Musíme si zvyknout (ad České století) na roli České televize?

18. 11. 2014 / Oldřich Průša

Nehodlám hlubokomyslně hodnotit pokračování Sedláčkova seriálu České století. Před pár lety se o to po odvysílání prvních dílů pokoušela řada autorů v souvislosti s televizním seriálem Vyprávěj. Měli většinou správné faktické připomínky. Zapadly.

Česká televize v případě Českého století používá seriálových obrazových záběrů k podkreslování hodnocení historických událostí. Z umělecké fikce se tak plíživě - pro ty, kteří události nezažili - stává pravda. Aby se televize a její tvorba stala hlásnou troubou pravdy o nedávné historii je špatně. Je jistojistě rozdíl mezi popisem historie ve filmu Cesta do pravěku a vyrábění historie zcela nedávné.

Poslední odvysílaný díl „Musíme se dohodnout“ začíná záběrem příjezdu (20. srpna 1968 v noci) vozu tehdejšího velvyslance SSSR Červoněnka do „Domečku“ – rezidence prezidenta republiky Ludvíka Svobody na Pražském hradě.

Vozidlo velvyslance je označeno zcela nesmyslně a v rozporu s diplomatickými zvyklostmi a Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích dvěma státními vlajkami – vlajkou ČSSR na pravém předním blatníku a vlajkou SSSR na blatníku levém.

Zjevná chyba ve scénáři mající snad navodit pro neznalé cosi – pozici ruského místodržícího v Praze - či čert ví co. Prostě hrubá chyba. Musíme si zvyknout? Na chyby nebo na fakt, že chce ČT stále podprahově manipulovat?

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 18.11. 2014