Všichni jste blbci

27. 8. 2014 / František Řezáč

Různé věci se dají říci různým způsobem. Mluvení lidí do věcí, kterým ani za mák nerozumí, je jedním z atributů demokratické tvorby veřejného mínění. Od presidenta až po pasáka ovcí. Pravda, někdy se to nepovede. Ale vzdát se této možnosti znamená vzdát se demokracie. Dalším krokem může být zavedení volebního censu jen pro "kompetentní osoby". To už tady bylo a neosvědčilo se. Škála mezi evropským pojetím práva na vlastní názor a různými variantami "osvícené" regulace je asi tato:

Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl. Na opačném konci je zabij nevěřícího psa! Mezi tím je mnoho odstínů, které jsou více či méně přitahovány k pravému extrému a většinou končí diktaturou. Přejme všem lidem svobodu vyjadřování a přejme všem národům jejich Velkou revoluci, i kdyby měla přijít po staletích...

Poznámka JČ: To, že někdo kritizuje něčí nekompetenci, přece neznamená, že mu tím upírá právo na svobodu projevu. Ale jde myslím o něco jiného: O základní pokoru a odpovědnost vůči "naší" demokracii. Často si všímám, že čeští politikové se zmocňují veřejného prostoru a žvaní, co jim slina na jazyk přinese. Například v Británii většinou u veřejných osobností vnímám určitou základní pokoru, například v tom, že jsem si vědom, že v médiích nemám nárok na bezbřehé žvanění, a snažím se tedy vyjádřit co nejpregnantněji a co nejstručněji. U demokrata očekáváme podstatnou míru odpovědnosti, že se bude informovat a promyslí si, co chce veřejně říkat, aby nezahnojoval demokratický diskurs nesebekriticky prezentovanými nesmysly. Noam Chomsky poukazuje na to, že nejdůležitější je uplatňovat kritické myšlení vůči sobě samotnému.

Vytisknout