Vyšla třetí kniha deníkových zápisků Jana Koblasy

2. 9. 2014 / Zdeňka Petáková

Neoddiskutovatelně výrazný výtvarný talent Jana Koblasy, patrný už od časného mládí, se pro naši veřejnost snad nejvýrazněji zaskvěl realizací výzdoby kostela v Jedovnicích (1963/1968). Od roku 1968, kdy se Koblasa po sovětské okupaci rozhoduje žít v zahraničí, je v Československu lidmi u oficiální moci až do roku 1989 vytrvale zneviditelňován a je tak u nás až dodnes nepříliš známý.

Jan Koblasa, autor více než osmdesáti velkých soch v plenéru a prakticky nespočetné řady dalších uměleckých děl, byl hned v roce 1990 hostem sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší. A jeho Velká oběť je od té doby jednou z dominant zdejšího proslulého vrchu Gothard. Jedním z dalších míst, kde můžeme zhlédnout práci Jana Koblasy, je kaple sv. Václava v Bílce pod Milešovkou. Zde vytvořil spolu se Soniou Jakuschewou vnitřní výzdobu. V místě též inicioval realizaci mezinárodního sochařského projektu s názvem Cesta přátelství. V povědomí kulturní veřejnosti je také Koblasův návrh koncepce parku a pomník k poctě Gustava Mahlera v Jihlavě, realizace v Deštném v Orlických horách, Českých Budějovicích a na několika dalších místech. V roce 2013 byla jeho bronzová plastika Vzkříšení instalována na fasádu chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Talent a silný duch Jana Koblasy svým významem daleko přesahuje hranice vlasti. O to je cennější, že nám tento umělec dovoluje se při četbě deníkových zápisků alespoň trochu přiblížit k jeho vlastnímu životu a dílu. Podobně jako dochované a knižně šířené zápisky či dopisy Jana Ámose Komenského mám mohou Koblasovy texty sloužit jako memento. Jako jeden z dokladů toho, jak národ se svými talenty zacházet nemá.

Kniha Konec exilu/cizinec mezi svými vyšla péčí Jana Placáka a jeho nakladatelství Ztichlá klika. Zde byly dříve v obdobném mimořádně vkusném grafickém zpracování vydány i Koblasovy deníkové zápisky z let 1968 až 1990 pod názvem Emigrace. Vstávání z mrtvých se živým nedaří.

Vytisknout