Jak to vypadá a kam to směřuje na Ukrajině

22. 8. 2014 / Craig Proctor

V posledních dnech provádějí ukrajinská armáda, ukrajinská národní garda a polovojenské dobrovolnické jednotky, jako je Azovský prapor, Donbaský prapor a Pravý sektor - střechová organizace ukrajinských ultrapravicových hnutí - konečnou ofenzívu proti dvěma posledním centrům separatistů, v Luhansku a Doněcku. Tato města měla před konfliktem 420 000 a 980 000 obyvatel. V rámci operací proti samozvané Doněcké lidové republice se octla tato dvě města pod těžkou palbou prokyjevských dělostřeleckých baterií a ukrajinského letectva. Dalším cílem operace se zdá být snaha uzavřít zásobovací linie z ruské hranice do obou měst. Tyto zásobovací linie jsou životně důležité, mají-li separatisté pokračovat v bojích.

Navzdory tvrzení Západu a sankcím uvaleným na Rusko členskými zeměmi EU, Amerikou a jejími spojenci, není dosud k dispozici důkaz, že ruský stát posílá separatistům vojenský materiál a zbraně. Avšak je nesporné, že bojové jednotky dobrovolníků bylo utvořeny a vycvičeny v Rusku a pak přešly na východní Ukrajinu, kde se připojily k jednotkám separatistů. Stačí strávit jen několik okamžiků prohledáváním skupin na sociálních sítích na facebooku nebo na sítí vkontakte a najdete dlouhý seznam aktivistických organizací, které vznikly na podporu Donbasu. Tyto skupiny mají nejrůznější složení a mají rozličné cíle - dělají všechno, od sbírání peněz pro frontu, získávání ubytování a zaměstnání pro ukrajinské uprchlíky, shromažďování léků, plen, vojenského materiálu i munice (http://totalmob.ru/) (interbrigada.org). Možná, že toto je občanská společnost v Rusku, která dosud byla téměř úplně neviditelná. Nadto politické strany jako Liberálnědemokratická strana Ruska naplňují svých pár chudých stránek už měsíce panikářskými články o Ukrajině a žádají o finanční dary a o ruské vlastenectví. V tom nejsou sami. Ve větších ruských městech, jako je Moskva nebo Nižnij Novgorod, na hlavních ulicích a před stanicemi metra politické organizace jako Komunistická strana Ruska a Jiné Rusko pravidelně provozují stánky, kde vybírají finanční dary, rozdávají publikace a letáky se seznamem základních zdravotnických potřeb a vojenských potřeb, o něž žádají. U těchto stánků také některé organizace verbují mladé muže, aby po krátkém období výcviku někde v tajném výcvikovém táboře v Rusku odešli bojovat na Ukrajinu.

Donbas je silně průmyslový region bývalého Sovětského svazu. Během sovětského období se v tomto regionu nacházela většina sovětského vojensko-průmyslového komplexu. I po získání nezávislosti Ukrajiny Donbas byl dál velkým výrobcem vojenského zařízení a udržel si svůj význam pro Rusko, navzdory rozpadu Sovětského svazu. Rusko odtamtud nakupovalo velké množství vojenského materiálu. Je proto pravděpodobné, že, jak tvrdili separatisté, většina jejich vojenské moci, pokud ne vyloženě celá, pochází z tohoto regionu. Doněcká lidová republika projevuje silnou závislost na vycvičených bojujících dobrovolnícíci z Ruska, včetně mnoha svých velitelů, jako byl Strelkov. Zprávy z minulého týdne o tom, že několik velitelů bylo raněno a odchází z oblasti bojů, jsou jasnou známkou toho, že separatisté mají problémy na frontě. Zablokování zásobovacích linií z Ruska do Doněcka a Luhanska ukrajinskou armádou anebo polovojenskými organizacemi by přivedlo separatisty do několika týdnů na kolena, pokud by Rusko nezahájilo vlastní vojenské akce.

Nikdo zatím nebyl schopen dokázat, že se Putin přímo podílí na dodávkách separatistům. Avšak je nepopiratelné, že je Putin nepřímo odpovědny za to, že dovoluje politickým organizacím a aktivistickým skupinám v Rusku shromažďovat zařízení a materiál a verbovat dobrovolníky. Zároveň se Putin nepokusil uzavřít hraniční přechody, které jsou používány k posilám pro separatisty., Je jasné, že Putin není zrovna přítelem kyjevské prozatímní vlády a byl by jistě velmi rád, kdyby byla nahrazena nějakým východním Ukrajincem ve stylu Ramzana Kadyrova, avšak Putin není hlupák a Ukrajina není Čečensko. Na druhé straně, Rusko nikdy neprojevovalo zájem o anexi Donbasu tak, jak anektovalo Krym, navzdory tomu, co si mnozí mysleli v Doněcku či ve Slavjansku. Ať se anexe Krymu zdála v Evropě jakkoliv rozporná, v Rusku to bylo populární rozhodnutí a bylo nutné, pokud si má ruské námořnictvo udržet přítomnost v Černém moři. V historickém kontextu je to bývalý ruský region, který Chruščev zbrkle předal Ukrajině, takže je pochopitelné, že mnoho Rusů zastávalo názor, že by se Krym měl vrátit do Ruska. Referendum, které se konalo v březnu, bylo, vzhledem k okolnostem, víceméně férové a jasně prokázalo, že většina obyvatel krymského poloostrova podporuje jeho připojení k Rusku, což způsobilo, že to bylo pro ruskou veřejnost lehčí přijmout. Donbas je však něco úplně jiného. Tam od samého začátku neexistovala místní podpora pro myšlenku plné nezávislosti ani pro myšlenku připojení Donbasu k Rusku. Protestů se tam účastnilo jen několik tisíc lidí. Děsivé videozáběry, které začaly být zveřejňovány, jakmile se začalo vážně bojovat a vojska loajální Kyjevu začala bombardovat Slavjansk také ukázaly, že situace je zcela odlišná od situace na Krymu, kde došlo k relativně pokojné transformaci. V Donbasu bylo ruské veřejnosti připomenuto, co válka opravdu znamená.

Ruský tisk skoro všechen vlastní stát, což znamená, že Kreml rozhoduje o tom, co se bude tisknout na titulní straně. Rusko také není demokracií v západním smyslu slova, ale to neznamená, že je to diktatura. K tomu, aby v Rusku politik zůstal u moci, musí mít relativně velkou popularitu u obyvatelstva. To by za normálních okolností nemuselo být tak těžké, vzhledem k tomu, že je tisk víceméně pod jeho kontrolou, avšak Putin si to možná špatně vypočítal.

Ruská média vedou od začátku ukrajinské krize otevřenou válku. Opakovaně označují prozatímní ukrajinskou vládu za fašistickou, za nelegitimní a za juntu. Ruské zpravodajské televizní okruhy také neustále ukazují záběry civilních raněných a mrtvých, uprchlíků, poškozených domů, pobíhajících fašistů z Pravého sektoru a z Azovského praporu a plačící babičky. Toto občas samozřejmě vypadá naprosto přehnané, ale stejně drze to většinou chybí v západních médiích.

Ruským státem kontrolovaným médiím se podařilo vyvolat ohledně ukrajinské krize hurikán, zatímco ruský stát zůstává v naprosté nečinnosti. Už to samotné může Putinově popularitě v budoucnu velmi uškodit. A proto vznikla nyní situace ohledně ruského konvoje.

Vyslání ruského konvoje na Ukrajinu se zdá být pro Putina únikem z nynější situace. Válkou zničené regiony na východní Ukrajině bezpochyby potřebují nutně humanitární pomoc. Dodávky humanitární pomoci podporuje Červený kříž jako jedna z mála neutrálních organizací na Ukrajině. Celá řada vlád včetně vlády britské, americké a ukrajinské, vyjádřila podezření vůči pomoci přicházející z Ruska, že je to moderní trojský kůň, a zašly tak daleko, že varují Rusko před zneužitím humanitárního konvoje jako záminky pro vyslání ruských "mírových sborů".

Případ konvoje může mít pozitivní dopad pro Putina u ruského obyvatelstva, protože to vidí, že Putin je jediný hráč, který se snaží ulehčit utrpení obyvatel Donbasu, zatímco jediná pomoc, která, jak se zdá, přichází ze Západu, je jen vojenská pomoc Kyjevu.

Nejlepší alternativou pro Moskvu mohla být trvalá slepá ulička na hranicích, kdyby tam konvoj dál zůstal v nehybnosti. I když obyvatelstvu Doněcka a Luhanska by to nijak nepomohlo, zachránilo by to Putinovu tvář a Putin by mohl svalit veškerou vinu na Kyjev. Ale, neočekávaně, v pátek se konvoj dal do pohybu, což je čin, který některé osoby včetně šéfa ukrajinských bezpečnostních služeb Valentina Naljvajčenka označily za invazi. Nejhorší by nyní bylo, kdyby Ukrajinci začali na konvoj střílet, a tak vyprovokovali Rusko k dalším akcím.

Vzhledem k tomu, že v regionu bojuje velké množství ideologicky zaujatých a silně protiruských dobrovolnických sborů, pravděpodobnost, že jakmile bude konvoj na Ukrajině, začne se na něj střílet, je bohužel velmi vysoká. Tyto dobrovolnické jednotky jsou dobře vyzbrojení bojovníci, jimž vůbec nevelí prozatímní vláda, a tak jsou za daných okolností velmi nebezpečným prvkem. I když v nynější situaci podporují prozatímní kyjevskou vládu, nejsou vůči ní loajální a jejich politická ideologie je občas vůči ideologii kyjevské vlády otevřeně nepřátelská. Pravý sektor, nyní dobře známá pravicová organizace s otevřeně fašistickými tendencemi, je proti Evropské unii, a proto je v přímém protikladu vůči původnímu "snu o Evropské unii", který se snil na Majdanu. Tato polovojenská organizace se více než jednou přímo postavila proti kyjevskému parlamentu a dokonce vyhrožuje, že stáhne svá vojska z fronty a uspořádá útok na Kyjev, pokud nebudou její požadavky splněny. Součástí podobných nevládních ozbrojených organizací se stali žoldáci a dobrovolníci z různých cizích zemí, včetně USA, Švédska, Itálie, Gruzie a možná, nejpřekvapivěji, z Ruska ZDE ZDE.

I když je známo, že alespoň malá část těchto rekrutů dostává symbolickou mzdu, většina z nich bojuje z čistě ideologických důvodů. Tyto bojující prapory a nyní bitvou zocelení muži v jejich řadách tvoří vážnou potenciální hrozbu budoucnosti Ukrajiny. V současnosti jsou tyto polovojenské jednotky uprostřed bojů a zaznamenávají těžké ztráty. Zprávy v ruských médiích, podporované videozáznamem, zveřejněným separatisty na YouTube (a rychle odstraněným kvůli jeho obsahu) ukázaly, jak to vypadalo poté, co došlo k útoku proti minibusu, plného členů Pravého sektoru, při němž jich asi 20 bylo usmrceno. Je jen logické, že tyto organizace budou očekávat odměnu nějakým způsobem za své nynější oběti. Pokud neobrátí své zbraně proti Kyjevu, vláda jim bude muset ustoupit, nebo padne. Další a ještě vážnější problém bude, co si počít s několika tisíci ozbrojenými bývalými vojáky v zemi, která bude čelit vážným hospodářským problémům, jakmile válka o východ Ukrajiny skončí.

Civilní oběti, které jsou trvalým tématem v ruském zpravodajství, se skoro vůbec nevyskytují v informacích v západních médiích. Toto se také týká masového exodu uprchlíků z Donbasu. Je to zřejmě proto, že je velmi obtížné potvrdit a ověřit skutečné počty, vzhledem k tomu, že je na místě tak málo západních novinářů. Je to o to obtížnější, že většina uprchlíků končí v Rusku, kde jich mnoho má přátele a příbuzné, takže jen zlomek uprchlíků oficiálně požaduje uznání statutu uprchlíka.

Avšak OSN uvádí, že zahynulo 2000 osob a 5000 osob bylo zraněno a že 340 000 lidí bylo nuceno opustit své domovy, takže stále ještě asi milion lidí setrvává v regionu, v Luhansku a v Doněcku, pod soustředěnou palbou. Vzhledem k zuřivosti bojů a tendenci Kyjeva uvádět menší než skutečné počty civilních mrtvých a raněných, tyto údaje se zdají v nejlepším případě konzervativní. Jedna věc je jistá - jak konflikt dál pokračuje a jak ukrajinské jednotky vítězí nad separatisty, počet raněných a mrtvých na všech stranách včetně civilistů dále poroste.

Vytisknout