Fašizující ohňostroj

4. 1. 2016 / Daniel Rejman

Kdekdo si v posledních dnech stěžoval na nadužívání zábavné pyrotechniky v rámci novoročních oslav. Vysvětlení všudypřítomných výbuchů nejen v nočních hodinách je bezesporu celá řada. Nespočívá česká posedlost hlukem petard a rachejtlí také ve větě „nikdo neposlouchá“?

Zatímco v totalitních společnostech si každý musí dávat pozor na jazyk, v současném zřízení již nikdo nenaslouchá téměř nikomu. Právě tato myšlenka je motivem dokumentárního snímku z roku 2004 o českém filozofu s názvem Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá od režiséra Roberta Sedláčka.

Jestliže naše společnost mezi sebou vyčlenila širokou skupinu lidí, kterým není schopna sama intenzivněji naslouchat, existuje možnost dát o sobě vědět alespoň jednou v roce hlasitým odpalováním pestře zbarvených záblesků na nočním nebi.

Když si dnes každý říká, co se mu zlíbí, nabízí se dodat, že se jedná o jeden z pozitivních symptomů zdravé otevřené společnosti. Problémem ovšem je, že současná česká společnost není ani tak otevřená, jako spíše roztržená. Chimérické rozdělující nálepky pražská kavárna, xenofil a sluníčkář již nalezly svá pevná místa v sémantice internetových diskuzí po okraj naplněných frustrací a hněvem.

Jen málo seriózních médií má ambici narůstající skupině nevyslyšených naslouchat; vyslechnout jejich obavy, strachy či námitky, ať už opodstatněné či smyšlené. Zástupy stínů z říše nevyslyšených pak bloudí v internetových diskuzích v mlze hoaxů, lží a nenávisti. Jsou-li dále tito diskutéři posmíváni, těžko lze čekat, že je takový posměch dovede k sebereflexi.

Není tedy divu, že v českém prostoru explodoval mohutný ohňostroj fašizujících hnutí, informačních webů a uskupení – právě oni s takovou oblibou prohlašují, že volání nevyslyšené většiny dovedou naslouchat. Paprsky tohoto agresivně nacionálního ohňostroje (zatím) letí rozličnými směry.

Veřejný prostor je roztržený na několika frontách, ať už jde o Prahu a zbytek republiky, chudé a bohaté, mediální magnáty a čtenáře a tak podobně. Jako se rozpíná vesmír a vše se sobě navzájem vzdaluje, jako se ohňostroj rozbíhá do všech stran, vzdalují se sobě i skupiny lidí, jejichž názory jsou neslučitelné.

Pokud chceme zvítězit nad jakousi tekutou nenávistí, která se v tuto chvíli obrátila proti obětem války a chudoby třetího světa, pak bude nutné si uvědomit, že je potřeba nevyslyšené většině vrátit ztracený hlas vhodnou cestou. Nebude-li se rozvíjet kultivovaný dialog mezi nejrůznějšími skupinami lidí, promluví frustrovaný hlas nevyslyšených zhmotněný v hluboké nenávisti prostřednictvím ambiciózních populistů ještě hlasitěji, než se děje doposud.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.1. 2016