Jel jsem pomoci uprchlíkům v Calais - a co jsem tam viděl, mě teď trvale děsí

11. 12. 2015

Nechápu, jak je možné, že nikdo nepřijímá odpovědnost

Jednou z nejnaléhavějších potřeb v táboře Džungle v Calais je jídlo. Většina z tamějších 6000 uprchlíků trpí hladem. Rozhodl jsem se, že tam pojedu vařit a napsal jsem na Facebooku, kdo by se chtěl přidat, píše David Kraft. Přidali se dva lidé.

Podmínky jsou v Calais děsivé. To, co jsme tam viděli, mě teď trvale pronásleduje. Žádná hygienická infrastruktura, žádné zdravotnictví, žádná bezpečnost, nedovážejí se odpadky, nejsou tam silnice - jen cesty plné smradlavého bláta a odpadků po lidech. Vznikají požáry, protože lidé jsou nuceni zapalovat vlhké hromady dřeva ve stanech, na nichž vaří a ohřívají se. Ale nejsou žádní hasiči. O víkendu před naším příjezdem ostrý vítr požár rozšířil a shořelo 250 stanů.

Kuchyně je velký stan a loďařský kontejner. Neteče tam voda a jsou tam jen dva plynové hořáky. Jednoho z nich je trvale zapotřebí pro teplou vodu, voda se sem nosí z kohoutku na volném prostranství ve vzdálenosti 100 metrů. Ještě mě z jejího nošení pálí ramena.

V době denních jídel je kuchyně přeplněna a venku se tvoří dlouhé fronty. Rychle se myjí talíře, utírají se a okamžitě se znovu používají. Nikdy není dostatečné množství potravin, aby bylo možno nakrmit všechny.

Bylo málo času mluvit s uprchlíky, ale někteří se s vámi sami dávají do řeči. Jednoho z dobrovolníků, kteří nám tam pomáhali, jsme požádali, aby vyprávěl svůj příběh. Byl viditelně ztraumatizován a měl potíže začít mluvit, pak nám řekl, jak jeho sestra byla v jeho přítomnosti znásilněna a usmrcena. Když ji zabili, znásilnili ji znovu. Zdálo se kruté ho žádat, aby ve svém příběhu pokračoval, tak jsme ho nepožádali. Už jsme se raději nikoho jiného na nic neptali.

Nerozumím situaci v Calais - je tam obscénní míra utrpení rovnou za našimi humny, v jedné z nejbohatších zemí světa, a přesto nikdo za to nepřijímá odpovědnost. OSN v Calaise není a ani tam nejsou žádné hlavní humanitární organizace. Podmínky tam jsou daleko horší, než jsou základní humanitární normy OSN. Francouzská i britská vláda tvrdí, že to není jejich problém, a odmítají poskytnout i základní infrastrukturu a bezpečný legální přístup pro uprchlíky do Británie. Je to groteskní odmítání odpovědnosti.

Jak můj kolega řekl: "Jsem vlastenec - sloužil jsem v armádě - ale tady je mi trapně, že jsem Brit. Británie má být ve světě údajně silou dobra a hájit lidská práva, ale když vznikne humanitární krize 35 kilometrů od naších hranic, jediné, jak dokážeme reagoavt, je postavit vyšší plot s větším množstvím ostnatého drátu?"

To, co poskytují dobrovolníci, nestačí, ale dělají to, protože nikdo jiný nepomáhá.

Jediným důvodem, proč tisíce lidí neumírají hladem a mrazem pouhých 35 kilometrů od Kentu je to, že pomáhají dobrovolníci, slušní, obyčejní lidé, kteří nemohou zůstat v nečinnosti a nechat lidi trpět. Jsou to lidé, které naše vláda nereprezentuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Francie | Velká Británie - politika a společnost | Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.12. 2015