Proč jsou někteří muslimové tak radikalizovaní a proč útočí na „západní hodnoty“?

4. 2. 2015 / Daniel Veselý

Islamofobie, jež je v České republice na postupu, je díky faktu, že zde téměř žádní muslimové nežijí, aktem nejen neskutečně groteskním, ale zároveň i znepokojujícím. Diskuse o tom, kdy a jak vznikl radikální islamismus a podobně, je u nás vedena velice povrchními způsoby. Naprosto se opomíjejí zásadní skutečnosti, například, že v souvislosti s radikálním islámem hovoříme o represivních režimech (Saúdská Arábie), které vycházejí z pokřiveného výkladu islámu či s ním nemají nic společného (Islámský stát), konají na základě moci a jejich primárními obětmi jsou obyčejní muslimové žijící v tamních zemích. I proto mají extrémisté typu Martin Konvička tolik příznivců. Nenávist páně Konvičky, který je mluvčím rasistické a xenofobní platformy Islám v ČR nechceme (IVČRN), a jeho neinformovaných oveček vůči muslimům a vůči těm, kteří se jich veřejně zastávají, alespoň na sociálních sítích nahání hrůzu.

Desítky a desítky, pravděpodobně stovky diskuzních příspěvků zde vyzývají k násilí vůči muslimům, nebo názorovým oponentům IVČRN. Vyzývají otevřeně a explicitně k jejich vraždění, popravování, střílení, upalování, čtvrcení, plynování, napichování na kůly a rozbíjení jejich hlav. Nejde jen o příspěvky relativně anonymních fanoušků, ale i vyjádření vůdčí osoby IVČRN docenta Jihočeské univerzity Martina Konvičky, který čtenářům sociálních sítí sděluje, že pro muslimy budou koncentráky (sic!), nebo že až  vyhrají volby, budou z muslimů vyrábět masokostní moučku (sic!!) ZDE. Navíc výroky Martina Konvičky přednesené v pořadu Hyde Park byly na základě analýzy serveru Demagog.cz shledány jako více lživé či zavádějící než pravdivé ZDE.

A jak je to s onou hrozbou islámu doopravdy? Nejdříve, logicky, musíme pojmenovat a podrobit analýze naši, potažmo západní úlohu v tomto fenoménu, která je zásadní. Takže – mezi 50. a 70. lety minulého století šířila Saúdská Arábie ve spolupráci se Spojenými státy a pákistánskou tajnou službou ISI svou státní ideologii wahhábismus nejen na Blízkém a Středním východě, ale i třeba v nejlidnatější islámské zemi Indonésii, výstavbou madras a šířením příslušné náboženské literatury. Tato strategie představovala jakousi ideologickou a mocenskou hráz proti levicovému aktivismu, sekulárnímu islámu a arabskému nacionalismu (násirismu ZDE) vycházejícím z potřeb a pohnutek obyvatel Blízkého a Středního východu, jimž znemožnila zapustit pevné kořeny. Místo toho došlo k radikalizaci obyčejných muslimů a exportu perverzního výkladu islámu, který se příliš neliší od ideologie džihádistů z Islámského státu, do celého světa. O této u nás nepříliš známé skutečnosti jsem obšírněji psal už dříve ZDE.

Na začátku července 1979 podepsal tehdejší americký prezident Carter prezidentský výnos, jímž autorizoval podporu pro antikomunistické guerilly v Afghánistánu ZDE. Toto rozhodnutí podle názoru Carterova poradce Zbigniewa Brzezinského o půl roku později mohlo zapříčinit invazi Sovětského svazu do Afghánistánu a jeho následnou brutální okupaci ZDE. Na konci 70. a v průběhu 80. let CIA za horlivé asistence klíčového spojence v oblasti, pákistánského diktátora Zia ul Haqa ZDE , který ve své zemi praktikoval „šaríazaci“ ZDE či srozumitelně islamizaci, trénovali, vyzbrojili a financovali desítky tisíc nejfanatičtějších islamistů z regionu, aby v rámci operace Cyklon čelili sovětské okupaci Afghánistánu opírající se o sekulární režim sídlící v Kábulu. Z těchto bojovníků (mudžáhidů) se rekrutovali stoupenci jak Al-Káidy, tak Talibanu (USA přispěly k jeho růstu k moci ZDE a dokonce čtyři roky let s ním spolupracovaly ZDE).

Dalším důležitým faktorem, který islámský terorismus přímo podnítil, je angloamerická invaze do Iráku v roce 2003. Ta podle expertů na terorismus Paula Cruickshanka a Petera Bergena vedla k sedminásobnému zesílení džihádistického terorismu v podobě stovek atentátů na celém světě, jak stojí psáno v jejich společné studii s názvem The Iraq Effect ZDE. Na základě poznatků (nejen) odborníků na Střední východ Patricka Cockburna ZDE a Garetha Portera ZDE nelegální invaze do Iráku v roce 2003 společně se západní podporou syrských rebelů a obecně angažmá americké armády v oblasti poskytla podhoubí pro vznik Islámského státu, novou západní Nemesis.

Vedle západní podpory arabských tyranií, Izraele v záboru palestinských teritorií, tu máme tragické dědictví kolonialismu, kdy si evropské velmoci rozdělily muslimský svět, narýsovaly umělé hranice a zadělaly tam na tragické spory, jejichž ozvěny rezonují dodnes.

A co argument, že se migrující i pomalu „asimilovaní“ muslimové u nás mají chovat slušně, respektovat naše civilizační návyky apod.? Co kdyby Saúdská Arábie zasílala zbraně a vysávala ropu ve velkém dejme tomu Německu, které by s její pomocí utlačovalo tamní obyvatelstvo? Co kdyby arabské země okupovaly půlku Vatikánu a kolonizovaly zbytek? Co kdyby třeba Teherán dodával „praktické manuály“ Washingtonu, jak mučit ženy? Co kdyby Alžírsko provedlo ničivou invazi do Francie, připravilo při tom o život milion Francouzů s tím, že další by hromadně prchali do Alžírska a byli absorbováni do chudinskými brlohy na okraji velkých měst? Jak by se nám líbilo, kdyby nám muslimské země kradly nerostné bohatství, aniž bychom z toho měli nějaký užitek? Tyto otázky si ale nikdo nepoloží, neboť nejsme schopni položit si základní otázku: Proč jim tolik ubližujeme?

Vytisknout