Nikdo neví, co Putin zamýšlí, ale sankce Západu proti Rusku jsou vážnou chybou

3. 9. 2014

Nikdy v historii nebyla invaze ješta tak "popíratelná". Podle Moskvy se ruští vojáci, nalezení hluboko v Ukrajině, "tam ztratili", jiní jsou tam "na dovolené", ozbrojená kolona, která byla přistižena, jak přejíždí přes hranici do Ukrajiny, to udělala "omylem". To všechno je vlastně velmi tvůrčí, když to srovnáme s "zelenými mužíčky", kteří okupovali na jaře Krym.

Pak se vyskytl ruský humanitární konvoj 260 vozidel, který byl na Západě široce kritizován jako "trojský kůň", který "téměř jistě" vezl hluboko na Ukrajinu zbraně a vojáky. Ve skutečnosti to byl spíš Potěmkinův kůň, konvoj byl vevnitř poloprázdný a jeho účelem bylo udělat dojem - a možná odvést pozornost o skutečného vojenského triku prováděného jinde.

Důsledek této veškeré kouzelnické činnosti je jasný: Rusko pomalu dobývá území a Putin je zřejmě těsně před anexí dalšího kusu Ukrajiny, poté, co anektoval v březnu Krym.

Měnění mezinárodních hranic, ať už otevřenou invazí nebo tajně, je naprosto nepřijatelné. Ale jak se tomu dá zabránit? A jak se to dá udělat rychle, než konflikty a nenávist mezi Rusy a Ukrajinci vzroste natolik, že vznikne de facto hranice mezi východní Ukrajinou a zbytkem země (což je zřejmě Putinův cíl)?

Západní politikové se nacházejí na nejrůznějších místech spektra, od těch, kteří jsou pro otevřenou konfrontaci (charakterizovanou naprostou nedůvěrou v Putina) až k těm, kteří jsou pro opatrné rozhovory s ním.

Všichni ale souhlasí, že je potřeba zavést sankce. A to je ta největší chyba Západu.

Sankce proti Rusku se ukázaly, a vždycky se ukáží, jako bezcenné. Posedlost s nimi pokračovat je nevyvážená, neboť poškozují západní firmy a ekonomiky a Putinovu strategii nijak nezmění. Je možné, že se jim podaří zruinovat ruskou ekonomiku, ale co to přinese? Více téhož - nebo ještě něco horšího. Bylo to ponížení Ruska a ožebračení jeho obyvatelstva v devadesátých letech, které umožnilo Putinovi dostat se k moci.

Přesto však trvá falešné přesvědčení, že je možno sankce rozšířit a prohloubit a že se Putin v určité etapě proto vzdá. Ale nic v jeho osobnosti, ani nic v chování Ruska v minulosti, nenaznačuje, že se to stane. Jediným důsledkem bude ztráta času při nekonečném hledání nových sankčních cílů, namísto aby se řešila podstata konfliktu.

Vzhledem k tomu, že sankce nefungují, a válka je nemyslitelná, pak zůstává jediná možná alternativa. Má-li na Ukrajině zavládnout mír a má-li být zachována její územní celistvost, je zapotřebí politického jednání s Moskvou.

Muselo by dojít k okamžitému příměří z Kyjeva i od vzbouřenců a pak by následovaly rozhovory o ústavním ujednání jak ochránit práva ruské menšiny. Putina by se dalo přesvědčit, aby toto podpořil (a stáhl své tajné jednotky z Ukrajiny), pokud se mu přislíbí, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO. Aliance by měla využít své vrcholné schůzky ve Walesu, aby zrušila své prohlášení z roku 2008, že se Ukrajina stane členskou zemí NATO. Západ by pak zrušil sankce a Rusko by zrušilo své odvetné sankce. Anexe Krymu by musela být přijata, aspoň v krátkodobé perspektivě, aby se zachránil zbytek Ukrajiny.

Bohužel však západní politici rozhodli jinak: další sankce, více tvrdých prohlášení, žádné diplomatické vyjednávání, více smrti a ničení, jak se Kyjev snaží bombardováním přimět separatisty, aby se vzdali. Důsledkem zřejmě bude přesně to, čemu se Západ snaží zabránit - rozdělení Ukrajiny.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout