Dubčekovo fašistické NATO

3. 6. 2015 / Karel Dolejší

Česká republika i Slovensko si u ruské vlády oficiálně stěžovaly na film odvysílaný ruskou televizí, který podal historii roku 1968 jako příběh "fašistického povstání podporovaného NATO" a tvrdil, že se v Praze tehdy po sovětských vojácích střílelo z budovy Národního muzea ZDE. Podle této verze za invazí nestály imperiální zájmy Moskvy v její středoevropské gubernii, ale Dubčekovo fašistické NATO.

Dubčekovo fašistické NATO je ovšem pro našince velmi užitečná idea. I těm kdo vůbec nechtějí vidět zřetelně ukazuje, jak se v Putinově Rusku pracuje s informacemi. "Fašista" je označení bez problémů přilepené komukoliv, kdo nepodporuje politiku Kremlu. NATO je za každým vzedmutím v menší kolonii, protože menší národy z pohledu Moskvy nemají žádnou historickou subjektivitu - pokud tedy už něco podnikají, jsou zajisté jenom nástrojem někoho většího a silnějšího, určitě nejednají samostatně. A konečně, v propagandě jde o to koncentrovat nadávky, na věrohodnost kombinací se kašle.

Obyvatel ČR se ještě často dotýká staré trauma a mají Rusům za zlé, že sem kdysi vojensky vpadli a teď to znova obhajují. Tyto emoce mohou být významné, ale nejsou na celé věci rozhodně tím nejdůležitějším. Největší váhu má další lekce ohledně toho, jak malá je v ruských vládnoucích kruzích úcta k pravdě a jak z našeho pohledu neskonale hloupě se tam lže, jde-li o to obhájit vlastní imperialismus. Kdyby se jen přibližně srovnatelné lži objevily v českých médiích - které ovšem na rozdíl od ruských nejsou pod přímou kontrolou vlády - velmi mnoho lidí by si stěžovalo.

Jak můžete sledovat v přímém přenosu, v Rusku si na lži v médiích v zásadě nikdo nestěžuje.

Dubčekovo fašistické NATO se ovšem poněkud liší od Porošenkova fašistického NATO. Čs. fašisté v roce 1968 jsou čirá fantazie, kdežto "fašistická Ukrajina" vzniká přehnáním jednoho parciálního neradostného rysu tamní politické reality a jeho generalizací na celek. Vztah NATO k událostem v ČSSR v roce 1968 a na Ukrajině na přelomu let 2013-2014 je ovšem přibližně stejný, tedy v zásadě neexistuje. Kvůli Ihoru Kolomojskému bývalo Porošenkovo fašistické NATO donedávna židofašistické, což propaganda "separatistů" (tak se prosím říká těm, kdo se chtějí připojit k Moskvě...) opakovaně používala. Ale židofašistické už není. Možná teď bude gruzínskofašistické, je třeba vyčkat dalšího vývoje.

Mezitím fašisté a neonacisté jezdí na mezinárodní konference do Petrohradu či na jiné oslavující "republiky" na Donbase a setkávají se tam s kovanými stalinisty z evropských zemí, aby dokázali, že srovnávat stalinismus s fašismem mohou jen zavilí antikomunisté v České republice ZDE. To ale nevadí, nesmíte zapomínat na operativní definici fašismu v Rusku: Fašista je ten, kdo se postavil Kremlu. Kdo Kremlu naopak pomáhá, může být sice podle všech ostatních kritérií fašista jako řemen, ale za fašistu určitě označen nebude, klidně se vsaďte o láhev Živých květů.

Pokud jste se ještě nenaučili dialekticky rozlišovat mezi užitečnými a škodlivými, hodnými a zlými fašisty, nejste vůbec na výši doby a nemůžete doufat ani ve snu, že někdy pochopíte Dubčekovo fašistické NATO.

Ještě jste ten kóan nevyluštili?

Nezbývá, než se pokorně sklonit před mystériem.

Умом Россию не понять,
Аршином общим не измерить:
У ней особенная стать —
В Россию можно только верить.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 3.6. 2015