V přespříští pětiletce, aneb Americká lekce z ukrajinského konfliktu

4. 8. 2015 / Karel Dolejší

Ještě v dobách, kdy prakticky to nejvýkonnější, co mohl bývalý východní blok pod režimem COCOM ze Západu oficiálně získat, představoval osmibitový mikroprocesor Intel 8080A, měli Sověti náskok v doktríně radioelektronického boje (REB). Většina jejich techniky používala analogové elektronické systémy desítky let zaostávající za západními, a i ostatní měly digitální systémy dál zálohovány elektronkami. Technologicky byli Sověti velice zaostalí, nicméně doktrinálně byl naopak zaostalý Západ. Protože kremelští generálové věděli, k čemu a jak chtějí své omezené elektronické kapacity použít. Západ to nevěděl.

Jak vloni ukázal incident s torpédoborcem USS Donald Cook třídy Arleigh Burke a v ještě mnohem větší míře rusko-ukrajinská válka, technologické rozdíly mezi bývalými soupeři studené války do značné míry vymizely, ovšem nepoměr v doktrinální rovině zůstal zachován. Jak shrnuje Gould, v celé americké armádě se radioelektronickému boji věnuje dohromady 815 osob (v ruské armádě má každá bojová brigáda rotu REB, existují ale i celé brigády specializované na REB), stávající kapacity se zaměřují především na lokální obranu a průzkum (Rusové rozvíjejí také kapacity pro rušení ve velkém rozsahu a taktický i strategický útok). Americká armáda má získat dodatečné kapacity a schopnosti s akvizicí nové techniky, která se plánuje na rok 2023...

Stále není situace taková, že by Rusové měli nějaký technologický náskok. Naopak, snaží se minimalizovat náskok Západu, "dýchat na záda", ale přitom vědí dost přesně, oč jim jde - o nadvládu ve sféře řízení a velení (C2) ZDE, a přizpůsobují tomu vybavení i organizaci. Chcete-li historický příklad, v roce 1940 byla většina německých tanků ve většině parametrů ve srovnání s francouzskými stroji (jež je celkovým počtem převyšovaly) výrazně zastaralých, nicméně Němci věděli, jak používat, co mají, kdežto jejich protivníci nikoliv. Výsledek je z učebnic dobře znám.

Jednorozměrná představa o rozhodujícím významu technologického vývoje nemá místo ani ve vážně míněných přístupech k vojenství, tak jako jej nemá v kterékoliv jiné sféře uvažování o současné společnosti. Kdyby o něčem rozhodovala samotná technologie, Němci museli na počátku II. světové války prohrávat a naopak v závěru díky technologické převaze v celé řadě odvětví vyhrát. USA by války ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu musely jasně vyhrát, ačkoliv ve skutečnosti je prohrály. Teorie jako válka čtvrté generace (4GW), jakož i všechny možné teorie protipovstaleckých operací, s nimiž se v posledních deseti letech roztrhl pytel, by byly zhola zbytečné. A také "islámský stát" komunikující prostřednictvím písemných rozkazů rozvážených kurýry na motocyklech k velitelům, kteří operují podle letité německé koncepce Auftragstaktik, by musel být dávno zničen.

Gould píše, že to co probíhá na Ukrajině ukazuje budoucnost ozbrojených konfliktů. Do značné míry je to pravda, pokud jde o konflikty kategorie "peer-to-peer". V nich jde napříště v první řadě o ovládnutí informačního prostoru, prozkoumání a zmapování bojiště, udržení vlastních komunikačních kanálů a přerušení protivníkových atd. Ruská doktrína REB přitom velmi dobře pojí nevojenské "hybridní" aktivity na jedné straně s "kinetickými" operacemi ozbrojených jednotek, na něž se v izolaci od všeho ostatního stereotypně zaměřuje, ne-li přímo nezdravě fixuje, konvenční západní vojenské myšlení. Jenže na fyzický boj má dojít až úplně naposledy, za vhodně vymodelovaných podmínek. Ideálně tehdy, když protivník už de facto v informační sféře a politicky prohrál.

Ukrajinci bojují v podmínkách elektronické převahy protivníka, se zarušenými či odposlouchávanými komunikačními kanály, bez letectva smeteného z oblohy masivním nasycením bojiště prostředky ruské PVO. Proti západním teoriím "moderního" válčení bije do očí nasazení stovek tanků, které podle "informovaných" prognostiků už jako sama kategorie výzbroje "byly překonány", ale především rozhodující role dělostřelectva a systémů s ním souvisejících. Operační tempo ale odpovídá nevalným logistickým kapacitám na obou stranách. Každé lokální ofenzívě "separatistů" předchází masivní přísun nejen jednotek, ale především zásob munice a dalšího válečného materiálu z ruského území. (K tomu, abyste třeba jen na okamžik uvěřili, že při každodenním ostřelování ukrajinských pozic z děl a minometů se dodnes používají zásoby munice ukořistěné na jaře 2014, ovšem musíte být buď šílenec, nebo surrealistický básník.)

Spojené státy neplánují žádná urgentní opatření k překonání zjištěných nedostatků v oblasti REB, na něž je upozornila ukrajinská zkušenost. Nové kapacity ozbrojených sil mají být k dispozici v roce 2023, tři roky po plánovaném dokončení ruského výzbrojního programu. V té době by také měly být počty ozbrojeného personálu U.S. Army a Pozemních sil Ruské federace ve vzájemném poměru menším než 1 : 2. Nyní dochází k rozšiřování divizí VDV o třetí pluky, takže záhy mají mít jen samotné ruské výsadkové jednotky 60 000 vojáků ZDE.

Spojené státy přišly během posledního roku o osobní údaje 22 milionů prověřených státních zaměstnanců, přičemž část odcizených údajů byla archivována na staré síti počítačů programovaných ještě v jazyce COBOL. Nikdo za to nebyl potrestán. NSA v roce 2014 hlásila stovky úspěšných čínských hackerských útoků po celém území Spojených států ZDE. Také na domácí frontě jsou Američané v boji o ovládnutí informačního prostoru zjevně neúspěšní.

Problémem není to, že USA dělají chyby; každý někdy dělá chyby. Problém spočívá v tom, že se zjevně nedokážou poučit a chyby napravit, že je ignorují a opakují.

Gouldův článek o ukrajinské válce lze číst také jako zprávu o tom, že americká lekce z ukrajinského konfliktu je hrubě nepřiměřená významu zjištěné slabiny, neslibuje vynalézt žádný nový přístup k problému namísto těch, jež se neosvědčily - a především ostatním má být lekce zohledněna s obrovským zpožděním za potenciálními hrozbami, jež jsou doslova na spadnutí.

Vytisknout