V Německu používají církve historickou tradici poskytování azylu na církevní půdě - dnes uprchlíkům

15. 6. 2015

Uprchlíky, kteří by jinak byli z Německa deportováni, chrání katolická církev tím, že jim poskytuje útočiště na církevní půdě. Informoval o tom v pondělí v podvečer rozhlas BBC:

Kostel svatého Josefa v bavorském městě Tutzing je jedním z dvou set německých kostelů, které nabízejí starobylou německou tradici útočiště na církevní půdě uprchlíkům. Říká se tomu Kirchenasyl - církevní asyl. Tři mladíci, kteří se v kostele účastní hodin němčiny, jsou ohroženi deportací. Avšak dokud pobývají na církevní půdě v malé místnosti, kterou sdílí, německé úřady je ze země nevyhodí.

Ali přišel z dalekého Afghánistánu, kde jeho otce zavraždil Taliban. Jeho ostře zelené oči jsou výrazné a smutné. Je mu teprve sedmnáct. Když uprchl, první evropskou zemí, do níž přišel, bylo Bulharsko. Podle zákona tam měl zůstat a požádat o azyl tam. Jenže to nebylo útočiště, v jaké doufal.

"Bulharsko nebylo dobré. Byl jsem tam 25 dní ve vězení. Tři dny jsem byl bez vody a bez jídla. Měl jsem takový hlad. Bili mě. Rozbili mi ruku. Pořád mě bili. V Bulharsku se mi opravdu nelíbí."

Jestliže Ali zůstane v kostele půl roku, bude moci žádat v Německu o azyl a nebude deportován zpět do Bulharska.

O uprchlíky se stará skupina místních žen. Heidi je malá, energická členka místní farnosti, která mě provádí po kostele. Je jasné, že se stala těm třem mladým mužům matkou. "Musíme je něčím zabavit," říká mi. "Mají povinnost se vrátit do první země EU, do níž vstoupili. Ale my víme, že Bulharsko, Maďarsko a Ředko se o ně nestarají. Je to nesnesitelné. Já bych je tam nevracela. Někteří moji přátelé říkají, Co to děláš? ale můj postoj to nemění.

Tito tři mladí muži, kteří uprchli před násilím v Afghánistánu, v Sýrii a v Sierra Leone patří k 400 lidem, o něž se stará německá katolická církev a kněží jako je otec Peter Brummer: "Jde o každého jednotlivého člověka. Všechny tyto případy podrobně zkoumáme."

Avšak otec Brummer a jeho církev rozhněvali německou vládu, která se snaží poradit si s nejvyšším množstvím uprchlíků v Evropě. Počty rychle rostou. Očekávají, že jen letos v Německu zažádá o azyl 400 000 lidí.

Otec Brummer: "Otázkou je, proč se těmto lidem nepomáhá ve Středozemí. Je to trestný čin neposkytnutí pomoci v nouzi. Politikové by měli vytvořit pro uprchlíky rozumný přístup do Evropy a vytvořit humánní životní podmínky pro uprchlíky ve všech členských zemích EU.

Ali: "Je mi sedmnáct let."

Všichni uprchlíci jsou zjevně ztraumatizováni. Jeden mi řekl, že neví, jestli je jeho rodina ještě naživu. Dostávají lékařskou a psychologickou pomoc. A nový začátek. Ali byl negramotný, když přijel - v Afghánistánu nebyly školy.

"Rád bych v Německu zůstal. Německo je velmi slušné. Zůstanu v církevním azylu půl roku. Už jsem se naučil trochu německy. Chtěl bych studovat na průmyslovce."

Otec Peter je zvlášť hrdý na jedno sousoší na kostelním nádvoří. Je to Marie a svatý Josef, prchající před králem Herodesem. "Konec konců," říká návštěvníkům, "to byli taky uprchlíci."

Zdroj v angličtině (audio) (od minuty 41.08)ZDE

Katolická církev | Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.6. 2015