Mari(an)ne Le Penová vítězná. A na Ransdorfa sbíráme víčka

7. 12. 2015 / Karel Dolejší

Evropa pomalu hnědne. Ve Francii dávno přešla k ultrapravici značná část tradičně levicového dělnického elektorátu. Teď se přidali další Francouzi vyděšení pařížskými útoky. K těm došlo také proto, že socialisty kontrolovaný Elysejský palác váhal poskytnout vnitřní rozvědce DGSI pravomoci nutné k infiltraci islamistického prostředí a jasně je neoddělil od politicky umírněného muslimského obyvatelstva.

Prezidentské volby proběhnou na přelomu dubna a května v roce 2017, nicméně už jen blekotaví idioti se dnes smějí představě, že by je Marine Le Penová mohla vyhrát. Kromě všeho "krásného", co by zmíněný výsledek přinesl samotné Francii, je na základě programu Národní fronty zjevné, co by znamenal pro Evropu: Definitivní konec Schengenu, konec eura, rozklad NATO a přechod jedné ze dvou evropských jaderných mocností na stranu putinské Moskvy.

K favoritům Kremlu patří i zadržený Ransdorf. V Evropském parlamentu hlasoval spolu s lepenovci proti rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu ZDE, svůj angažovaný postoj prokázal i osobní návštěvou anektovaného Krymu ZDE. Také zvedl ruku proti snaze lépe kontrolovat finanční toky z kremelských kapes na účty evropských politických extrémistů ZDE. Z českých politiků je nejotevřenějším retlansačním zařízením pro ruskou propagandu. Nadmíru jasně to předvedl například během únorového ruského útoku na ukrajinské Debalceve, kdy "na základě důvěrných informací ze separatistických republik" objevil v obklíčení "tisíce vojáků NATO" ZDE.

Tvrzení, jimiž Ransdorf nyní vysvětluje, proč s neplatnými doklady manipuloval s desetimiliardovou částkou ze švýcarského konta, které mu prý nepatří ZDE, zní nevěrohodně a naprosto nevysvětluje počínání švýcarských úřadů - ani otázku, proč se osoba v postavení europoslance vůbec pustila do tak nekorektní finanční operace.

Pokud Švýcaři prokáží, co tvrdí, důležité bude zjistit, s jakými penězi se to Ransdorf pokoušel manipulovat. Možnosti jsou zhruba tři: Organizovaný zločin, spojitost s jeho dlouholetými lobbistickými aktivitami, jež mu zabírají tak mnoho času, že v Bruselu téměř nechodí do práce, a konečně finanční podpora politických aktivit, jimž se europoslanec věnuje, z účtu v nejmenované zemi.

Čeští komunisté jsou již velmi dlouho konzervativně nacionalistickou ultrapravicovou stranou s tenkým sociálním nátěrem, pro které tradiční levicový proletářský internacionalismus nic neznamená ZDE. Položíte-li vedle sebe jejich postoje k řadě témat, vnitropolitickým i zahraničněpolitickým, je docela pochopitelné, že v praxi podporují lepenovce. Na islám, uprchlíky nebo západní hodnoty a orientaci mají vesměs téměř identické názory. Možná, že se Moskva opravdu pokouší ukovat národně bolševickou alianci napříč Evropou, jak tvrdí Anton Šechovcov ZDE; nicméně mezi Lepenkou a Ransdorfem tak jako tak už není třeba překonávat mnoho překážek.

Komunistická strana v této zemi 40 let držela mocenský monopol a ještě dnes jsou někteří "slušní" komunisté schopni tvrdit, že například příslušnost k nomenklatuře neznamenala žádná privilegia. Velkopanské způsoby, které si mnozí komunističtí aparátníci zachovali z "lepší" minulosti beze změny dodnes, ovšem svědčí o něčem jiném. KSČM je ale v aparátu i na úrovni běžné členské základny až na individuální výjimky především rezervoárem resentimentu, typicky zahleděného do idealizované minulosti a vášnivě toužícího po příchodu revanšistického mesiáše. Ex oriente lux...

Evropa pomalu hnědne, a do hnědé postupně vtékají také notně vybledlé pramínky někdejší rudé. Mezi českými komunisty a ultrapravicí neexistují tak přímočaré vazby, jako mezi východoněmeckou PDS a tamními ordnery, nicméně na hodnotové rovině je těžké dopracovat se k nějakému rozdílu, který by umožnil postoje KSČM jasně oddělit třeba od subjektů typu DSSS. Nereformovaná a nereformovatelná strana sice pracuje s populistickými náladami během ukrajinské, syrské a uprchlické krize, v průzkumech se však nešplhá nahoru, spíše stagnuje či klesá.

Tak jako jinde, i v České republice směřuje radikalizace "levice" ve smyslu opouštění hodnot lidských práv a právního státu ke splynutí národoveckých aparátčíků i "lidového" elektorátu s otevřenou ultrapravicí.

Vytisknout