V referendech o nezávislosti nelze rozhodovat podle politických názorů

23. 9. 2014 / Vladimír Wagner

Čekal bych, že rozhodování bude o tom, jestli soužití s Angličany ve společném státě umožňuje zajistit bezpečný a svobodný život skotskému obyvatelstvu i rozvoj jeho národního a dalšího povědomí. Ovšem, podle mínění pana Čulíka i jiných, šlo vlastně o to, aby se zajistilo vítězství levice v době, kdy ve Velké Británii spíše vítězí pravice. Další důvod byl vyřízení si účtů s politickým "establišmentem" a hlavně to nandat Cameronovi. A v neposlední řadě šlo o to, aby se neplatily příspěvky v lékárnách. Samotný Jan Čulík hlasoval za odtržení Skotska hlavně proto, že se mu nelíbí některé zákony a pravidla, kterými se Velká Británie snaží omezit imigraci.

Hlavním důvodem, proč chce v současnosti Velká Británie, tedy hlavně Anglie, vystoupit z Evropské unie, je, že v Evropské unii je v současné době celkově převaha levicových voličů a většině anglických voličů se nelíbí řada zákonů, které spíše levicové vedení Evropské unie přijalo (nebo naopak nepřijalo) právě třeba v oblasti imigrační politiky. Podle rozhodování Jana Čulíka ve věci skotského referenda bych typoval, že jsou to podle něj přesně ty důvody, které by v nastávajícím referendu měly vést anglické voliče k hlasování pro vystoupení.

Já osobně si myslím, že právě ty důvody, které uvádí pan Čulík, by při rozhodování o odtržení, či rozbití, společného státu měly být brány v úvahu co nejméně. Připomenu situaci s rozdělením Československa. V té době byla jako jeden z důležitých důvodů rozdělení uváděna spíše "levicová" orientace voličstva na Slovensku a spíše "pravicová" orientace voličstva v Česku. Připomenu, že v obou osamostatněných státech se politická orientace voličstva i vládní politická orientace od té doby už několikrát změnila. Stejně tak se to může stát ve Skotsku, Velké Británii či Evropské unii a jednotlivých jejích členech. Je mi jasné, že řada čtenářů Britských listů má představu, že nakonec vyhraje "levicový" směr (a to ten "správný" z mnoha jeho podob) a bude už pak u moci na věky věků. A Jan Čulík si možná myslí, že ve Skotsku už to nastalo. Ale já myslím, že by takový směr vývoje událostí vedl ke katastrofě. Ostatně stejně tak, když by na věky věků zvítězil ten "správný" pravicový politický směr.

Docela by mě zajímalo, co si Jan Čulík myslí o tom, na jaké úrovni by se takové drolení mělo zastavit. Mělo by se skotské město či region, v případě, že by nyní referendum dopadlo podle volby pana Čulíka, odtrhnout od Skotska a usilovat o opětném připojení k Velké Británii, když nastane situace, že v daném městě či regionu zvítězí jiný politický směr než v celém Skotsku a politici ve vedení státu polezou místním voličům na nervy? Má se třeba město odtrhnout z daného kraje a připojit k jinému, když zrovna dopadly volby na různých úrovních tak, jak dopadly?

Zajímavý byl také názor pana Čulíka na referendum o vystoupení Velké Británii z Evropské unie. Jeho doporučení pro Angličany je hlasovat proti, protože pokud nejste, jak říká, součástí velkého celku, tak jste v současném světě hlavně ekonomicky úplně ztraceni. Ovšem v případě Skotska hlasuje právě pan Čulík pro odchod velmi malého celku z toho velkého. A tam se toho, že by se Skotsko hlavně ekonomicky ztratilo, neobává. Předpokládá, že by se Skotsko velice rychle dostalo do Evropské unie. Vždyť ta je teď přece spíše levicová. Je otázkou, co by Jan Čulík doporučil Skotsku, kdyby v pozdější době v Evropské unii zvítězili spíše pravicové strany. Aby v tomto případě z Evropské unie Skotsko vystoupilo?

Ještě další otázkou je, jak dlouho by proces vstupu Skotska do Evropské unie trval a zda by nakonec bylo kam vstupovat. Existovalo totiž docela velké riziko, že odchod Skotska rozbije Velkou Británii, která odejde z Evropské unie. Nebylo vyloučeno, že cestu Skotska mohly následovat Katalánsko, Baskicko a rozpadlo by se i Španělsko. Severní Itálie by opustila jižní a rozpadla se Belgie. O samostatnost usilují i další regiony. Existovala by vůbec potom Evropská unie? A jaká by byla? Uznávám, že se ze současného pohledu může zdát rozpad a chaos v Evropské unii nepředstavitelný, ale upřímně přiznám, že jsem si ještě před nedávnem nedokázal představit, že na Ukrajině budou probíhat těžké boje za použití tanků a další těžké techniky. A nejsem si jistý, zda separatistické snahy některých politiků a intelektuálů založené na tom, že zrovna na některé z úrovní politiky zvítězil jiný politický směr, než ten jejich, nesignalizuje do značné míry ztrátu základního pudu sebezáchovy.

Na rozdíl od Skotska, kde byl nárůst životní úrovně a bohatství spíše pohádkou příznivců oddělení, Katalánsko či sever Itálie by si opravdu alespoň zpočátku určitě pomohly. Ovšem, sousedem Katalánska budou vždy ostatní regiony Španělska a jsem si jistý, že jejich propad do chudoby a chaosu by značně ovlivnil i bezpečnost a prosperitu tohoto regionu. Nevím, jestli by Severní Itálie ponecháním jižní části mafii a chudobě neublížila dosti značně hlavně sobě.

Když už jsem zmiňoval to, že referenda často řeší úplně jiné otázky, než se při nich pokládají, vzpomenu jedno starší. Jde o referendum o spuštění rakouské jaderné elektrárny Zwentendorf v roce 1978. Také v tomto hlasování velká část hlasů proti spuštění nebyla hlasem proti využití jádra, ale proti tehdejšímu politickému vedení, stejně jako v současném referendu hlasy pro odtržení Skotska. Zvláště, když výsledek tehdejšího hlasování spojil nenáviděný kancléř Bruno Kreisky se setrváním ve funkci. Odpůrci jaderné elektrárny a Bruna Kreiského zvítězili o pouhých 20 000 hlasů. Kolik bylo těch prvních a kolik těch druhých už nelze zjistit. Bruno Kreiský slib o odstoupení na základě výsledku referenda nesplnil. Jaderná elektrárna se naopak opravdu nespustila a místo ní se postavily uhelné bloky elektrárny Duernrohr na polské a české uhlí. Zároveň pak byla obecně tímto ovlivněna situace v postoji veřejnosti k jaderné energetice nejen v Rakousku, ale v celém regionu i jinde. A stala se tak jedním ze základů vítězného protijaderného tažení. To nakonec vyústilo v současnou situaci, kdy už se asi těžko dá rychle omezit spotřeba uhlí a produkce emisí v regionu. A těžko lze doufat v zastavení růstu produkce oxidu uhličitého v celosvětovém měřítku v dohledné době, jak je vidět i z nedávného vývoje nejen v Německu a Evropě. Ale to už je jiná historie, více jsem o ní psal třeba i ZDE

Psal jsem o ztrátě pudu sebezáchovy. Nejsem politolog a opravdu se v dané oblasti nepovažuji za experta. Ale přesto jsem si nemohl odpustit těch pár poznámek ke skotskému referendu a jeho prezentaci nejen v Britských listech. Pochopitelně jsem pro využívání referenda a dalších nástrojů demokratického projevu co nejširší veřejnosti. Ovšem pohrávání si s rozbitím členského státu Evropské unie nebo s odchodem z Evropské unie jen proto, že se mi nelíbí některé jejich zákony či v nich vyhrál ve volbách jiný politický proud než ten můj, považuji za zbytečné škrtání sirkami na sudu s prachem. Zvláště v současné době, kdy je v našem nejbližším okolí a i v samotné unii tolik opravdu kritických problémů, které ohrožují zásadním způsobem bezpečnost nás všech. Řešit tyto problémy může jen dostatečně jednotná, společně fungující a akceschopná Evropská unie. A opravdu si nejsem jistý, jestli samostatné Skotsko či nedávné referendum o tom k tomu přispěje. Řešení těchto problémů a zlepšení životní úrovně nelze dosáhnout bez silné zdravé ekonomiky, a jejím základem je spolehlivá a efektivní i ekologická energetika. A ztrátou pudu sebezáchovy je podle mého názoru i to, když se za hlavní body v řešení energetiky považuje omezení povolených výkonu vysavačů, zákaz žárovek a příkaz povinnému podílu biopaliv v benzínu.

Vytisknout