"Jen desítka našich vojáků přežila" -- zprávy ruských médií o padlých ruských vojácích a tajných pohřbech

4. 9. 2014

Nezávislá ruská média nashromáždila již hory faktů, která vyvracejí oficiální propagandu

Ruská televize Dožď (Дождь Optimistic Channel / TV Rain) věnuje padlým a zmizelým stránku Naši vojáci / Наши солдаты. Гражданское расследование. Список погибших, раненых и пленных. Shromažďuje zde jména na východní Ukrajině padlých, zajatých a pohřešovaných ruských vojáků. Zveřejněná jména patří (zatím) k sedmi oddílům ruské armády.

Týdeník Pskovsjaka Gubernija (Псковская губерния) zveřejnil v č. 34, 3.-9. září 2014, rozhovor vojáků 76. parašutistické divize, kteří se navrátili z nasazení na Ukrajině a hovoří o tom, jak jejich rota s kolem sto čtyřiceti vojáky 16. srpna překročila ukrajinské hranice spolu s dalšími dvěma rotami, které bezprostředně následovaly -- "Celá rota padla" / "Всю роту положили" -- Участники боевых действий на территории Украины описывают масштаб понесенных российскими воинскими подразделениями потерь ZDE. Rota bez problémů postupovala 80 kilometrů, "Koho jsme zahlídli, toho jsme zastřelili", ale 20. srpna padla do obklíčení a palby ukrajinských vojsk, vojáci ztratili orientaci a spojení, "Jen desítka našich vojáků přežila" a z našich tanků zbyly "jenom dva, tři".

Vedení armády zakazuje vojákům o nasazení mluvit, samozřejmě i o tom, že nechtějí do boje proti ukrajinským bratrům: "Náš národ umírá, a my o tom mámě mlčet. Proč, proklatě, proč?" Odhady o počtu padlých jdou do stovek, tisíců, přičemž jakékoliv spolehlivé údaje zatím nejsou možné.

Už jen z příběhu Antona Tumanova, o němž píše Novaja Gazeta (Новая Газета) 1./3. září 2014 -- "Jiná práce není": příběh mámy / "Другой работы-то нет": Как оказался на войне и погиб 20-летний Антон Туманов, житель Козьмодемьянска Республики Марий Эл. Рассказ мамы ZDE -- je možné odvodit, že padlých jsou stovky. Anton Tumanov se narodil před dvaceti lety v městečku Kosmodemjansk na Volze, šest, sedm set kilometrů na východ od Moskvy. Ve své ruské provincii, Marij El, nenašel žádnou práci, a tak se stal vojákem Ruské armády ze zaměstnání. 20. srpna se své matce vrátil v rakvi, 10. srpna s ní naposled telefonoval: "Mámo, vysílají nás do Doněcka." Antonova matka nemohla pochopit: "Kam? Vždyť tam je (cizí) válka. Tam tě přece nemohou poslat!" - "Ach, kdybys věděla," řekl Anton.

Anton a 1200 dalších vojáků Ruské armády překročili ukrajinskou hranici 12. srpna. Předtím museli odevzdat mobily a občanské průkazy a převléknout se z oficiálních uniforem, aby převzali roli "proruských separatistů". U donbaského města Snižne, osmdesát kilometrů na východ od Doněcku, se dostali do ukrajinské palby. Z 1200 mladých mužů padlo 120, 450 bylo zraněno. Na Antonově pohřbu hrála hudba Ruské armády, muzikanti vyprávěli Antonově matce o dalších vystoupeních na dalších takových pohřbech: "Anton (zdaleka) není první." Ani o těchto pohřbech se nesmí mluvit.

Shrnutí článku připravil Vladimír Rott.

Článek NZZ v němčině: Russlands totgeschwiegener Krieg -- "Nur zehn Soldaten haben überlebt", Christian Weisflog, NZZ 3.9.14, ZDE

Zpravodajství TV Dožď / Дождь Optimistic Channel / TV Rain na YouTube (kanál "tvrainru"):

- ZDE

TV Dožď / Дождь Optimistic Channel / TV Rain

- web: ZDE

- Facebook: ZDE

- Twitter: ZDE

Pskovsjaka Gubernija / Псковская губерния

- web: ZDE

Novaja Gazeta / Новая Газета

- web: ZDE