15. 3. 2016 / Karel Dolejší
V neděli místní pozorovatelé ohlásili, že ze syrské základny Hmejmim odletěla část ruských letadel domů. V pondělí Kreml ohlásil, že v úterý začne se stahováním hlavních sil ze Sýrie ZDE. Zatímco v Damašku zavládlo zoufalství, v moskevských kavárnách se údajně spekuluje, že stav ruské ekonomiky si vynutil dohodu se Saúdy o ropě, která znamená také konec Asada. Možností je ovšem mnohem více.
Ale nejprve k tomu, co je jisté - k možnému až následně. Pokud se Rusko skutečně začne stahovat, znamená to definitivní potvrzení názoru, že Moskva ani dost málo neintervenovala proti "islámskému státu" ZDE. Islamistické fanatiky zasáhl jen zlomek ruských náletů a vzhledem k usilovnému bombardování umírněné opozice naopak relativně posílili. Ani jedno z nejdůležitějších měst kontrolovaných IS - Palmýra, Rakka, Dejr ez-Zaur - nebylo během ruské intervence obsazeno a vyčištěno. Nejdůležitějšími výsledky ruských náletů jsou tedy stabilizace Asadova režimu, oslabení FSA a dalších umírněných skupin povstalců, plus zesílení proudu uprchlíků vyhnaných z povstaleckých oblastí ZDE. IS poražen nebyl. Naopak, právě zahájil útok na město Marea v Azazské kapse severně od Aleppa, kterou kontroluje umírněná protiasadovská opozice.
A nyní k domněnkám, kterých je opravdu mnoho. Jak předesláno v perexu, stav ekonomiky Ruské federace může být vážnější, než Moskva oficiálně přiznává ZDE, takže potřebuje rychlou dohodu se Saúdskou Arábií o ropě, která by umožnila stabilizaci státních financí. Proto je stažení ze Sýrie údajně ústupkem Saúdům, kteří trvají na odchodu Asada. Poté by mohl Rijád snížit těžbu a stabilizovat ceny ropy na světovém trhu. Zatímco Moskva nejspíše původně kalkulovala s disciplinací Saúdů a Turků ze strany Washingtonu, Obamova politika zapříčinila ztrátu vlivu na tradiční americké spojence - a ti tedy dál působí proti Moskvě, které se nepodařilo v příslušném časovém okně vyřešit vše, co si představovala. Válka neskončila, ale peníze docházejí.
Za druhé, Putin blafuje a vydírá. Chce se nechat prosit Západem, aby pokračoval v "tažení proti IS", a dostat za to v politickém slova smyslu pořádně zaplaceno.
Další verze si všímá sestřelení Asadova letadla raketou země-vzduch, k němuž došlo v sobotu ZDE. Na žádném z publikovaných videí není vidět obsluha kompletu, kterým byl zničen syrský MiG-21. Odsud úvaha, že Saúdové a Katařané opuštění Obamou přestali respektovat americké námitky a dodávají teď syrské opozici protiletadlové zbraně. A protože Putin nechce přijít ani o svá postarší, natož o novější letadélka, raději se stahuje.
Ještě jiná verze vychází z očekávání, že po posledním atentátu ZDE Turecko brzy zahájí invazi do Sýrie s cílem potlačit zde oddíly PKK, a ohlášené ruské stažení je formou pozvání do takové pasti.
A ještě další verze se opírá o fakt zřízení horké linky mezi Tel Avivem a Moskvou ZDE. Izrael se nepochybně cítí znepokojen, poté co jeho letadla z libanonského území začaly v posledních týdnech zamykat radary moderních ruských systémů protivzdušné obrany ZDE, které Moskva původně dodala Asadovi, ale ten je poskytl hnutí Hizballáh. Zatímco Saúdové a jejich spojenci zahájili finanční válku proti Asadovým spojencům z Hizballáhu ZDE a Řekové zabavili už druhou zásilku zbraní směřující do Libanonu ZDE, Izrael může vážně uvažovat o přímé intervenci v Libanonu, případně i nájezdu do jižní Sýrie, kudy vede zásobovací koridor pro Hizballáh ZDE. V tom případě by ale bylo dobré, kdyby Moskva vojenskou přítomnost minimálně v jižní Sýrii a u syrského pobřeží snížila na minimum - a vyhnula se riziku zatažení do konfliktu, na němž v tomto případě nemá žádný zájem.
Ale ani to není vše. Další komentátoři uvažují o tom, že Západ mohl prodat Ukrajinu za utlumení uprchlického přílivu do Evropy. Tomu by nasvědčovalo zesílení tlaku na Kyjev kvůli volbám na Donbase (třebaže Moskva ze svých závazků podle Minsku II. nesplnila dosud ani jediný bod) ZDE i čerstvé prohlášení šéfky zahraniční politiky EU Mogheriniové, že letošní prodloužení protiruských sankcí nebude mít automatický charakter ZDE. Jak ukázaly nedělní německé zemské volby, proruská a Rusy podporovaná xenofobní strana AfD může nadělat kancléřce Merkelové spoustu problémů. A Merkelová byla hlavní garantkou pokračování sankcí.
Ještě jiný názor si všímá nesmírného plýtvání životy na straně íránských oddílů a neschopnosti syrské armády, která postupuje pouze po masivních koncentracích bombardování a dělostřelecké palby. Odsud názor, že ofenzíva je definitivně za kulminačním bodem a proasadovské síly již nedokáží dále útočit na povstalce. Od uzavření "příměří" proběhla řada útoků na poslední zásobovací linie pro Aleppo. Naposledy o víkendu z území pod kontrolou kurdské YPG proběhl opakovaný útok afghánských Hazárů v íránských službách, opět bez úspěchu.
Vše dosud uvedené jsou ovšem domněnky slučitelné s určitou částí dostupných informací, ale v žádném případě potvrzené. Nikdo, kdo nemá přístup k tajným zprávám ze zpravodajských zdrojů, dosud neví, co přesně stojí za překvapivým tahem Vladimira Putina. Může jít o jednu z uvedených variant, kombinaci několika z nich, nebo se ještě objeví úplně jiné vysvětlení...
Nezbývá než pozorně sledovat zpravodajství a porovnávat přicházející informace s různými verzemi. Vyloučena nakonec není ani možnost, že se Putinovo prohlášení ukáže být pouhým ekvivalentem neslavného projevu Bushe mladšího z 1. května 2003. Tehdejší americký prezident na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln pohovořil o údajném splnění úkolů v iráckém tažení - které, jak už víme, dodnes neskončilo.
Vytisknout17.3. 2016 / Daniel Veselý
Rozhodnutí ruského prezidenta Vladimira Putina o stažení většiny vojenských sil ze Sýrie může signalizovat ledacos. Moskva vojenským zásahem dostatečně upevnila pozici svého klienta v Damašku, dále si je dobře vědoma toho, že zabřednutí do syrské baž...