Pražská média činí veřejnosti opravdu medvědí službu

4. 9. 2014 / Jan Čulík

Je politováníhodné, že lidé jako Pavel Šafr údajně souhlasí s mou kritikou Štěpána Kotrby. Je to nesmírně pokrytecké, protože právě lidi jako Šafr nesou přímou zodpovědnost svým ideologickým psaním za vyvolávání extremismu - obojího druhu - v České republice. Neschopnost kritické sebereflexe i u něho je šokující.

Nezbývá než opakovat, jak škodlivou roli provádějí pražská média. Jejich protiruská hysterie je otevřeným rasismem. Samozřejmě, že se na hysterickém protiruském rasismu podílejí i četní, především pravicoví politici. V něm - čtvrt století po pádu komunismu - hraje politováníhodnou roli dosud stále ještě nezpracované trauma antikomunismu, kdy četní politikové i novináři jednají, jako by žili v roce 1981 a nikoliv v úplně změněné situaci r. 2014.

Jenže na základě minulých traumat se nedá jednat.

Český veřejný diskurs se tak pohybuje v povážlivě falešném světě. Jedni šíří protiruskou hysterii a velká část veřejnosti proto podléhá "syndromu Rudého práva". Včera mi to komentovala v Glasgow jedna studentka, která strávila v létě pár týdnů v České republice a neodolatelně komicky charakterizovala zpravodajství České televize: "Je to pořád: 'Bojte se Ruska, bojte se Ruska, bojte se Ruska - a nakonec je tam pak pár minut o naprosto irelevantním počínání nějakých českých politiků.'

Je asi logické, že mnoho českých občanů v reakci na hysterickou protiruskou propagandu českých médií podporuje Putina, stejně tak, jako když za komunismu Rudé právo varovalo před "žebráky a nezaměstnanými na Západě", všichni Češi z toho usoudili, že na Západě je ráj, kde všem létají pečení holubi do úst.

V této souvislosti je politováníhodné, že lidé jako Pavel Šafr údajně souhlasí s mou kritikou Štěpána Kotrby. Je to nesmírně pokrytecké, protože lidi jako Šafr nesou přímou zodpovědnost svým ideologickým psaním - obojího druhu - za vyvolávání extremismu v České republice, díky mechanismu, který jsem popsal výše. Neschopnost kritické sebereflexe reflexe i u něho je šokující.

Je děsivé, že si lidi neuvědomují, že situace je vždycky daleko složitější, než tvrdí propaganda.

Takže v ČR vznikly dva hysterické tábory - jeden hystericky šíří protiruský rasismus, druhý doktrinářsky a ideologicky obdivuje stále nepřijatelnější autoritářský režim Vladimíra Putina a jeho agresi na Ukrajině. Fakta jdou mimo oba tábory.

Je to nesmírně znepokojující, stejně jako skutečnost, kolik lidí ignoruje nejen fakta, ale i do nebe volající porušování základních civilizačních principů v ukrajinském konfliktu - na obou stranách.

Obě strany dávají přednost ideologii, protože se jim to hodí do krámu.

Britské listy se léta snaží vést lidi ke kritickému myšlení na základě faktů.

Jak řekl onen americký senátor: "Máte právo na vlastní názor, nikoliv však na vlastní fakta." Co si myslet o reakcích čtenáře, který vám napíše, "Já ty fakta respektovat nebudu, protože mám na věc vlastní názor." Neměli by lidi být sebekritičtí a korigovat svou vlastní kognitivní zaujatost?

K propadu lidí do virtuálního světa přispívají mj. bohužel nikoliv jen establishmentová média, ale i zdánlivě svobodomyslné Parlamentní listy, které systematicky publikují bez korekce ideologické bláboly doktrinářů z obou stran. Pokud však publikujete bez kritické reflexe a úctě k faktům jen protikladné blbosti, k pravdě se nedopracujete. Parlamentní listy jsou ovšem bulvární a komerční server, jehož prvotním zájmem je vydělávat peníze, a tak, stejně jako televize Nova, prostě manipulují lidi emocionálními, povrchními texty.

Bohužel se nyní ukazuje, že mnohé lidi kritické hodnocení situace kolem nich vůbec nezajímá a zjevně používali Britské listy stejně jako pravičáci používali servery IDnes či Respekt k potvrzování své ideologické zaujatosti.

Jenže to opravdu podporovat nebudeme.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.9. 2014