Trojský kůň Jiřího Pehe

4. 9. 2014 / Štěpán Steiger

Politické zakotvení Jiřího Pehe -- aspoň pokud jde o mezinárodní vztahy -- je zřejmé už v titulku jeho komentáře (Právo 3. tm.) "Střední Evropa trojským koněm?" Autor totiž vidí svět bipolárně, když do Tróje "euroatlantického" souručenství vjíždí (je vtlačován?) kůň střední Evropy, a rýsuje tak obraz obleženého města - obleženého nepřáteli, kteří je chtějí zevnitř rozložit.

Už v samém základu této úvahy je ovšem omyl. Ve střední Evropě sice probíhají diskuse (konflikty), které ji činí (zdánlivě) slabinou jedné ze dvou konfrontujících velmocí, leč pouze nahlížíme-li svět stále ještě jako zápas Dobra a Zla -- nebo chcete-li jenom jako Západu a Východu. Tak by tomu však mohlo být pouze v případě, máme-li před sebou jenom mapu Evropy a pomíjíme třeba jen takové nevzdálené oblasti jako Blízký východ (kde podle mého soudu vybuchla sopka ještě nebezpečnější než v zásadě lokální oheň Rusko -- Ukrajina).

Svět dnes nemá jenom dva póly -- pokud jej vůbec chceme nazírat "pólově". Takový postoj vede dříve nebo později k rozdělení na "dobré" a "zlé" (slušné a špatné), nepřátelské a spojenecké. Přitom víme, že tato měřítka nejsou absolutní, jsou uplatňována podle okolností, tedy libovolně: stát, jenž se považuje (a přáteli je tak považován) za nejdemokratičtější, mučí údajné zástupce zla, jež v nedávné minulosti střídavě oceňoval jako spojence nebo zatracoval jako nepřítele. Politolog Pehe má jistě i světlé okamžiky, kdy nepochybuje o světě jako multipolární jednotě, kdy mu stačí pohled na mapu této zeměkoule a vidí, že září všemi barvami.

Nelze ani vidět současnou situaci bez jejích kořenů. Konflikt, jenž probíhá několik (málo) měsíců, začal -- přinejmenším -- před lety (minimálně rozpadem soustátí, jenž pro mnohé i učené osoby byl "koncem dějin"). Plíživý posun "obranné aliance" k hranicím země, považované nejdříve za arcinepřítele -- jehož možné expanzi je nutno předejít -- a poté občas i za (nutného) spojence, vyvolal reakce, které bylo možno předvídat. Z hlediska nikoliv dvojpolárního ovšem zjišťujeme, že vlastně nejde o zápas "dobra" a "zla" ve světě jako celku, nýbrž o souboj dvou (v zásadě dvou, chceme-li mermocí takto uvažovat -- počet soupeřících je ve skutečnosti větší) mocností, z nichž žádná nemá na své straně "pravdu".(Mimochodem, přihlédneme-li k válce "pravd" -- která se rovněž vede, a to pochopitelně souběžně s tou krvavou -- musíme se až usmívat, jak pokrouceně a s jakým přívalem slov a obrazů je všem vnucována "jediná", vlastní "pravda".)

Obě strany jsou přece součástí jednoho systému, obecně zvaného kapitalistický, a jejich chování se nemůže než řídit jeho pravidly. Stručně řečeno: žádný ze zápasících (bojujících) nezápasí o pravdu -- kterou ani nemůže mít. Do propagandy se hodí obrazná představa obleženéTróje, do níž se chce nepřítel vloudit uvnitř bájného koně. Koni podobné zbraně dnes existují v podobě řekněme mnohem "sofistikovanější" -- žijeme ve věku vyspělé technologie.

Střední Evropa však takovým koněm není -- výjimečně uplatňuje tu trochu samostatnosti, kterou v současném světě může mít. A snaží se ekonomicky -- dost pozdě a s nejistým výsledkem -- vidět svět i mimo přátele, kteří by ji mohli považovat za koně.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.9. 2014