Výročí útoku na WTC v N.Y.C.

12. 9. 2014 / František Řezáč

Česká i světová média v těchto dnech připomínají výročí útoku na Světové obchodní centrum (WTC) v New York City. Nedávno přinesl deník Die Welt, vycházející v hamburské skupině nakladatelství Axel Springer Verlag rozhovor s někdejším německým ministrem vnitra Otto Schilym V něm se tento bývalý zelený a pak sociálně demokratický politik zamýšlí nad důsledky teroristických útoků a kriticky hodnotí angažmá USA a dalších evropských zemí v Afghánistánu a Iráku. Říká mimo jiné:

Podle poznatků spolkového ministerstva vnitra je v Německu skoro 1000 osob, které lze označit za možné islamistické teroristy. Z toho zase je 128 osob zařazeno jako ohrožovatelé, tedy osoby, jejichž údaje opravňují a vedou k předpokladu, že se dopustily vážných trestných činů. Tudíž je v také v Německu vskutku potenciál ohrožení, který je nutné brát vážně.

Teroristické útoky byly i předtím, dokonce na WTC. Ale hloubka dimenze islamistického terorismu se ozřejmila teprve 11. září. Nikdo by si předtím neuměl představit, že může někdo přijít na děsivý nápad unést dvě letadla a namířit je na mrakodrapy. Tyto obrazy nás nikdy více neopustí. Do konce mého života to nezapomenu...

K účasti USA a Evropanů na válkách v Afghánistánu a Iráku je Schily po letech kritický:

Byl jsem v prvních letech po pádu tálibánského režimu také častěji v Afghánistánu a choval jsem naději, že se to může dobře vyvíjet. Ale během let začalo stále více Afghánců považovat přítomnost vojsk NATO za cizí nadvládu. To lze pochopit už na tom, když člověk vidí záběry, jak se setkají paštunští stařešinové se západními vojenskými zástupci: Jeden přijde s turbanem a rouchem a druhý v uniformě s plnou polní. Kdo si získá sympatie? Země je formována tradičními kmenovými strukturami, které se nezastavují na státních hranicích. Karzaíovo panství nedosahovalo nikdy za hranice Kábulu. Způsob vedení války, který provozovali Američané, byl léta bohužel kontraproduktivní. Když tam byly bombardovány vesnice, bylo usmrceno možná několik teroristů -- ale zároveň byli vyráběni noví...

Tamní nepřátelé jsou nazýváni "enemy combatants", nepřátelští bojovníci. Nejsou to vojáci. Ale zřejmě podléhají vojenské struktuře a velení. Jak by se to bralo po právní stránce je velmi sporné. Z toho vždy vyplývá nebezpečí, že budeme dělat věci, které našim protivníkům vyčítáme. Největší prohry v boji proti teroru zažíváme vždy tehdy, když opustíme naše právní zásady. Pomyslete jen na strašná porušování lidských práv v Abu Ghraibu. Záběry mučených Záběry mučených Iráčanů obletěly svět. Jaká to morální prohra Západu! Naše trumfy jsou svoboda, demokracie, lidská práva. To nesmíme nikdy zapomenout...

Celý rozhovor v němčině ZDE

Překlad celého interview na požádání zde: :frantisek.rezac@gmail.com

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.9. 2014