Jak se Evropa učí od visegrádské smlouvy

15. 3. 2016 / Boris Cvek

Často slyším nebo čtu v médiích vyjádření našich vládních představitelů, že Evropa konečně dává za pravdu zemím V4 – asi proto Rakousko omezuje počet uprchlíků, které ročně přijme, na cca 37 tisíc a v Německu se vede debata, zda vůbec stropovat, a když stropovat, uvažuje se o číslu kolem 200 tisíc uprchlíků ročně. Od jaké členské země V4 se naučily tyhle státy, že mají přijímat lidi v nouzi v desítkách, stovkách tisíc ročně, nakolik jim to jen jejich možnosti umožní?

V4 místo přijímání uprchlíků navrhuje zadrátovat řecké hranice a nechat Řeky zkolabovat pod jejich problémy s uprchlickou vlnou. Že je Řecko Evropa, že je to členský stát EU, že EU vznikla právě proto, aby si státy navzájem pomáhaly a předešly tak válkám, to země V4 nezajímá. Kdyby se Řecko zhroutilo, kdyby tam vznikl nějaký nenávistný, válečný režim, kdyby se státy Evropy – podobně jako na začátku 1. sv. války – musely vyhranit a nakonec by i vojensky intervenovat v nějaké balkánské válce, to je V4 jedno. Těžko by se dalo divit Řekům, kdyby začali nenávidět Českou republiku, a těžko by se dalo divit západním mocnostem, kdyby byly na jejich straně.

Tento způsob uvažování české vlády je pouze větrem do plachet v Česku stále vlivnějším lidem, kteří tvrdí, že před vznikem EU byly v Evropě rajské časy nezávislých spolupracujících států, samý mír a prosperita, žádná válka a revoluce - a tihle lidi by nechali klidně padnout i všechny okolní státy kolem nás, zřejmě v rámci té svobodné, nezávislé, mírové spolupráce.

Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.3. 2016