Dopis Sobotkovi:

Chovejte se civilizovaně a přijměte uprchlíky

3. 6. 2015

Naše země se chce zapojit do struktur EU jako stát rovnocenný s ostatními vyspělými zeměmi. Proto se domníváme, že bychom měli přijmout svůj díl odpovědnosti za řešení obrovské humanitární katastrofy, kterou v současné době jsou nuceny řešit naše partnerské země.

Státy jižní Evropy se musejí vyrovnávat s vlnami imigrantů, kteří podnikají riskantní cestu z Afriky do Evropy, často aby zachránili holý život. Evropská unie si uvědomuje, že tuto situaci musí řešit Evropa jako celek.

Například sousední Bavorsko, srovnatelné velikostí a počtem obyvatel s Českou republikou, přijalo jen v loňském roce 25 667 žadatelů o azyl. Daří se to nejen díky činnosti charitativních organizací a stovkám dobrovolníků, ale i díky jasnému postoji vedení státu Bavorsko.

Je odpovědností naší vlády, jak se zachová: Zda bude nadále podléhat iracionálním obavám části veřejnosti a přejímat xenofobní postoje, nebo sama učiní kroky potřebné pro to, aby naše společnost byla schopna přijmout lidi, kteří pomoc v tuto chvíli potřebují. Navíc s postupující globalizací není současná vlna migrace přechodným jevem, ale pravděpodobně dlouhodobým trendem. Je však velký rozdíl, zda bude probíhat živelně, nebo řízeně v rámci spolupráce států EU.

Zatím politické vedení naší země tento problém přehlíží a místo vytváření podmínek pro přijetí a integraci dalších obyvatel podléhá zjednodušeným představám o imigrantech – obavám z terorismu, z odlišnosti, pracovní konkurence apod. – a řešení se vyhýbá.

Podle vlády a Vašich vlastních slov má být prioritou řešení přímo v zemi, z níž uprchlíci pocházejí. Velká část uprchlíků ale prchá v situaci, která je přímo ohrožuje na životě – prchají před válkou a represivními režimy, před nimiž chtějí uchránit sebe, své blízké a v prvé řadě své děti. Už dávno byli donuceni svůj domov opustit.

Proto žádáme: ·

• Aby se vláda jasně vyjádřila, jak chce dle Vašich slov pomáhat „uprchlíkům v místě jejich současného pobytu – tedy co nejblíže jejich skutečnému domovu, a to včetně podpory zemí, které tyto uprchlické populace hostí (například Jordánsko a Turecko).“ [2] Myslí tím i území, která ovládl Islámský stát, na nichž už nemohou působit ani statečné humanitární organizace? Vyhlásí snad Islámskému státu válku a pošle do Sýrie českou armádu?
• Aby se vláda jasně vyjádřila, kolik uprchlíků je podle ní schopna ČR přijmout, pokud odmítá návrhy EU na stanovení kvót pro jednotlivé země.
• Aby vláda veřejnosti předložila dlouhodobý program imigrační politiky a opatření, která usnadní začleňování cizinců do české společnosti. Zejména potřebná je podpora NNO a dalších organizací, které se touto problematikou dlouhodobě zabývají, spolupráce s církvemi, obcemi a jednotlivci nabízejícími svou pomoc.
• Aby vláda aktivně spolupracovala s médii a vysvětlovala veřejnosti nezbytnost společného postupu států Evropské unie.
• V Jordánsku, Turecku jsou uprchlické tábory, v nichž tisíce uprchlíků žijí již skoro 3 roky. Pomoc adresovaná do těchto táborů je sice vítaná, ale neřeší problém dalšího života těchto lidí. Jak dlouho má takovéto provizorní řešení podle naší vlády trvat a jaké jsou představy české zahraniční politiky o další pomoci?

Česká republika je součástí Evropy a my se cítíme být nejen občany ČR, ale celé EU. Proto požadujeme, abyste se jako premiér této země zasadil o to, abychom se za postoj našeho státu vůči uprchlíkům nemuseli stydět.

Děkujeme Vám, že naše připomínky a požadavky vezmete v úvahu při Vašem dalším rozhodování.

Anna Hradilková, asistentka pedagoga

Magdalena Martinovská, grafička

Michaela Valentová, referentka

mail: pomocuprchlikum@gmail.com

K výzvě, aby vláda ČR přehodnotila svůj postoj k přijímání uprchlíků, se mimo jiné připojili :

Mgr. Jan Čižinský, starosta MČ Praha 7,

Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D., zastupitel MČ Praha 1,

Ljuba Václavová, dokumentaristka

Jakub Stránský, ekonom

Mgr. Markéta Kučerová, učitelka

RNDr. Zdeněk Valenta, geolog

Ing. Filip Ježek, odborný asistent VŠ

Ing. arch. Zdeněk Fikar, architekt

Ak. arch. Tomáš Slepička, architekt

Mai Nguyen, referentka cestovního ruchu

Petr Placák, historik

Petruška Šustrová, překladatelka a publicistka

Prof. Olga Lomová, vysokoškolská učitelka

Michal Šimek, duchovní

Alena Fendrychová, sociální pracovnice

Alena Laufrová, výtvarnice

Marianna Placáková, studentka

Jiří Látal, restaurátor

Vendula Látalová, restaurátorka

Mons. Václav Malý, biskup pražský

Tatiana Tomková, důchodkyně

Prof. Jan Sokol, vysokoškolský učitel

Barbara Tranová, sociální pracovnice

Petra Procházková, novinářka

Zuzana Vojtová, výtvarnice

Anna Martinovská, studentka

Michaela Tučková, historička

Ing. Pavel Zezulka, stavař

Ondřej Zezulka, výrobce cideru

Jáchym Topol, spisovatel

Viktor Karlík, výtvarník

Kristina Valentová, na mateřské dovolené

Štěpán Maria Valenta, správce databáze

Vít Masare, úředník samosprávy

Magdalena Jiřička Stojowská, divadelní režisérka a dramaturgyně

Tamara Vosecká, učitelka a překladatelka.

Ing. arch. Václav Mašek, důchodce

Ing. arch. Marie Mašková, důchodkyně

Jan Brabec, hudebník

MUDr. Jana Vrbíková, lékařka

Ladislav Heryán, duchovní

Hana Fleková, hudebnice

Pavla Koucká, psycholožka

Petr Janouš, softwarový analytik

Helena Janoušová, poradkyně rané péče

Lubomír Nenadál, hudebník a pedagog

Prof. Jan Pěruška, violista, vysokoškolský učitel

Marcela Pěrušková, violistka

Michaela Stoilova, překladatelka

Doc. Břetislav Rychlík, režisér a vysokoškolský učitel

Jiřina Šiklová, socioložka a vysokoškolská učitelka

Václav Kubánek, důchodce

Marie Kubánková, důchodkyně

Jan Blažek, státní zaměstnanec

Ludmila Hudcová, knihovnice

Mgr. Petra Kolínská, zástupkyně starosty MČ Praha 6

Tereza Ondračková - učitelka francouzštiny na mateřské

Petici můžete podepsat ZDE Vytisknout