17. listopad byl úředně zabaven

Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu

23. 11. 2015 / Karel Dolejší

V neděli se na Albertově sešli Zemanovi oponenti na náhradní oslavě. Již to, že se oslavy výročí v čase rozdělily, ale signalizuje ztrátu základní funkce. 17. listopad měl coby státní svátek spojovat všechny s výjimkou příslušníků bývalé komunistické nomenklatury, kteří byli v roce 1989 jedinými poraženými. To už neplatí. I svátek se stal záminkou ke stavění plotů napříč společností.

Na jedné straně stojí pořadatelé Zemanových oslav - spolek Skuteční přátelé Ruska, dále xenofobní a rasistický Blok proti islámu nebo soukromá prezidentova stranička SPO (z). V publiku se pak vyskytovali také neonacisté z organizace Národní odpor nebo příslušníci proruské bojůvky Českoslovenští vojáci v záloze, jejíž představitelé otevřeně vyhrožují ozbrojeným útokem na vládu a parlament.

Na včerejší protioslavě vystoupili především zástupci studentů a vysokých škol - ale objevily se tu také známé tváře pravicových politiků, z těch nejkontroverznějších Miroslav Kalousek.

Potíž je v tom, že ani "protioslava" už si nemůže nárokovat původní sjednocující funkci, ačkoliv mnozí účastníci budou zapáleně trvat na opaku. Pár dní po extrémistech se sešla jiná frakce, zajisté slušnější a mnohem méně vychýlená od politického středu, nicméně opět jen frakce.

Letos 17. listopadu jsem poprvé za 26 let dostal otázku, v níž se vyskytoval výraz "občanská válka". Směřovala k pravděpodobným záměrům Miloše Zemana. Nedokázal jsem odpovědět. A nedokázal jsem ovšem ani takovou možnost vyloučit.

Každopádně pokud prezident věří vlastní propagandě, že jej podporuje 95 % občanů, může se skutečně zabývat myšlenkou, že "zbytek" stačí ignorovat a mocensky jej smete, jak bylo na místě oslav naznačeno počínáním policie. Potíž je v tom, že reálná čísla vypadají poněkud jinak. Minimálně čtvrtina občanů je nyní proti Zemanovi, o něco více jich ho podporuje, další váhají ZDE. Kritiky jsou zejména lidé z měst s vyšším vzděláním, kteří mají větší schopnost komunikovat a organizovat se. Tyhle lidi Zeman rozhodně nesmete. Ne bez šibenic a křišťálových nocí. Možná, že se prezidentův poradce plukovník Zbytek, který v listopadu 1989 nemohl na Prahu poslat tankovou divizi, těší na repete. Jinak to ale nedává smysl.

Zemanismus jako případ restaurativní ideologie se vším všudy, s "konstruktivním zapomenutím", uzavíráním kulturních, historických i geografických obzorů, s odvržením politické imaginace ve prospěch nejcyničtějšího přízemního "realismu"; je přesným opakem nadějí, jež si na něj mnozí z politické levice ještě nedávno promítali. A ostentativní soužití s nejhoršími odrůdami pravicového extrémismu tyto atributy zdůraznilo způsobem, který je učinil opravdu nepřehlédnutelnými. Zeman stáčí Českou republiku na východ a odděluje ji od liberálních hodnot, které tvořily jádro jakéhosi "politického kréda" polistopadové doby. Svoboda se má stát svobodou být hrdý na své dvě půlky, svobodou nenávidět, šikanovat a lynčovat.

Oponenti nevystačí se vzýváním Václava Havla a tradice Sametové revoluce, jež jim byla nejokatějším způsobem úředně zabavena. Budou muset základní pozici vybudovat znova, přeformulovat východiska a najít nové symboly revolty, které jako občanská koalice postaví proti nastupující restauraci.

Alternativní oslavy starých svátků jim v tom sotva mohou zásadněji pomoci.

Vytisknout