22. 11. 2015
Publicistický pořad rozhlasu BBC The World This Weekend v neděli přinesl názory tří mezinárodních strategických odborníků na to, co by svět měl dělat proti Islámskému státu. Citujeme:
Bývalý šéf štábu Tonyho Blaira, hlavní vyjednavač Británie při mírových rozhovorech v Severním Irsku a autor knihy Taking to Terrorists (Když se vyjednává s teroristy).
"ISIL nevyženeme z území, které ovládá, jen bombardováním. To je naše poučení z Kosova. Musí být přítomné i pozemní armády. Ale ani to nebude stačit. Historie nám dává poučení, že potřebujeme politickou strategii, stejně jako vojenskou. V minulosti jsme téměř vždycky nakonec s teroristickými organizacemi, které se těší podstatné politické podpoře, vyjednávali, namísto abychom je porazili.
Zdá se nám neuvěřitelné, že přesvědčení tak extremní, jako je přesvědčení ISIL, může podporovat vůbec někdo. Na druhé straně je velmi obtížné si představit, jak mohlo tisíc bojovníků dobýt město Mosul, které má dva miliony obyvatel, kdyby se jim nedostalo aspoň určité podpory. Faktem je, že velkou části sunnitského obyvatelstva Iráku si dramaticky znepřátelila sektářská vláda premiéra al-Malikího v Bagdádu a cokoliv jiného se zdálo být lepší. Totéž odcizení existuje i mezi sunnity v Sýrii. Nakonec bude nutno odstranit onen pocit nespravedlnosti, který mají sunnité, máme-li neutralizovat jejich podporu pro ISIL. Lidé říkají, o čem bychom proboha měli s nimi jednat? Je důležité si uvědomit, že mluvit s teroristy neznamená, že s nimi souhlasíme. Britská vláda by nikdy nejednala s IRA o sjednocení Irska, vystavená hlavním zbraní, bez souhlasu jeho obyvatelstva. Ale když jsme s nimi zasedli k jednomu stolu, oni chtěli hovořit o legitimních otázkách, jako o rozdělení moci a o lidských právech. Totéž bude platit i pro ISIL. Nikdo s nimi nebude jednat o všeobecném chalífátu, ale měli bychom být schopni jednat o tom, jak sunnité zase budou mít v Sýrii a v Iráku budoucnost. Nenavrhuju, že bychom měli zasednout k jednání s šéfem ISIL panem Bagdádím nyní, a snažit se s ním jednat, i kdyby byl on ochoten jednat s námi. Ale likvidace teroristických organizací v minulosti téměř vždycky bylo závislá na vytvoření komunikačního kanálu, který umožní oběma stranám zahájit jednání, když si uvědomí, že vojensky nemohou zvítězit. Britská vláda otevřela takovýto kanál s IRA v roce 1972, ale začala s nimi jednat až v roce 1992. Vyjednávání není alternativou k vojenským akcím proti ISIL. Musíme dělat obojí. Ale historie nás poučuje, že jen na vojenskou sílu spoléhat nemůžeme. Pokud se z historie poučíme rychle a nebude nám to dlouho trvat, na Blízkém východě a v Evropě zemře daleko méně lidí."
Bývalý ředitel Evropského úřadu pro obranu, nyní je výzkumníkem v Evropské radě pro zahraniční vztahy
"Naše současná posedlost shazováním bomb na syrské město Rakka je frustrující, protože výhody, které z toho získáme, jsou v nejlepším případě jen okrajové, kdežto riziko je, bohužel obrovské. Prvním rizikem je samozřejmě odveta a musíme být na to připraveni. Jestli začne Británie bombardovat Sýrii, otevře se většímu riziku teroristických útoků v ulicích Británie. Nejsme v Berlíně r. 1945, kde útokem na Hitlerův bunkr s konečnou platností zlikvidujeme Třetí říši. Nebojujeme s hadem, který by měl jen jedinou hlavu. Je to mnohohlavé monstrum, perverzní ideologie. A zdá se mi, že čím více budou západní mocnosti bombardovat město Rakka, tím více posílíme narativ ISIL a jeho přitažlivost. Krátce řečeno, jestliže to budeme dělat, poskytneme jim mocné propagandistické vítězství. Musíme si uvědomit, že boj proti ISIL musejí vést regionální muslimské mocnosti. ISIL nemá přátele v Ankaře, v Teheránu ani v Bagdádu, ani v Damašku, ani v Rijádu. Musíme pracovat pro to, aby byla vytvořena pod vlajkou OSN regionální muslimská armáda. Muslimové to musejí vést, ale my musíme být připraveni se na tom podílet. A nezapomínejte na Obamovo rčení: "Ať už se rozhodnete dělat cokoliv, nedělejte blbosti."
Expert na islámskou historii v Institutu pro sociální politiku a porozumění ve Washingtonu
"Kauzy ISIS jsou podstatnou měrou historické, politické a instituční. A proto odsuzování, které tyto věci nevezme v úvahu, bude nesmyslné a neefektivní. To, co si většina lidí neuvědomuje, je, že islám měl reformaci, vlastně utrpěl reformaci. V 18. století se na arabském poloostrově objevil wahabismus a odmítl etablované instituce sunnitského islámu a přímo zaútočil na šíitský islám. Avšak islám nikdy neměl protireformaci, protože v době, kdy by býval mohl mít protireformaci, majoritní sunnitské mocnosti a vůbec muslimské mocnosti byly kolonizovány a poníženy a poraženy moderností. Posledním stéblem byl kolaps osmanského chalífátu, krátce po první světové válce. A v té chvíli celá stavba sunnitského islámu, která byla budována po staletí, možná tisíc let, se úplně rozložila. A hlavním důvodem, proč máme ISIS, je že nevzniklo nic, co by nahradilo tu sunnitskou instituční identitu, jejímž vyvrcholením byla osmanská říše. A jediným způsobem, jak můžeme porazit ISIS a vyřešit skryté příčiny, které umožňují hnutím, jako je ISIS, aby zakořenily a etablovaly teroristické státy, je vytvoření nové verze chalífátu. Nemám tím na mysli teokracii, nemám tím na mysli ani nějaký stát. Mám tím na mysli mechanismus, kdy muslimové mohou proměnit své postoje v politickou strategii. To by mohla být kombinace nevládních organizací, náboženských nadací, institucí a univerzit, charitativních a rozvojových organizací. Ale musí to být něco, co by dokázalo sjednotit muslimy světa na základě argumentace, že když ISIS dokáže lidi verbovat globálně, tak muslimové musejí také reagovat sjednoceným a globálním způsobem. Než se muslimové aktivně zmocní tohoto narativu, nemůže dojít k smysluplnému řešení problému, jímž je ISIS."
Zdroj v angličtině (audio) od minuty 6: ZDE
Vytisknout3.12. 2015 / Jan Čulík
Podobně jako v České republice převládla zcela irelevantní vlna hysterické nenávisti a strachu vůči neexistujím uprchlíkům, Velká Británie byla za přibližně poslední týden posedlá zcela irelevantní debatou o tom, zda bombardovat či nebombardov...