Mnohem více muslimů je připraveno bojovat za Západ, než proti němu

21. 11. 2015

Jeden z důvodů, proč byl Powell tak dotčen představou, že se muslim nemůže stát prezidentem, byl, jak řekl, dán tím, že nedlouho předtím viděl fotografii matky sklánějící se nad náhrobkem padlého syna na hřbitově Arlington National Cemetery. Voják byl Kareem Rashad Sultan Khan, americký muslim, který byl vyznamenán Purpurovým srdcem a Bronzovou hvězdou.

Ačkoliv teroristické útoky ve Spojených státech a Evropě přitáhly mnohem více pozornosti, skutečností je, že služba desátníka Khana v armádě reprezentuje obrovskou většinu politického násilí prováděného muslimy na Západě.

Je pravda, že toto muslimské válčení představuje státem sankcionované násilí, ne terorismus. Ale je to také politické násilí a dopouštějí se ho věřící muslimové, z nichž většina je také hluboce loajální k západním národním státům.

V americké armádě a v evropských armádách slouží desítky tisíc muslimů. A vždycky sloužili.

Od okamžiku, kdy v 8. století začali přicházet, když velitel Tárik ibn Zijád dobyl Gibraltar, muslimové byli součástí mnohonáboženských vojenských sil Západu.

Jeden z důvodů, proč považujeme muslimské bojovníky za cizí, je fakt, že západní identita byla z velké části vybudována na imaginárním konfliktu mezi křesťanským Západem a muslimským Východem, který je tak poeticky představen ve francouzském národním eposu "Píseň o Rolandovi".

Historické záznamy této mytologii protiřečí. Ve středověku na Sibiři, v Jižní Itálii a Anatolii muslimové a křesťané stejně často bojovali na stejné straně, jako proti sobě.

Když muslimové po dobytí Granady v roce 1492 zmizeli ze Španělska, dál se zapisovali do dějin Západu v Osmanském Maďarsku a v bitvě u Varšavy v roce 1656, kde rodilí tatarští muslimové statečně bojovali za Polsko.

Během krymské války v letech 1853 - 1856, která je někdy označována za první moderní válku, bylo muslimy možno najít na všech stranách.

Američtí muslimové, zotročení i svobodní, sloužili v americké válce za nezávislost a válce z roku 1812, a také v armádě Unie a Konfederace během občanské války.

Podle záznamů v I. světové válce sloužilo 5 470 osob s pravděpodobně muslimskými jmény. V Evropě je tento počet mnohem vyšší. Na straně západních spojenců bojovalo snad 400 000 muslimů z britského impéria. Desetitisíce jich bojovaly ve francouzských ozbrojených silách, a v roce 1926 byla jejich památce věnována Velká pařížská mešita.

Muslimové bojovali za spojence také za 2. světové války. Jeden z typických vojáků byl John R. Omar narozený v Quincy ve státě Massachussetts, střelec v letounu B-24 Liberator. Omar se v rámci 8. letecké armády zúčastnil 29 misí, včetně bitvy v Ardenách. Za zranění způsobené střepinou v pravé noze získal Purpurové srdce a poté si otevřel vlastní obchod, a poté provedl hadž, pouť do Mekky.

Muslimové také sloužili ve Vietnamu, ve válce v Perském zálivu v roce 1991 a válkách po 11. září v Afghánistánu a Iráku. Pravděpodobně nejvíc vyznamenání mezi muslimskými vojáky ve vojenských dějinách USA získal major James Ahearn, který konvertoval k islámu během služby v Iráku. Získal dvě Bronzové hvězdy, dvě Medaile za zásluhy ve službě, pět Armádních čestných medailí a několik dalších vyznamenání. Byl zabit bombou v Bagdádu v roce 2007.

Ahearnova oběť i oběti stovek tisíc muslimů, kteří sloužili v západních armádách, nám připomínají, že existuje mnohem více muslimů připravených položit své životy za Západ, než těch, kdo na něj útočí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout