ohlášen. Některá už jsou ve vysílání, nicméně fakt, že oblíbený vědecko - populární pořad Sonda ztratil po svém "restartu" polovinu diváků, není příliš povzbudivý. Aby byla neposlušná média, která otevřeně nepodporují Právo a spravedlnost, potrestána, všechna veřejná oznámení a reklama státních podniků bude zadávána pouze médiím, která podporují vládnoucí stranu.  To je poněkud pochybné rozhodnutí, jestliže smyslem veřejných oznámení je dostat je díky nejčtenějším deníkům k co největšímu počtu čtenářů. Vydávání v obskurních pravicových médiích bude mít pravděpodobně kontraproduktivní důsledky... Zbigniew Ziobro, ministr spravedlnosti A nejvyšší státní zástupce v jedné osobě (a stále ještě poslanec, ačkoliv je zakázáno vykonávat současně funkci poslance a státního zástupce,  čl. 103 odst. 2 polské ústavy) zakázal všem státním institucím, aby předplácely nejčtenější polské noviny a časopisy -  Gazetu Wyborczu a Polityku.

8. Mezitím jsme se dostali na jeden krok od národní tragédie, která bude jistě vysvětlována jako příklad další akce jistých sil proti celému Polsku. Prezidentské BMW mělo defekt a přistálo v příkopu. Nikdo nebyl vážně zraněn, jenže všude začaly vyrůstat konspirace jako narcisy na jaře a politici Práva a spravedlnosti z toho dokonce viní předchozí vládu. Řidič byl okamžitě prohlášen za hrdinu, jenž zachránil život prezidentovi. Věc se nicméně rychle "uklidila", když se ukázalo, že si řidič počínal na silnici jako totální idiot. Toto bylo nafilmováno náhodným cestujícím a nahráno na Youtube. Auto jelo rychlostí výrazně překračující omezení, předjíždělo v zatáčkách a nutilo ostatní auta opustit jízdní pruh, aby se vyhnuli střetu s prezidentskou kolonou.  Krátce poté se také veřejnost dozvěděla, že pancéřované BMW mělo obutou vyřazenou pneumatiku, která už byla vyhozená do kontejneru. Někdo prostě zapomněl pneumatiku vyměnit a prezident chtěl jet tuze lyžovat.  Když zrovna nemusí uprostřed noci podepisovat nějaký další kontroverzní zákon, nemá velice co na práci, neboť nikdo ze seriózních zahraničních politiků se s ním nechce setkat.  A jelikož strana Právo a spravedlnost vyměnila zkušeného bezpečnostního úředníka, který měl na starosti ochranu předchozího prezidenta, nikoho by nemělo překvapit, že není více slyšet křik o přebírání osobní odpovědnosti.  

9. Na mezinárodní frontě je chaos. Ministr zahraničí dělá botu za botou. Ministr spravedlnosti se z nějakého důvodu domnívá, že je pověřen dělat vlastní zahraniční politiku. Píše dopisy špatnou angličtinou, v nichž mentoruje a osočuje evropské a americké politiky, kteří kritizovali akce vlády Práva a spravedlnosti. Strana tvrdila, že vláda Beaty Szydło přinese novou zahraniční politiku a zajistí tak, aby se "Polsko zdvihlo ze svých kolenou". Zatím jediné možné shrnutí nabízí jeden z internetových komentátorů: "Zdá se, že když se Polsko zdvihalo z kolenou, zle se uhodilo do hlavy o hranu stolu".  Budiž, jedna věc je jistá: doba, kdy bylo Polsko respektovaným členem evropské rodiny a mělo co říct je pryč a pravděpodobně se jen tak brzy nevrátí. 

10. A to jsme pouze u politiky. Ekonomický rating Polska spadl, zahraniční investice byly zrušeny, zdravotnický a vzdělávací systém byly uloženy k zapomnění poté, co byly oznámeny drastické reformy týkající se obou. Společenské spory se mezitím prohloubily. Nacionalisté, rasisté a pravicoví extremisté zdvihají hlavy. Lidé s odlišnou barvou kůže jsou biti na ulicích, na manifestacích jsou páleny podobizny Angely Merkelové a Žida. Druhá polovina polské veřejnosti v ohromení hledí na politiky, kteří kupříkladu tvrdí, že potraty by měly být protizákonné dokonce i v případech znásilnění, jelikož mnoho dětí se narodilo jejich matkám po znásilnění německými vojáky během druhé světové války a přesto z nich vyrostli dobří patrioti. Neviděl jsem k tomu žádný výzkum, ale zatímco před rokem někteří z mých přátel uvažovali o emigraci, nyní takřka každý, s kým mluvím, o odchodu uvažuje a někteří se již začali připravovat.  Nevytýkám jim to. Nedávno jsem četl Hitlerovu biografii. Řekl bych, že Polsko je nyní zhruba tam, kde bylo Německo v roce 1934.

Vytisknout