Mohlo by Británii zachránit spolkové uspořádání?

22. 9. 2014 / Karel Dolejší

Předsedkyně britských Zelených Natalie Bennett vyzývá k sepsání nové ústavy v rámci "lidového ústavního shromáždění" ZDE. Nebudu spekulovat, nakolik má návrh malé strany šanci na úspěch - ovšem souhlasím, že Británie psanou ústavu zřejmě doopravdy potřebuje.

Nejen Skotsko, ale také Wales a Severní Irsko už po několik desetiletí usilují o větší pravomoci. Založily vlastní legislativní shromáždění a v některých oblastech týkajících se vnitřní politiky už mají poměrně slušnou kontrolu. Zdá se však, že to nestačí. Kromě jiného proto, že ekonomická politika centrální vlády je katastrofální a nedokáže se žádným konstruktivním způsobem vypořádat s výzvami, které Británii přinesl rozpad impéria, deindustrializace a vyčerpávání zásob fosilních paliv.

V německém ústavním modelu si spolkové země zahrnující tradičně svébytné územní celky udržují určitý díl suverenity i v zahraničněpolitické oblasti, například mohou se souhlasem spolkové vlády sjednávat mezinárodní smlouvy. To by ve srovnání se současným stavem Británie byl nepochybný posun k lepšímu, aniž by nutně znamenal konec jednotného státu.

Nikdo samozřejmě nedisponuje "řešením" uplatnitelným od zeleného stolu, nicméně nová ústava na principech podobných německému spolkovému uspořádání by snad mohla Británii ještě zachránit. Formálně by země mohla zůstat monarchií, ale valná část pravomocí by pak ve skutečnosti spočívala na relativně samostatných zemích zahrnujících Anglii, Wales, Skotsko a Severní Irsko.

Teď však paradoxně nejvíce záleží na Angličanech. Pokud budou v příštích volbách opět hlasovat převážně pro "tradiční" strany, které nemají zájem provádět podstatné změny ve stávajícím westminsterském politickém systému, pak zřejmě dříve či později dojde k tomu, že se špatně spravovaná Velká Británie definitivně rozpadne.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.9. 2014