BRITÁNIE:

Dolní sněmovna symbolicky hlasovala pro uznání palestinského státu

14. 10. 2014

Sedm týdnů trvající konflikt v Gaze, kde Izrael vládl nad zemí, mořem i oblohou, přibil další hřebík do rakve mírového procesu, který neprojevuje známky života už léta. 2100 Palestinců bylo usmrceno, většina z nich byli civilisté. 73 Izraelců bylo usmrceno, většinou vojáci. 18 000 palestinských příbytků bylo zničeno. Stejně jako naděje, že by mohlo vzniknout řešení založené na dvou státech, řešení tohoto snad nejhůře řešitelného konfliktu na světě.

Před dvěma lety, kdy 138 zemí hlasováním v OSN Palestinu uznalo, toto byla reakce v uprchlickém národě, který nemá statut nezávislého státu. Nynější rezoluce Dolní sněmovny, předložená řadovými poslanci a požadující, aby Británie Palestinu uznala, by obnovila tuto naději. Palestinští poslanci v Británii říkají, že Británie má právní a morální povinnost to udělat. A v Londýně s tím mnoho prominentních poslanců souhlasí:

Poslanec Sir Alan Duncan, Konzervativní strana: Dosud jsme se k tomu v Dolní sněmovně nikdy nevyjadřovali a je nejvyšší čas, abychom to udělali. V roce 1950 jsme uznali Izrael. A on tehdy neměl jasné hranice. Neměl ani hlavní město. A teď je nejvyšší čas udělat totéž pro Palestinu.

Jonathan Miller: Uplynulo 97 let od doby, kdy tehdejší britský ministr zahraničí Arthur James Balfour podepsal deklaraci, která podpořila židovské sionistické aspirace v Palestině. "Nic nebude učiněno," napsal, "co by ohrozilo občanská a náboženská práva existujícího nežidovského obyvatelstva v Palestině."

Ze zpětného pohledu to působí zoufale naivně, myslet si, že taková deklarace neměla mít záporný dopad. Jakkoliv symbolický je dnešní nezávazné hlasování v Dolní sněmovně, alespoň se v Dolní sněmovně o otázce palestinské státnosti debatuje. O Balfourově deklaraci, která vytvořila domov pro Židy v Palestině, se v Dolní sněmovně nikdy nedebatovalo. Právě proto ji na okupovaných územích považují, nyní, téměř o sto let později, stále za zradu.

"Palestina. Britské jednotky pokračují ve svém úsilí o mír ve Svaté zemi."

Jonathan Miller: "Dnes ti, kteří tuto rezoluci podporují, tvrdí, že Británie má jedinečnou odpovědnost napravit křivdy minulosti. Britský mandát v Palestině trval 28 let. Během této doby se do země přistěhovalo mnoho Židů. Po ukončení druhé světové války Británie oznámila ukončení svého mandátu v Palestině a OSN vytvořila plán na rozdělení země mezi arabským a židovským obyvatelstvem. Avšak arabské vedení ten plán odmítlo. Vedlo to k válce a k oficiálnímu vyhlášení státu Izrael. Statisíce Palestinců uprchly. Soustředily se na Západním břehu a v pásmu Gaza. Izrael tyto oblasti okupoval v roce 1967 během šestidenní války. Pak zahájil strategii budování osad na palestinském území. Podle mezinárodního práva je to protizákonné.

Před pondělním hlasováním v Dolní sněmovně bylo lobbování intenzivní. Labourističtí i konzervativní přátelé Izraele vystupovali proti této rezoluci. Když Švédsko před deseti dny Palestinu uznalo, Izrael to nepřijal pozitivně.

Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman: "Myslíme si, že je to opravdu nesprávný přístup. Protože míru je možno dosáhnout pouze prostřednictvím bilaterálního řešení. Jednostranné kroky budou nesmírně kontraproduktivní.

Jonathan Miller: Hlasování na podporu uznání Palestiny nebude mít žádný vliv na britskou zahraniční politiku. Neukončí to izraelskou blokádu Gazy. Nez\astaví to budování ilegálních izraelských osad. Bude to jen symbol. Fundamentalističtější Izraelci říkají, že to jen nabídne Palestincům falešnou naději.

Deník Guardian k tomu v noci z pondělí na úterý dodává: Pro uznání Palestiny hlasovalo 274 poslanců, 12 bylo proti. Hlasování nebude mít praktický dopad na britskou zahraniční politiku a členové vlády dostali instrukce, aby se hlasování neúčastnili. Richard Ottaaway, konzervativní předseda výboru pro zahraniční záležitosti Dolní sněmovny, konstatoval, že nedávná anexe území na Západním břehu Jordánu izraelskou vládou ho rozčílila natolik, jako snad nic jiného v politice. Ottaway dodal, že podporoval stát Izrael ještě předtím, než se stal konzervativcem, a že má těsné rodinné styky s generací, která vybudovala izraelský stát. Uvedl dále:

"Velký dopad na mě měl holocaust, protože jsem vyrůstal po druhé světové válce." Dodal, že silně podporoval Izrael v šestidenní válce a v dalších konfliktech. Pokračoval: "Pohlížím-li zpět na posledních dvacet let, uvědomuji si nyní, že Izrael se pomalu izoluje od světového veřejného mínění. Anexe 950 akrů Západního břehu, k níž došlo teprve před pár měsíci, mě rozzuřila víc než cokoliv jiného v mém politickém životě. Způsobilo to, že vypadám jako pitomec, a to je něco, co mě silně rozhněvalo."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout