Jak reagují angličtí komici na pařížské útoky

21. 11. 2015

A to byl Demokrat. Mezitím začali Republikáni davově vyhlašovat, že jejich státy už nebudou přijímat žádné syrské uprchlíky. Mně se nejvíc líbilo prohlášení Tonyho Dalea, státního poslance za Texas, který řekl s naprosto vážnou tváří, že Texas by byl pro uprchlíky nevhodným cílem protože:

(s americkým přízvukem) "By si tu příliš lehce mohli koupit zbraně."

Jaký má smysl strana, která je proti tyranii vlády, když žádná není, a když mají šanci pomoci skutečným lidem, kteří prchají před skutečnou tyranií, je to nezajímá!

Víte, na mnoha místech se nyní vyžaduje, aby se s uprchlíky zacházelo jako s kusy masa. Měli by se orazítkovat zemí původu a měli by mít nálepky o tom, co zažili, než přišli do cílové země, a jaké jsou v nichž škodlivé ingredience. Ale politikové za tato panikářská rozhodnutí vlastně vůbec nemůžou. Politikové věnují svůj čas argumentaci o všeobecných a abstraktních věcech, takže když se stane něco strašlivého, ukazuje se okamžitě, jak uvažují nepřesně.

Jeremy Corbyn řekl začátkem týdne, že je proti strategii umožňující policistům a armádě teroristy na místě střelbou zabíjet. Použití síly má být omezeno na ta místa, kam to patří. Na labouristické stranické schůze. Konflikt během vnitrostranického jednání Labouristické strany byl tak ostrý, že během schůze Facebook změnil Corbynův profil, aby informoval, že je v bezpečí.

Nikdo nemůže být překvapen, že se Corbynovi nelíbí rozhodnutí lidi rovnou zabíjet. Až bude Corbyn premiérem, policie bude jednat jinak než dnes:

Zkoušející: "Tak. Poslední kontrola, než se stanete autorizovaným policistou, oprávněným používat střelnou zbraň. Dostal jste informaci, že na veřejném místě byl objeven potenciální sebevražedný atentátník. Co uděláte jako první věc?"

Kandidát: "Budu uvažovat o sociopolitickém zázemí a kulturní vybavenosti, která přivedla tohoto mladého muže do této složité situace, pane veliteli."

Zkoušející: "Správně. A jaké další akce podniknete?"

Kandidát: "Budu uvažovat, zda jeho odcizení způsobil západní imperialismus, pane veliteli."

Zkoušející: "Správně. A když uvidíte, že podezřelá osoba vytahuje něco ze své bundy, co uděláte?"

Kandidát: "Učiním bleskové rozhodnutí, pane veliteli."

Zkoušející: "A pokud se rozhodnete střílet?"

Kandidát: "Opravím své rozhodnutí tím, že se budu radit se svými policejními kolegy podle odstavce 21 v policejním manuálu, pane veliteli."

Zkoušející: "Správně. A co se stane pak?"

Kandidát: "To nevím, pane veliteli. Podezřelá osoba zmizela. "

Ale Corbyn má aspoň názory, které má promyšlené. Cameronovy názory lze většinou odhadnout tím, že se podíváte na server bulvárního deníku Daily Mail, zapnete text na řeč a posloucháte.

I když on a ministr financí Osborne se dostali do slepé uličky tento týden, protože ohlásili drastické škrty v policii, že prý to nebude znamenat ohrožení bezpečnosti veřejnosti, na což mluvčí policie řekl:

(Nahrávka hurónského smíchu)

Takže dál:

Po celém světě se lavinovitě šířila reakce na to, co se stalo. Počítačová organizace hackerů Anonymous oznámila, že bude bojovat proti Isis. Protože nikomu nemůžete důvěřovat víc v boji proti teroristům s výbušninami než lidem v maskách Guy Fawkese.

Napsal jsem opravdu dobrý vtip o tom, jak mocná je organizace Anonymous, a při poslední větě toho vtipu mi zamrzl laptop.

Ve Francii byla samozřejmě reakce rychlá a prezident Hollande zavedl tři měsíce trvající mimořádný stav. Chce suspendovat části ústavy. Francouzští prezidenti mají obrovskou moc. Když byl prezidentem Nicolas Sarkozy, dokonce zakázal pilotům, aby nad jeho rezidencí létali níže než ve výši 1000 metrů. Což přehnal, protože mohli letět ve výšce 2000 metrů a stejně ho netrefit.

Co se při takových případech většinou děje, je to, že lidé, kteří normálně vyžadují, aby vlády dělaly míň, najednou chtějí, aby vlády dělaly daleko víc. A od našich politiků, o nichž si normálně myslíme, že jsou to idioti, najednou vyžadujeme, aby se staly fontánami uklidňující moudrosti. Problém je, že nikdo vlastně neví, co má říkat, tak oni říkají to, o čem vědí, že se předpokládá, že to budou říkat, což je opravdu iritující. Jako například:

"Nedovolíme, aby teroristé změnili náš způsob života!"

Terorismus mění náš způsob života pořád. Bývalo možné přijít na nahrávání do studia BBC bez procházení bezpečnostním rámem. Bývalo možné si do letadla vzít do tašky láhev šampónu. Bývalo možné, aby se děti podívaly do kokpitu letadla a pozdravily se tam s pilotem. Bylo možné projít kolem zaparkovaného vozidla bez podezření, že třeba vybuchne. Terorismus opravdu změnil život britského ministra financí Osborna. Ten najednou zjistil, že má - uprostřed škrtů - další dvě miliardy liber na posílení bezpečnostních opatření, které jaksi minulý týden ještě neměl.

Takže nám prosím neříkejte, že terorismus nezměnil náš způsob života. Ale to ještě není tak zlé, jako to, když vám politikové říkají v televizi, že:

"Je důležité, abychom se všichni dál chovali jako normálně."

Ano. To řikají lidé, jejichž dům chrání agenti ze speciálních služeb, jezdí po městě v pancéřovaných limuzínách. To je jen na druhé místě vedle největší fráze:

"My se nebojíme."

Ale ano, my se bojíme. Samozřejmě, že se bojíme. Ale oni to musejí říkat. Je to součástí vzorce toho, co se děje. Padají letadla. Bomby explodují. Střílí se. A my si pouštíme sdělovací prostředky, aby nám poskytly důležité informace:

(Znělka zpráv televize BBC):

Moderátorka. Právě přicházejí zprávy, že se děje něco strašlivého. Náš reportére na místě, co se děje strašlivého?

Reportér: No, zatím víme, že je to opravdu strašlivé. Je příliš brzo na to, abychom mohli říci, jak strašlivé je to, ale je to zjevně děsné. Nemám slova, abych to popsal.

Moderátorka: Tak nám to popište.

Promiňte, že přerušuju, ale máme tady prohlášení pana premiéra, který nám sděluje, že je šokován strašlivostí té věci a myslí na rodiny obětí. Ale ono to nezmění náš způsob života až na ty součásti našeho života, které se teď změní.

Moderátorka: Také se teď dovídáme, že na Twitteru se šíří zprávy, o nichž se ukáže, že to budou naprosté nesmysly. O dalších podrobnostech o těch naprostých nesmyslech se dovíte, když si přepnete na komerční televizi, která tyto informace bude vysílat bez jejich ověření. My tady v BBC je teď budeme ověřovat, a budeme o nich informovat později, a pak se staneme terčem kritiky, že jsme ty informace přinesli pozdě.

Máme nyní před kamerou našeho reportéra pro nepodložené spekulace. Co si myslíte o těchto zprávách?

Reportér pro nepodložené spekulace: No, je příliš brzo o tom spekulovat, ale kdybych o tom měl spekulovat, řekl bych, že tyto zprávy jsou prostě jen spekulace.

Moderátor: Co si myslíte, že je za těmito strašlivostmi?

Reportér pro nepodložené spekulace: No existují různé teorie, ale měli bychom počkat na důkazy.

Moderátor: Ne, to není žádná zábava. Budeme hádat. Jaké jsou ty teorie?

Reportér pro nepodložené spekulace: No, důležité je, že nesmíme jen předpokládat, že je tohle jen terorismus.

Moderátor: Samozřejmě, to předpokládat nemůžeme.

Reportér pro nepodložené spekulace: I když to zjevně terorismus je.

Moderátor. I když to terorismus je.

Reportér pro nepodložené spekulace: Je to zcela zjevně absolutně terorismus.

Moderátor: Zdroje popírají, že je to terorismus.

Reportér pro nepodložené spekulace: Ale to je samozřejmě blbost.

Moderátorka: Děkujeme našemu mimořádnému reportéru pro nepodložené spekulace. Nyní máme ve westminsterském studiu bědujícího levičáka a oportunistického rasistu. Bědující levičáku, co si myslíte o této strašlivé události?

Bědující levičák: "No, důležité je nezapomínat na to, že za všechno vždycky nese vinu Amerika. A že hlavním zlem na světě je americký imperialismus."

Moderátorka: Aha. A vy, oportunistický rasisto? Co si o tom myslíte vy?

Oportunistický rasista: "Myslím, že je naprosto jasné, že multikulturní společnost je experiment, který selhal."

Takže levice i pravice dospěla k názoru, že tato strašlivá událost jen posiluje to, co si už myslí stejně.

Moderátorka: Pokud jste naše vysílání právně zapnuli, sledujete mimořádné zpravodajské vysílání o strašlivé události. Pokud se chcete dívat na normální pořady, přepněte na BBC 2.

Moderátor: Ale uvědomte si, že jestliže přepnete, budete muset žít se strachem a pochybnostmi, že jste povrchní idiot s prázdnou hlavou. Který není schopen čelit brutální skutečnosti světa, v němž žijeme. Který hledá útěchu v idiotské zábavě. Což nám připomíná: a teď sport.

Ano. Byl jsem v úterý ve Wembley na přátelském zápase mezi Anglií a Francií. Bylo to velmi dojemné. Hráči obou zemí, kteří proti sobě za posledních tisíc let mnohokrát bojovali, stáli bok po boku a zpívali revoluční Marseillaisu, za přítomnosti britského následníka trůnu. Bylo to dojemné a uvědomil jsem si, že teroristé mají s velkým fotbalovým mistrovstvím v Anglii mnoho společného. Nikdy nezvítězí.

Zdroj v angličtině (audio): ZDE

Vytisknout