Je etické z pozice lékařské autority vnucovat pacientkám botulotoxinové injekce?

Je třeba přepsat Hippokratovu přísahu

18. 2. 2016 / Bohumil Kartous

Je pravděpodobně čas přepsat znovu Hippokratovu přísahu. Nejen s ohledem na možnost přerušení těhotenství, ale také s velkým rozvojem farmakologie či estetické chirurgie a dermatologie totiž přicházejí zcela nové rozměry, na které není etický kodex ze starého Řecka ustrojen a nedává žádné návody, co je a co není za hranicí lékařova jednání. Je etické, aby dermatoložka z pozice lékařské autority znervózňoval své pacientky kecy o tom, že mají nejvyšší čas na botoxovou injekci, kterou jim následně prodá a aplikuje? Je etické, aby lékař nabízel výhradně léky té farmaceutické firmy, která mu za jejich prodej platí provize? Je etické, aby dával lékař dětem do ruky reklamní cetky těchto firem a jejich rodičům letáčky, které se až na přítomnost loga takřka neliší od receptu? Je etické podávat dětem "léky" na poruchy pozornosti či na tlumení hyperaktivity jen proto, že se na tom dohodl rodič s psychiatrem, ačkoliv existují jiná řešení, která skutečně mohou vést ke zlepšení? Nedestruuje to jednu z nepevnějších společenských vazeb mezi tím, kdo léčí a kdo je léčen? A nevede to k tomu, aby technologie nahradily lékaře coby lidský faktor všude tam, kde to bude možné? Sami lékaři by se možná mohli trochu hlouběji zamyslet nad tím, co činí a jaký dopad na jejich vlastní profesi to může mít. Nezbytnost jejich stavu je z technologického úhlu pohledu dočasná záležitost. Sice ne zcela, ale z velké části.

Vytisknout