Ideologičtí doktrináři vytvářejí lživou konstrukci minulosti

12. 12. 2015

Komentář v deníku New York Times upozorňuje na "vynikající knihu" Williama McCantse The Isis Apocalypse. Její autor poukazuje na to, že ideologové Islámského státu a ideologové podobných dnešních nesnášenlivých doktrín konstruují obraz nesnášenlivé historické minulosti, která má být údajně vzorem pro dnešek, jenže je to lež.

Džihádisté v Sýrii a v Iráku, říká McCants, obdivují Haruna al-Rašída, velkého abbasidského chalífa, jehož dvůr údajně inspiroval Pohádky z tisíce a jedné noci. Považují ho za vrchol úspěchu a jeho chalífát za zlatý věk. Jenže ignorují ty vlastnosti jeho doby, které neodpovídají jejich ideologii. Tento chalíf z osmého století vládl totiž daleko liberálněji než dnešní Islámský stát. Na jeho území žili svobodně i šiité i příslušníci náboženských menšin. Na chalífově dvoře se vedly svobodné debaty o otázkách víry. Hrálo se tam na hudební nástroje. Harun al Rašín s radostí pil víno, miloval muže.

Od konfuciánské Číny až po buddhistický Myanmar a hindskou Indii se historie stala zdrojem zuřivého nového konzervatismu, který je zneužíván k omezování svobody žen a k vyvolávání nenávisti vůči menšinám.

Na Srí Lance radikální buddhistická nacionalistická organizace Bodu Bala Sena zkonstruovala obraz prudérního Buddhy, který kritizoval mladé dívky za to, jak se oblékají a nařizoval jim, aby byly večer doma. Ve skutečnosti se Buddha jako většina východních myslitelů vůbec k sexuální morálce nevyjadřoval. Sex ho zajímal jen potud, pokud bránil mužům, aby se duchovně realizovali plně.

I v Indii nyní vznikl rozpor mezi smyslnou a liberální minulostí a ošklivou puritánskou současností. V sanskrtské poezii se vyskytují ženy s rozcuchanými vlasy, napůl otevřenýma očima a tvářemi pokrytými potem vyvolaným námahou soulože. Avšak dnešní indický ministr kultury poučuje v televizi, že posvátné hinduistické kniny vyučují morální hodnoty a sděluje dnešním Indům, že "dívky, které se chtějí večer bavit" to mohou dělat v jiných zemích, ale "to není součástí indické kultury". Snaží se očistit indickou kulturu od "špíny Západu", avšak pokud mu vadí sex, musel by očistit indickou kulturu od sebe samotné. Nikde nepraktikovali sex lépe než ve staré Indii.

Ve středověkém islámu nikdy neexistoval stát, který by lidem agresivně vnucoval to, co je psáno a je součástí tradice.

Historie je zneužívána jako štít proti "cizí a nečisté současnosti". Vyvolává to určitá deprimující charakteristika modernosti, kterou často pociťujeme jako ztrátu vlastní individuality a starých způsobů. To je motivem k těmto násilným snahám zmocnit se historie. Avšak tyto frenetické pokusy zmocnit se minulosti a zkonstruovat ji nově pro přítomnost, bez vnímání dobového kontextu, nám nepřináší to, co bylo ztraceno. Vytváří to něco radikálního a nového - a nebezpečného.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.12. 2015