23. 11. 2015 / Jan Čulík
Ve většinové společnosti v České republice vznikly z frustrace názory ekvivalentní názorům Islámského státu
Česká společnost je nesmírně kmenová. Ukazuje se to na tom, že když řeknete nějakou věc, vaši spoluobčané si ji přiřadí do množiny ostatních výroků a postojů, jaké má údajně člověk správně zastávat, aby byl členem té správné smečky. Britské listy se dlouhodobě a systematicky proviňují tím, že se takto stereotypně nechovají. Vyvolávají tím opakovaně zklamání a zuřivost občanů, kteří mylně předpokládali, že Britské listy jsou součástí "té správné smečky", totiž jejich. Táhne se to dlouho: na rozhraní let 2000 a 2001 nás za kritiku vzbouření "odborářů" v České televizi nekriticky pár týdnů milovala Občanská demokratická strana, než jí konečně došlo, že ale opravdu nezastáváme její hodnoty.
Nedávno se zase na Britské listy rozčílili obdivovatelé ruského, protofašistického režimu Vladimíra Putina, protože mylně usoudili, že oprávněná kritika domácích poměrů v České republice musí znamenat, že Britské listy budou nekriticky proruské. A tak dále, takových příkladů by bylo možno citovat mnoho.
Argumentuji, že stádovité, klanové chování českých médií, českých elit a české společnosti, je jádrem nynější krize České republiky, v jejímž rámci hrozí vážné riziko, že země propadne určitému druhu fašismu a civilizovaný svět ji vyloučí ze slušných mezinárodních struktur.
Jak k tomu došlo? Nekritické omílání téže zjednodušené propagandy a ignorování "obyčejných", především mimopražských lidí a jejich problémů, nutně muselo vést k tomu, že drtivá většina obyvatelstva pražským médiím a politikům už nevěří. Protože je právě zvyklá na to, že pražská média a pražští politikové neohledávají kriticky skutečnost metodou padni komu padni, ale manipulují ji v rámci jednoduchého ideologického schématu, jemuž věří. Toto schéma arogantně nadřazují zkušenostem a frustracím obyčejných lidí, které prostě neberou vážně.
Něco velmi podobného, ale ještě v daleko drastičtějčím provedení se právě stalo v Polsku. Tam nadřazená pseudointelektuálská, elitářská kultura velkých měst, varšavských a vratislavských kaváren, se stavěla tak arogantně vůči problémům, názorům a pocitům obyčejných vesničanů ve východním Polsku, až se stalo, že tito obyčejní vesničané ve své frustraci politickou elitu od moci vyhnali a zvolili si do čela státu ultrapravicové šílence.
Pražské elity si nějak nedokážou uvědomit, že v demokracii má každý právo na vlastní názor, ať se příslušníku elity může zdát jakkoliv šílený - pokud tedy tím názorem občan neporušuje zákon - což se bohužel v posledních měsících děje při nečinnosti policie v doslova masovém měřítku.
Ale vinu za nynější situaci nesou bezpochyby ve své aroganci pražská média a pražští politikové - měli se během let snažit s normálními lidmi hovořit a řešit jejich problémy. Arogantní odmítání, že jsou to "vlastně blbci", vede k tomu, co se právě stalo v Polsku, děje se to i v Maďarsku a na Slovensku a špatně to dopadne zjevně i v Česku. Přičtěme si k té frustraci obyčejných občanů špatné vzdělání, absolutní neschopnost probrat se kriticky nesmysly, které se na ně valí ze sdělovacích prostředků, které je z komerčních důvodů iracionálně straší neexistujícími hrozbami, neschopnost a vůbec i neochotu lidí přijímat věcná fakta, pokud obsahují známku signálu, že by mohla reprezentovat hodnotový systém pražské kavárenské smečky, a je na skutečnou bouři zaděláno.
V demokracii se musí s lidmi mluvit. Je nutno respektovat jejich názory a angažovat je v racionální, smyslupné diskusi rovného s rovným. V Britských listech jsme vždycky zaznamenávali pozoruhodnou věc: Jak rádi lidi vyplňovali naše dotazníky. On se jich totiž v České republice nikdo nikdy na nic neptá. Mají jen poslouchat a držet hubu.
Frustrace lidí odsouzených do druhořadého postavení nakonec vede k extremismu. Vidíme to na útocích na Západě i na vlně naprosto iraconální zloby ve střední Evropě.
Něco se tím, že neexistuje smysluplný celonárodní diskurs vážně pokazilo. Při absenci normální společenské debaty vzniklo něco jiného: vlna netoleratní, emocionální, defenzivní a iracionální nenávisti na sociálních sítích, živená vyvoláváním strachu v českých médiích. To je teď ten patologický diskurs, který nahradil rozumnou celospolečenskou debatu. Pražské elitáře bohužel už normální lidi asi nikdy poslouchat nebudou, a bohužel se obětí iracionální nenávisti stávají zároveň i rozumní, schopní a vzdělaní, inteligentní lidé dobré vůle, které však tato společnost už dnes neposlouchá a asi poslouchat nebude. Teď už rozumnou diskusi v podstatě není možno vést, protože většina občanů neposlouchá. Propadla iracionální rasistické nenávisti a nehorázným nesmyslům, které čtou třeba na Parlamentních listech, a odmítají věcné a rozumné informace a postoje. Uzavírají se ve svém strachu do sebe a vůbec se k nim nedostane, jak o věci v mezinárodním kontextu hovoří rozumní lidé. Ani by to nepřijali. A my nemůžeme publikovat jejich rasistické, nenávistné nesmysly, už proto, že jejich zveřejňování zosobňuje vážný trestný čin, který se podle českého zákona má trestat třemi lety odnětí svobody. V Česku vznikla obdoba Islámského státu. Protože nikdo léta neřešil frustraci obyčejných lidí a nikdo s nimi nemluvil, vznikl u nich šílený, iracionální názor takové nepřijatelnosti a krutosti, že se tím Česká republika vylučuje z mezinárodního společenství.
Nevím, jaká je cesta k nápravě. Ty lidi, kteří by se o ni měli pokoušet, už asi nikdo nebude poslouchat.
Vytisknout26.11. 2015 / Bohumil Kartous
Nebýt pár očekávatelných komentářů v médiích a demonstrace studentů na Albertově týden poté, kdy tam Miloš Zeman - údajně zcela nevědomky - zpíval českou hymnu bok po boku s fašistou, jakoby v české společnosti neexistovala dostatečná míra protilátek...