Krize v Sýrii a zřejmě nejhorší týden vašeho života

16. 2. 2016 / Karel Dolejší

Kurdská propaganda je nyní derivována z ruské a lže shodným způsobem. Na všech arabských územích, která se Kurdové s pomocí dodávek ruských zbraní a ruských náletů snaží obsadit, jsou prý přítomni "islamisté", každý, kdo překáží kurdskému expanzionismu v ruských službách, je "Fronta an-Nusra". Všechny pozice této organizace se sice nacházejí jižně od Aleppa, zatímco kurdské milice útočí na severu, a všichni, kdo studují situaci v Sýrii, to také vědí, jenomže válečná propaganda, jak známo, na pravdu dvakrát nehledí.

Z lokalit vyznačených na mapce výše již Kurdové po ruských náletech obsadili heliport v Menaghu a včera i město Tel Rifát. Dnes nebo zítra zřejmě obsadí Mareu a do konce týdne zahájí ze dvou či ze tří stran útok na Azaz.

Zatímco Rusové bombardují a taktickými raketami Točka ostřelují pozice povstalců, které vycvičily jiné americké složky než dezertéry ze střechové převážně kurdské organizace SDF (tyto rakety včera zničily nemocnici a porodnici v Azazu), zbylé povstalce podporuje deset baterií tureckých samohybných děl Firtina umístěných za hranicí a také turecké letectvo. Ruský systém protiletadlové obrany v Sýrii je ovšem opravdu předimenzovaný - a tak je hodno zaznamenání, že Rusové nové kurdské spojence nijak nechrání před průzkumem ani útoky ze vzduchu. Pozorovatelé z toho vyvozují, že kurdský kanónenfutr ve skutečnosti z pohledu Kremlu představuje jen tučnou návnadu, jež má vyvolat otevřenou tureckou intervenci v Sýrii - takto záminku k ruskému útoku na Turecko.

Útok na Azaz pravděpodobně začne ve čtvrtek nebo v pátek. Pokud by obrana města nebyla úspěšná, Turecko, které dalo mnohokrát za sebou najevo, že Kurdům nedovolí město obsadit, se bude muset rozhodnout, co dál.

Jednou z možností je, že vyzve obyvatele k odchodu a následně Azaz úderem ze svého území zničí. Podobným způsobem se již vyjádřilo k budoucnosti heliportu v Menaghu.

Druhou možností je, že 2. turecká armáda, nejpravděpodobněji její 5. a 20. obrněná brigáda, vjede na syrské území a převálcuje kurdské pěšáky. Přitom bude ovšem potřebovat vzdušné krytí - a letectvo by působilo v oblastech pokrytých ruskými systémy PVO, které by již nemlčely. Jediný, kdo má dnes vypracovány patřičné procedury, jak jim čelit, je Izrael. S ním nyní Turecko horečně normalizuje vztahy.

Moskva nepochybně doufá ve druhou možnost, tedy v pozemní útok, která by jí poskytla pretext k útoku na Turecko - a de facto ke zničení nejsilnější armády NATO v Eurasii, v důsledku NATO vůbec. Známky probíhající mobilizace, zvýšeného provozu ve strategických komunikačních sítích, nebo horečná aktivita ruských průzkumných a špionážních platforem, přesun jednotek na Kavkaz a aktivita na moři, vše svědčí o horečných přípravách na velkou válku. Mezitím byly posíleny i jednotky v Donbasu a na hranici s Pobaltím začalo cvičení výsadkových jednotek. I kdyby se Bílý dům z ničeho nic probudil z iluze, podle níž je Rusko partnerem, nedokázal by se teď rychle rozhodnout, kam napřít pozornost dříve - a kam případně vyslat seškrtané vojenské kapacity.

Pokud Kurdové obsadí Azaz, Turecko bude muset něco udělat - něco více než přednést nabádavý projev v zahradě a odejít na golf, jak je zvykem dosluhujícího klauna v Bílém domě. Co by to přesně bylo zatím nelze s jistotou předpovědět. Možná to ani v Ankaře dosud nevědí.

Jestliže Turecko zahájí pozemní intervenci v Sýrii, Moskva získá záminku k jeho napadení. V takovém případě Ankara bude chtít aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy. Kdyby se jí to podařilo, NATO vstoupí do války s Ruskem. Kdyby se jí to nepodařilo, NATO se rozloží, bude jednou provždy papírovým tygrem - a Putinovi už nic nezabrání realizovat expanzionistické plány také ve Východní Evropě.

Ta je ovšem vojensky a zejména politicky neskonale roztříštěnější a slabší než Turecko.

Nejméně do 20. ledna 2017 má Putin volnou ruku, protože si je téměř jist, že ať udělá cokoliv, Obama půjde na golf. Jestliže by se Obamovým nástupcem stal Donald Trump nebo dokonce v zahraničně politické oblasti zdaleka nejslabší prezidentský kandidát Bernie Sanders, bude si moci ruský prezident i po mnoho dalších let dělat, co ho jen napadne, aniž by se musel zabývat úvahami o možných reakcích Spojených států.

Že na rozdělenou a vojensky slabou Evropu, kterou paralyzuje uprchlická krize, nemusí brát Kreml vůbec žádný ohled, to se ovšem rozumí samo sebou.

Vytisknout