"Příměří" na Ukrajině: Boje u Doněcka a na přístupech k Mariupolu, stahování těžké výzbroje se nekoná

12. 3. 2015 / Karel Dolejší

Minsk 2 je nepochybně velmi vágní a problematická dohoda - už proto, že se Rusko a Ukrajina dokonce neshodují ani na finální podobě schváleného textu. Ale nejméně jedno ustanovení hovoří jasně: Z fronty měly být od druhého dne po započetí příměří stahovány těžké zbraně. Dělostřelecké systémy ráže 100 mm a větší měly být odsunuty nejméně 50 km za frontu, raketomety až 70 km a těžší raketové systémy, včetně v textu výslovně zmíněných výlučně ruských systémů Tornado-S, nejméně 140 km za frontu.

Otázka 120 mm minometů není nějaká formalita, jak by se snad mohl někdo domnívat. V anglosaských armádách je sice použití této zbraně méně běžné než v Eurasii, nicméně i armáda USA postupně opustila staré podpůrné 107 mm zbraně této kategorie a přechází na všude jinde standardní 120 mm ráži. Pouze britské ozbrojené síly a americká námořní pěchota mají vůči zmíněnému typu zbraně stále výhrady a používají menších ráží minometů plus středních děl.

Projektil 120 mm minometu nemusí při odpálení odolávat tak velkému namáhání v důsledku tlaku spalných plynů a rázových sil, takže nároky na mechanickou pevnost jsou podstatně nižší než u klasického dělostřeleckého granátu. (Sovětské modely minometů dlouho používaly munici vyráběnou i v lokálních dílnách z pouhé šedé litiny, přičemž zmetky končily jako bojové hlavice pro projektily raketometů, takže veškerá ocel směřovala do náročnějších výrob.) Minometný granát tedy v případě, že je vhodně navržen, může obsahovat podstatně větší podíl trhaviny, než obyčejný dělostřelecký granát. Exploze minometného projektilu ráže 120 mm je pro cílovou oblast co do síly exploze nepochybně větší problém, než řekněme zásah 105 mm dělostřeleckým granátem z děl střední ráže, jaká stále používají americké nebo britské jednotky, ale je také účinnější než zásah 122 mm granátem ze standardní sovětské houfnice D-30, kterou na Ukrajině používají obě strany. Obyčejně se udává, že účinnost 120 mm minometného projektilu v cíli je někde mezi 105/122 mm a 152/155 mm dělostřeleckým granátem, přičemž vývojem nové munice se minomety blíží spíše horní hranici.

Zatímco v I. světové válce ještě nejvíce lidí zabilo klasické hlavňové dělostřelectvo, které bylo tehdy vrcholem válečné techniky, v dalších konfliktech se na pozici zbraně způsobující největší počet ztrát postupně propracovaly minomety. V současných válkách tato relativně primitivní zbraň zpravidla zabíjí suverénně největší počet osob. Mimo jiné i proto, že z ní nelze střílet až tak přesně, jako z klasického děla, a dochází tak k většímu množství "vedlejších škod". Přitom se jedná o relativně malou a lehkou zbraň, kterou lze snadno převážet např. v závěsu za malým terénním automobilem. (Proto lze její přítomnost na bojišti také relativně snadno maskovat, pokud zrovna nestřílí.)

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, kterou Rusko již dlouho nedodržuje a před několika dny to i oficiálně oznámilo, tedy logicky považovala minomety ráže nad 100 mm za těžkou zbraň (historicky se jednalo o podpůrnou zbraň pluku, nikoliv malých jednotek) a limity smlouvy se vztahovaly také na minomety. Proto také polští nebo slovenští výrobci vyvinuli minomety v exotické, jinde nepoužívané ráži 98 mm. Ustanovení smlouvy, která armády bývalých zemí Varšavské smlouvy s výjimkou Ruska a Běloruska dodržovaly, výrazně omezila počet 120 mm minometů, které smějí ozbrojené síly používat.

Jestliže boje na Ukrajině pokračují a údajné stahování těžké výzbroje z fronty přitom nezahrnuje 120 mm minomety, nemůže být o plnění Minsku 2 ani řeči. Smlouva je jednoznačně porušována, dohoda nefunguje.

Převažující mediální klid je klidem pouze zdánlivým a navíc také dočasným.

Vytisknout