4. 1. 2016
Chtěl bych se podělit s Britskými listy o svoji osobní zkušenost, píše Petr Huďa z Jihlavy.
Během vánočních svátků a dnech volna jsem si udělal čas navštívit svoje staré známé a příbuzné.
Jsou to lidé různého sociálního postavení a věkových kategorií.
Debata se nevyhnula ani tématu uprchlické krize. Všichni mimo mě odmítli solidaritu s uprchlíky, který utíkají před válkou, IS, chudobou a klimatickými změnami. Kriticky se vyjádřili na adresu německé kancléřky Merklové a celé EU. Většina jejich argumentů byla na základě hoaxů, které se šíří po internetu, předsudky a mýty o islámu a muslimech. Na závěr dali za pravdu českým populistickým politikům (Zeman,Okamura). Na moje protiargumenty a názory se dívali divně a nepochopením. Naštěstí se celá debata obešla bez nenávisti a nadávek vůči části názorové společnosti, ke které se řadím a která je v menšině.
Po této názorové zkušenosti jsem se více zamyslel, z čeho nejvíce plyne jejich iracionální strach.Jelikož je všechny dobře osobně znám, zjistil jsem, že řada členů v jejich rodině jsou příjemci sociálních dávek či mají nízké příjmy a někde dokonce musí čelit řádění exekuční mafie a spirále zadluženosti.
Jejich obavy podle mého názoru nejvíce plynou z toho,že možný příliv uprchlíků do ČR povede k tomu,že stát a vláda to nebude schopna zvládnout a odnesou to ve finále na příjmech starobní důchodci (někteří finančně musí pomáhat svým dětem, vnoučatům) a lidé, kteří jsou existenčně odkázáni ze strany státu na sociální pomoc (invalidní důchodci, sociálně slabí).
Nejvíce zde selhaly politické elity a veřejnoprávní média. Ti nedokázali včas tyto obavy u velké části veřejnosti přesvědčivě vyvrátit. Tohoto deficitu či neschopnosti dialogu dokázali chytře využit populisté typu Zemana, Okamury, kteří se staví do role obránců národa. To dalo vzniknout nenávistným hnutím konvičkovců, bartošů atp.
To podobné platí o odmítání inkluze ve školství ze strany učitelů a většiny rodičů žáků.
Moje manželka učí více,jak dvacet let na 1.stupni ZŠ. Jako většina jejích kolegů zavádění inkluze ve škole odmítá a má z toho strach.
Na základě jejich argumentů soudím,že o smyslu a fungování inkluze nic neví a samotné vedení školy včetně školského úřadu a jiných institucí jim nejsou schopni podat relevantní informace. Učitelé jsou zahlceni nesmyslnou byrokracií, dozory o přestávkách, suplováním.
Ve třídě mají na některých ZŠ běžně kolem 30 žáků.V zájemně se ještě mezi sebou straší, že jim do přeplněných tříd přibudou handicapované děti, které nezvládnou, protože mimo jiné na to nejsou odborně proškoleni a vzděláni.
Můj závěr: Češi jsou líní si ověřovat a vyhledávat pravdivé informace a ve samosprávě měst a obcí a na ministerstev panuje zřejmě nehorázný chaos a šlendrián.
Tato země není pro chytrý...
Vytisknout3.3. 2016 / Ivo Barteček
Setkali jste se někdy s otázkou „Do You speak English?“ A odpověděli jste prozaické a české „Nou, aj spík onli pidžiningliš, bat is gut for mí. End gut for jů. End gut baj.“ Podle průzkumu, který se zaměřil na to, kolik lidí podle zemí v EU by se dor...